Kázání 17. 12. 2023

Písně: 48, 420, 435, 689 (VP: 369 + 625, 432, 448), 384, 222, 679
introit: Ž 33,1-5
1. čtení Mt 1,18-25
2. čtení 1J 3,10-11
3. čtení Jk 1,19-20

Milí bratři a sestry,

téma spravedlnosti, která nějak úzce souvisí s láskou, spojuje dnešní kázání s programem nedělní školy – společně se budeme věnovat snoubenci panny Marie Josefovi. Na něm se dnes budeme této spravedlnosti učit, protože o Josefovi jsme četli, že to byl muž spravedlivý. Podíváme se tedy, co dělal a zamyslíme se nad tím, jestli by ho nešlo v něčem napodobit. Minulý týden říkali, že bychom měli následovat pannu Marii jako vzor trpělivosti, která se projevuje tím, že si vše uchovává v srdci a rozvažuje o tom. Dnes se budeme u jejího snoubence Josefa učit spravedlnosti, která se projevuje láskou.

Uvidím, že Josef byl – slovníkem evangelisty Jana – dítětem Božím. Josef činí právě tu spravedlnost, která se projeví láskou. Jinými slovy řečeno totéž – Josef má srovnaný vztah s Bohem (tedy je spravedlivý). To se projeví na jeho životě ve vztahu k Marii. Uvidíme jeho ochotu obětovat se pro ni a pro dítě, které čeká, aniž by tam byl nějaký požadavek na reciprocitu. To je láska – vztah, kdy něco udělám pro druhé a nic za to nečekám nazpátek. Kterýsi biblický slovník říká: „Biblická spravedlnost je správný stav, kdy měřítkem správnosti je Bůh“. To je moc hezká definice. Možná trochu náročná na pochopení. Jan nám ji ale zjednoduší, když k tomu dovysvětlí, že vnější znakem toho božského poměřování správnosti, je láska. Chceš se snažit žít „spravedlivě“, tedy žít správně poměřováno Bohem? Tak se podívej, kde je v tvém životě láska! A jestliže tam nebude, tak ani s tou spravedlností to nebude moc horké.

Jak si tak projdeme toho Josefa, ono to bude srozumitelnější. Tedy – projdeme… Mluvili jsme o něm na biblické hodině a viděli jsme, že máme příliš málo informací na to, abychom o něm mohli říct něco podrobnějšího. Když zůstaneme u svědectví Písma, tak máme nějakých deset míst, kde je Josef zmíněn. Jen dvě z nich pak zmiňují nějakou přímou Josefovu aktivitu. Vedle našeho dnešního prvního čtení je to už jen útěk do Egypta (Mt 2,13n). Josef vezme Marii i dítě a mizí v emigraci a vrací se až po Herodově smrti. Z tohoto příběhu vidíme Josefa, který umí vnímat andělské pokyny a také je poslechne. Ať už je to pokyn anděla k útěku, další andělský pokyn k času návratu a nakonec i anděl, který Josefovi řekne ve snu, aby se odstěhoval do galilejského Nazareta. Moc témat k promýšlení tam nevidím.

Ten druhý příběh, který jsme slyšeli v prvním čtení, nám ale nabídl vynikající vpravdě adventní materiál. Události předcházející narození Pána Ježíše. Tady se nám objevil spravedlivý muž Josef. Spravedlivý… Někde v kořenech toho slova je představa obchodu, kde vás prodavač nešidí. Mají „spravedlivé váhy“, kde kilo bude opravdu vážit kilo. To je nám asi jasné. Při nákupu musí odpovídat zaplacené množství a hlídá se i váha s obalem a bez obalu. Ale takový příklad ze současnosti: dost možná s rozpaky by se tak znalec Písma mohl podívat na to, že v běžné lahvi kečupu už ho nějaký čas není kilo, ale 900 gramů. Že pivo v „půllitru“ je v řadě hospod ve skutečnosti 0,4 litru… Jasně – tam to není podvod, protože na té lahvi je to napsané a v jídelním lístku také – ale nezapomeňme: měřítkem správnosti je Bůh, a jak tam není láska, je to možná spravedlivé, ale ne podle Boha. V těchto obchodnických trýčcích žádnou lásku nevidím. Až příliš mi z nich vyčuhuje jen snaha ukonejšit zákazníka s tím, už žádné zdražování není a ať klidně nakupuje jako dřív!

