Kázání 2. 6. 2024 (pro děti)

Písně, 214, 167, Díky, Plakal, 787, 682
Introit Ž 133
čtení Gn 40 (1-23)
kázání: Gn 40,6-7
poslání: 1Kor 10,24

Milé děti

Josef zajímající se o své spoluvězně, snažící se jim pomoci – to nás dnes bude zajímat.

Ale všechno postupně. Co o Josefovi víme. Tatínek se jmenuje Jákob, maminka Ráchel. Jákob měl ještě další tři manželky (Leu, Bilhu a Zilpu) a s nimi měl spoustu dalších dětí. Pamatovat si, která byla maminka kterého z té spousty dětí… No, když budete chtít hodně flexit, tak se to naučte nazpaměť. Ale děti Ráchel je dobré si pamatovat. Jsou jenom dvě – Josef a Benjamín. Benjamína necháme pro dnešek na pokoji, to je ještě malé dítě. Čeká nás někdy příště. Josefovi se ovšem budeme věnovat velmi podrobně.

Narodil se ještě kdesi v cizině, když táta Jákob sloužil u strejdy Lábana. Netušíme, co dělal jako dítě, poprvé se s ním setkáváme až po návratu do země zaslíbené a to je Josefovi 17. Vztahy v rodině zrovna moc nefungují.

Trochu za to může táta Jákob – má Josefa ze všech nejraději. Nelze to přehlédnout, vždyť Josefovi vyrobil vzácné oblečení a ostatním ne.

Trochu za to může Josef – Nelze to přehlédnout, na své bratry tatínkovi chodí žalovat.

Vztahy mezi Josefem a jeho bratry ale úplně rozbila jedna událost – totiž Josefovy sny. Bible nám popisuje dva: o snopech a o hvězdách, slunci a měsíci. Poselství obou snů bylo všem jasné: Josef bude ten nejdůležitější a celá rodina se mu bude klanět.

Důležitá věc, kterou nesmíme přehlédnout! Ten sen je jedna věc – a to, jak ho podá, to je věc druhá. Každá má nějaké schopnosti. Josef není žádná lemra líná a neschopné tintítko. Je to člověk, kterému Pán Bůh žehná. Má zvláštní dar komunikovat s Pánem Bohem skrze sny. Pán Bůh k němu skrze sny mluví, zároveň když má někdo jiný prorocký sen, ale nerozumí mu, tak Josef umí takový sen vyložit.

Ono to ale vypadá, že se Josef těmi sny vytahuje. Tohle je moc důležité a vlastně o tom bude celé dnešní kázání! Jedna věc je něco umět a druhá věc je tuto schopnost dobře používat. Josef má dar práce se sny. Někdo jiný dobře maluje, jiný dobře zpívá, další umí dobře vařit, další je silný, další zvládá spoustu sportů… To jsou všechno skvělé věci, kterými se dá druhým pomáhat, dělat radost. Anebo se s nimi dá vytahovat. Vidíme na vztazích Josefa a jeho bratrů, že když to, v čem jsme dobří – a fakt v tom jsme dobří – druhým cpeme, tak je akorát naštveme.

Když takhle jednou Josef hledal bratry v Šekemu a pak v Dótanu, oni ho zahlédl z dálky přicházet a řekli si: „Hle, mistr snů sem přichází! Pojďte, zabijme ho! Pak ho vhodíme do některé cisterny a řekneme: Sežrala ho divá zvěř. A uvidíme, co bude z jeho snů!“ Nedopadne to tak strašně, že by ho fakt zabili, ale dobře také ne. Nejprve ho hodí do studny. Josef tam brečí – no a možná mu teprve teď dochází, jak moc jsou ty vztahy mezi sourozenci rozbité. Říkám si, že kdyby mu to došlo dřív, tak by za nimi nešel. Nezabili ho. Prodali ho nějakým kupcům, kteří šli okolo. Z Josefa se stal otrok. V Egyptě si ho od kupců kupil velitel faraonovy tělesné stráže, nějaký Putifar.

Opět se ukázalo, že Josef není žádná lemra líná a neschopné tintítko. Je to člověk, kterému Pán Bůh žehná. Práce se mu daří a Putifar mu postupně svěřuje celý svůj majetek. Josef je na to náležitě hrdý. Právem – když nějakou schopnost máme, tak ji máme také používat! Nemá smysl se stydět za to, v čem jsme dobří. Jde o to takové situace nezneužít. Josef je nejen mladý a schopný, je to taky fešák. Zakoukala se do něj manželka jeho pána.

Tady se opět ukáže, že ten Josef nejen má mnohá obdarování, ale zároveň s nimi také umí pracovat. Ustojí to – ale skončí v kriminále. Snad všechny komentáře k tomuto příběhu, které jsem četl, tak vysvětlují, že to Putifarovi bylo úplně jasné, jak to bylo. Josef byl otrok, Putifar by ho mohl prostě okamžitě zabít. Místo toho dal Josefa do královského vězení. Nechtěl shodit svoji manželku, ale zároveň se Josefa nějak zbavit musel.

Josef je ve vězení – no a opět se ukazuje, že Josef není žádná lemra líná a neschopné tintítko. Je to člověk, kterému Pán Bůh žehná. I ve vězení se mu všechno daří a postupně se stává hlavním spolupracovníkem velitele věznice. Má na starosti ostatní vězně.

Teď se vrátíme o 10 let nazpátek – když táta Jákob uložil Josefovi péči o bratry – co dělal Josef? Nosil otci na bratry zlé zprávy.

Teď dělá něco podobného – opět má na někoho dohlížet. Dohlíží třeba na vrchního číšníka a vrchního pekaře. Donáší na ně? Nosí o nich veliteli věznice zlé zprávy? Ne vidíme ho, jak se stará o to, co je trápí. Když k nim Josef ráno přišel, viděl, jak jsou sklíčeni. Zeptal se faraónových dvořanů, kteří s ním byli v domě jeho pána ve vazbě: „Proč jste dnes tak zamlklí?“ Hele – to už je úplně jiný Josef, než před těmi 10 lety! A když zjistí, že jde o sny – no tak těm dvěma pomůže! Mohl by začít machrovat, že oni – nejvyšší číšník, nejvyšší pekař – potřebují pomoc hebrejského otroka, jinak jsou v háji, nebo tak něco.

Líbí se mi ten Josef. Josef není žádná lemra líná a neschopné tintítko. Je to člověk, kterému Pán Bůh žehná. Tyto schopnosti a Boží požehnání se naučil používat, aby to prospívalo druhým lidem. Tak i celý ten josefovský příběh dobře dopadne.
Amen