Investuj do vztahů

Písně: 761,170, 689, 737, 769
Introit Ž 133
čtení Ex 1,8-13
kázání: Lk 12,13-21
poslání: Řím 12,18

Milí bratři a sestry,

sledujme příběh dnešního podobenství jako vyprávění Pána Ježíše – existencionalistického filosofa. „Žij tak, aby to mělo význam i tváří v tvář smrti“. Co dělat, aby náš život měl smysl? Jako obvykle pointa předem: Ježíšův přístup je sázet na vztahy, ne na majetek. Majetek je fajn a může pomoci. Nebo taky ne. Jestli máte možnost, investujte raději svoje síly do budování vztahu s Bohem a se svými blízkými. Rodina, sousedi, sbor… Hospodář z dnešního podobenství nebyl hloupý, ale spokojil se s málem. Je potřeba investovat do budoucnosti, ale on investoval do něčeho, co dobrou budoucnost nezajistí. Tedy ještě jednou: investujte do vztahů.

Na žádost o řešení dědického sporu reaguje Pán Ježíš podobenstvím na první pohled „antijosefovským“. Úrodný rok vede hospodáře ke spoření. Není bláhovec, který by hýřil. Radostný život v zajištěné budoucnosti je josefovská jistota zásob pro sedm neúrodných let. Vnímejme hospodáře jako Josefa, který ekonomicky zabezpečuje všechny okolo sebe! Připomeneme si ale ještě, že Josefovi šlo o víc a redukovat jeho zásluhy na řešení sedmi let hladu by znamenalo nepochopení jeho kvalit.

Jak jsme slyšeli v prvním čtení, ekonomické a společenské zajištění není zárukou šťastné budoucnosti. Cosi se změní a s touto změnou se změní všechno. Nastoupil nový král a s ním nové pořádky – ti, co se jim dařilo dobře, jsou odíráni. Ti, co byli svobodní a nezávislí, jsou zotročeni. A nepřehlédněme – jsou trýznění právě proto, že se jim daří dobře. Vnější úspěch je důvodem pronásledování.

V Ježíšově podobenství je to ještě kafkovštější. Přijdou nějací tajemní „oni“, kteří si vyžádají naši duši. Tady už není zmíněn ani jakýkoliv důvod. Některé věci se prostě dějí. Francouzi nonšalantně poznamenají „c’est la vie“, Američané méně nonšalantně „shit happens“, Murphyo zákony glosují: „Může-li se něco pokazit, tak se to pokazí!“ Hospodářovy plány na užívání si života se ukazují jako bláznovství.

Tedy – bláznovství… Je to otázka úhlu pohledu. Ono to spoření v tu chvíli fakt bylo moudré. Co lepšího byste poradili hospodáři, kterému se hojně urodilo?! Josef zásobami z úrodných let zachránil svět před hladem a právě tak hospodář jednal zcela racionálně tváří v tvář mimořádné úrodě. Ani jeden z nich není bonviván, který by se rozhodl si užívat nenadálého blahobytu nějakým rozmařilým způsobem. Epikurejec, který „jí a pije, vždyť zítra zemřeme“ (epikurejské heslo velící užívat si života tady a teď). Josefův příběh i podobenství jsou vystavěny tak, že Josef i hospodář jsou pro nás oba dva dost dlouho dobrým vzorem. Jen to josefovsky dotáhněme o kousek dál než hospodář.

Úvodní scéna hlavního čtení otevírá téma majetkové křivdy. Podle hesla: „Vy máte rodině dobré vztahy? Vy jste spolu ještě nedědili, co!“ V požadavku kohosi ze zástupu se ukazuje, že to, co bylo rodiči vnímáno jako požehnání – odkázané bohatství – se stává osidlem. Ten, kdo má, je osočen tím, kdo nemá a chtěl by mít. Jako zmíněná post-josefovská zkušenost, kdy požehnaný izraelský lid svojí početností a zdatností provokuje méně početné, méně zdatné Egypťany. Odkázané dědictví bylo projevem požehnání. Josefem tak dobře promyšlená nezávislost na egyptské státní moci i oddělenost od společenského a náboženského života místních pohanů byla projevem Josefovy věrnosti Bohu! A stejně to vedlo k problémům.

C’est la vie. Nedohlédneme všechny důsledky svých sebelépe míněných skutků. A teď pozor – nejen to, že jsme to mysleli dobře. Ono to fakt bylo dobré. Byly to skutky vykonané podle Boží vůle a s Božím požehnáním. Jenže může-li se něco pokazit, tak se to pokazí. Změní se poměry a jako mávnutím kouzelného proutku jde to Bohem požehnané dílo do kytek. Zemřeli rodiče a z jejich požehnání je bratrský spor a do kytek jde rodinná shoda. Co je tedy to, do čeho má smysl investovat?

Základní zákony o dědictví jsou v Mojžíšově zákoně dost jasně popsány a tak není nic zvláštního na tom, že respektovaný rabi Jehošua ben Josef z Nazareta je požádán, aby se v této věci autoritativně vyslovil. Aby zjednal právo. Nu – a Pán Ježíš řekne, že v této věci není kompetentní.