Jak jsem říkal – není to podvod. Je to z hlediska zákona naprosto spravedlivé jednání! Ale už se dá se otevřít diskuse, jestli přece jenom už není zákazník tak trochu šizen. Odtud je jen krůček k úvaze, jak moc se takové jednání líbí Pánu Bohu – a jsme zpět u té definice spravedlnosti: měřítkem správnosti každého jednání je Bůh. Doplněno Janem: bez lásky to určitě s Boží spravedlností nic moc společného nemá.

Nechme kečup kečupem a pivo pivem. Pojďme si toho svatého Josefa sami pro sebe tak říkajíc „mariánsky“ uchovat v srdci, ať máme pak nad čím rozvažovat při řešení našich životních situací. Pomůže nám přemýšlet, jak se s nějakou takovou konkrétní životní situací popral on. Mám za to, že Josef je jako vzor spravedlnosti vzorem namnoze nedostižným.

Podstatné je porozumět jeho životní situaci. Snoubenec panny Marie… Zásnuby se braly v Izraeli velmi vážně. Jakkoliv snoubenci ještě nežili v jedné domácnosti, bralo se zasnoubení jako uzavřené manželství. Třeba pravidla pro rozvod už byla stejná, jakoby manželství bylo dokonáno. Tohle se nám v příběhu ještě objeví. Právě tak je pro potřeby našeho příběhu třeba zdůraznit i to, že nevěra byla v době zasnoubení stejně závažná jako v době manželství.

Josefovy emoce najednou dostávají velice plastické obrysy. Ježíšova matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala – a rozhodně ne s Josefem. Před Josefem se otevírá dost jasná cesta, kudy jít dál. Mojžíšův Zákon mluví jasně o tom, že Marii by za cizoložství čekala smrt. Podle Mojžíšova zákona (Dt 22,23n) měla být vrácena do domu svého otce a následně ukamenována k smrti. Na dům svého otce přinesla hanbu, tato hanba bude její smrti smazána. Spravedlnosti mělo být učiněno zadost formou veřejné exekuce. Tak čteme, že Josefův prapředek Juda to takto požadoval v případě své snachy Támar (Gn 28,24): Judovi bylo oznámeno: „Tvá snacha Támar se dopustila smilstva a dokonce je již z toho smilstva těhotná.“ Juda řekl: „Vyveďte ji, ať je upálena.“ Potrestat zločin je přece … spravedlivé.

O to víc bouchne do očí, že právě s argumentem „spravedlnosti“ je vysvětleno, že to Josef neudělal. Nedodržel zákon o cizoložství a šel cestou něčeho, co by v očích veřejnosti vypadalo jako standardní rozvod (Dt 24,1-1): Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. Ona vyjde z jeho domu, odejde a vdá se za jiného muže. Podle tehdejších zvyklostí to udělal muž před dvěma svědky, kteří v případě sporu dosvědčí, že důvod byl dostatečný, sdělovat se nemusí. Něco jako „vyživovací povinnost“ tehdy nebylo. Potud otcovství dítěte nikdo nebude řešit a Marie má šanci se někde jinde znovu vdát.

Josef byl muž spravedlivý – a to znamená, že lhal. Zatajil před světem, co ví. Takto to v očích veřejnosti vypadalo, že se Marie nejspíš neumí vařit, nebo se v soukromí chová nějak nevhodně. Pán Ježíš na zákonících kritizuje, že připouštěli rozvod pro každou hloupost, tak lidé nebudou příliš dumat, co že na Marii Josef shledal a usoudil, že to „je odporné“ a vykázal ji.

Ale nepřehlédněme: Celé to musí v sobě nějak překousnout Josef sám. „Dům Mariina otce“ se ani nedozví, že na něj byla uvalena hanba. Nesmí se to dozvědět! To jen Josef moc dobře ví, že není otcem tohoto dítěte! Právě tak moc dobře ví, že by měl postupovat podle jiného paragrafu, než o rozlukovém lístku. Zákony přece zná!

Proč je nedodržel? Nechtěl Marii vystavit hanbě. Ne kvůli sobě, ale kvůli Marii. On tu svoji snoubenku fakt měl rád. „Láska přikryje množství hříchů“ říká apoštol Petr (1Pt 4,8). Jí nechce vystavit hanbě, tak je schopen spolknout hořkou pilulku z jeho pohledu očividné manželské nevěry. V zájmu své snoubenky to holt z pohledu občanského práva tak nějak zašmouloval.

Je tohle spravedlnost? Biblická spravedlnost je správný stav, kdy měřítkem správnosti je Bůh. A Jan k tomu dodá, že když je to z lásky, tedy když obětujete sebe samé a nic z toho nečekáte – ta ano. Je to spravedlnost. To v Božích očích spravedlivé je.

Josef je muž spravedlivý. Hledá, co by bylo správné chování, což pro něj znamená chování podle Božích měřítek. Jaké by bylo Boží měřítko v této situaci…? Svojí lží se Josef pokusil umožnit Marii život někde jinde s někým jiným a uchránit dům jejího otce ostudy veřejné exekuce. Pisatel hodnotí jeho postoj naprosto zřetelně jako dobrý a chvályhodný. Vypadá to, že udělal to nejlepší, co udělat mohl.

Jenže ono to tím nekončí. Teď si vezměte, že ten příběh pokračuje dál. Ke slovu přijde Josefova vlastnost, která již byla zmíněna – vnímavost k Božímu hlasu. Josefa v životě několikrát povede anděl a Josef jeho hlasu uposlechne. Tak je i v tomto případě je Josefův plán na vyhnání Marie zastaven příchodem anděla ve snu. „Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku…“ Neboj se… Neměj strach. Pokud Josef překoná jakýsi svůj strach, tak může svoji obětující se lásku k Marii projevit ještě zřetelněji.

Hle – před Josefem je ještě jedno možné řešení. Je to informace od anděla, čili je to řešení, které bude také zcela jednoznačně podle Boží vůle. Toto řešení bude ještě spravedlivější než ji pomocí lži umožnit žít někde jinde s někým jiným. Josef se nemá bát přijmout Marii jako manželku. Dokončit svatební obřad přivedením Marie do svého domu. Těhotné Marie, když on moc dobře ví, že s tím nic společného nemá. A že nikdy nikomu nevysvětlí, jak to bylo, protože tomu pořádně nerozumí ani on sám a pořádně tomu vlastně nerozumí ani jeho snoubenka Marie.

„Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku…“ Neboj se… Neměj strach… Z čeho?!

Z toho, že bude v očích lidí za nedočkavce, který nedokázal počkat na sex až po svatbě? Ono by to nebylo málo! Nějaké to …neboj se, Josefe vsadit na lásku, kterou máš ke své snoubence, i když okolo toho budou řeči. Hlavně o Tobě budou řeči – Ty, Josefe, z toho v očích sousedů nevyjdeš bez poskvrny. A budeš muset celý život mlčet… Neboj se vsadit na osobní oběť, o které nikdo druhý neví. Na to, co nikdo kolem tebe nepochopí. Neboj se, Josefe, protože to je Boží cesta lásky a Ty po ní jdeš a potkáš se s Bohem, protože to dítě bude Immanuel – s námi Bůh!

Říkám, to by nebylo málo! Vsadit svoji dobrou pověst. Ale hádám, že toho nebude ten největší zdroj strachu. To spíš ještě mnohem hůř – že ten sen, andělský sen – nebylo vůbec žádné proroctví. Celé je to tak moc neskutečně divné… Skrze něco takového má přijít vysvobození z hříchů? Jestli je to pravda, tak se tu dějí velké věci – ale jestli není, tak bude Josef za tuplovaného osla! Je to přijetí těhotné Marie fakt spolupráce na Božím díle – anebo je jeho strach z drbů, pomluv a posměšků jen naprosto realistický odhad budoucnosti, které se snadno vyhne tím, že udělá už tak dost rozlukovým lístkem a má vyřešeno a vyhne se i náboženské blamáži?!

Teď zcela obecně: tohle andělské „neboj se“, které Josef poslechl, je Boží výzva zkusit udělat ještě něco víc, než to, co považuji za dobré. Protože „dobré“ se snadno může stát překážkou ještě něčeho lepšího. Josef má být odvážný v hledání stále větší spravedlnosti, tedy v životě podle Božích měřítek. Sám to má v hlavě dobře srovnané, ale anděl mu ukazuje cestu, co může udělat, aby to bylo pro Marii ještě lepší.

Tak máme tentokrát jako poselství dnešního kázání janovsko – josefovskou výzvu: Chceš žít jako Boží dítě podle Boží spravedlnosti? Pak se neboj – milovat toho, kdo je vedle Tebe ještě o něco víc, než ho miluješ.
Amen