Chápejme to tak, že v majetkových sporech kompetentní být nehodlá – protože mu jde o to posunout lidi někam dál, totiž na rovinu vztahů. Pořád to samé – jde tu o něco, co je jen logické a rozumné (v tomto případě spravedlivé rozdělení dědictví), ale jakkoliv to vypadá veskrze rozumně, je v tom nějaký prvek bláznovství, který máme odhalit. V tuto chvíli nadřazení vztahu k majetku nad vztahy mezilidské. Život má být naplněn budováním vztahů a ne hromaděním majetku. Pánu Ježíši jde o to, abychom žili život, který se nedá ztotožnit s tím, co máme v rukou. Na tom majetku je to vidět na první dobrou. Ještě jednou Josef egyptský – život Božího lidu (rozumějme: církve) ve svobodě, život v politické i ekonomické nezávislosti na státu – to je skvělé. Ale není to podstata života. Nejde o zajištění života, ale o jeho smysl. Saša Flek v B21 překládá klíčovou větu našeho podobenství lépe než ekumenický překlad: „Život přece nespočívá v hromadění majetku.“ Pánu Ježíši v tuhle chvíli nejde o zajišťování života, ale o hledání jeho smyslu. Ježíšovo podobenství není kritika myšlení na zítřek, pozítřek či josefovsky na sedm let tučných a sedm let hladových. Plánovat 14 let dopředu? Za mne „hurá!“, protože za 14 let půjdeme se ženou do důchodu a bláznovstvím by bylo si to nepřipustit. Je tu ale otazník, který si musíme klást znovu a znovu – kdybych vyšel z kostela a spadlo na mě letadlo – mělo smysl to, co jsem dělal tu hodinu předtím? K čemu jsem tu byl? K čemu byl můj život? Nechoval jsem se jako blázen?

V ohavně nadužívané, ale srozumitelné gramatické vazbě: O čem je vlastně život – to je otázka dnešního podobenství. Odpověď mladíkovi toužícímu po spravedlivém rozdělení dědictví mohl proznít Ježíšův postoj: život není o majetku, ale o vztazích. „Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím, když váš život je o tom, kdo zdědí vola?!“ Co volů Pán Ježíš není kompetentní. Jako by Pán Ježíš řekl: „Ty nebuď vůl! Tohle se míjí s tím, o čem je život. Život je o tom, že bys měl mít s bráchou dobré vztahy! Miluj Boha a miluj bližního jako sám sebe – o tom je život, o vztazích – a všechno ostatní tomu musí sloužit! Jestli to máte s bráchou v životě nastavené jinak, tak sorry, ale v mém vidění světa jste blázni a já nejsem kompetentní posuzovat spor dvou bláznů o to, kdo je větší blázen!“

„Prézentní eschatologie“ se tomu říká učenou formulkou. Budoucnost je tady a teď! Epikurejské „carpe diem“, užij si života tady a teď – to je vynikající heslo. Když víš, o čem je život. Jasně, že můžeme zítra umřít. Gellner rýmuje: „Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví. Zejtra si lehneme do rakví.“ A co zítra – letadla tu lítají nad kostelem každou chvíli. Žij každou chvíli, jako by byla poslední – aby to mělo smysl i když Ti za chvíli na hlavu spadne letadlo. Co to je konkrétně, se musíš rozhodnout sám.

Hospodář stejně jako Josef dělali dobrou věc. Spoření v dobách hojnosti umožní přežít dobu hladu. V josefovských příbězích ale hraje postupně stále větší roli společenství Josefovy rodiny. Ze sebestředného sedmnáctiletého mistra snů vyrůstá člověk, který si hlídá svůj vztah s Bohem a buduje vztahy se sourozenci navzájem a s rodinou versus faraon a egyptská moc. Jeho kroky vedou ke smíření rodiny, udržení její nezávislosti na ekonomice a náboženství Egypta, udržení vědomí, že jsou lid Abrahamův Izákův a Jákobův a jejich „doma“ je někde jinde. Někde u Šekemu, kde jejich praděda Abraham koupil pro sebe a svoji manželku hrob.

Po té ekonomické, vnější stránce to nic moc nezaručuje. Jeden faraón dal, druhý faraón vzal. Prospěch 70 členů Josefovy rodiny přinesl po letech útlak jejich potomků. Ale rodinu to semklo dohromady. I když už to nebude 70 lidí, ale mnohatisícový zástup, budou podle Božích pokynů slavit hod beránka a jako lid Abrahamův Izákův a Jákobův vyjdou z Egypta. Josefův důraz na budování vztahů k Bohu a k lidem přinesl dobré ovoce i tam, kde se hmotné jistoty zhroutily. Miluj Boha a bližního – Josef buduje vztahy a to, že budou jednou vynášet z Egypta jeho kosti je důkaz, že to zvládl.

To není blbě, že sedlák nastavěl větší stodoly. Nejen, že není pomatenec, chovající se podle Gellenerova „Po nás ať přijde potopa!“ On je velmi racionální v tom, jak žít tady a teď a zároveň mít pojištěnou dalekou budoucnost. Signálem na kterém Pán Ježíš ukazuje to, co už je pro něj bláznovství, je fakt, že mu z těch jeho úvah vypadli lidé okolo. V jeho samomluvě je jen on sám. Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘

Stanovil si priority, jenže může-li se něco pokazit, tak se to pokazí. Tajemní „oni“, kteří přijdou a vyžádají si jeho duši – to není Boží trest. To je faraón, který přijde a o Josefovi nic neví. Vidí jen lid, který je početnější a zdatnější než Egypťané a on z nich začíná mít strach. To jsou bratři, kteří zdědili majetek, ale nezdědili vztahy.

Pán Ježíš to tak sleduje a nabízí pohled na svět, který říká, že vztahy tady a teď jsou nad ekonomické zajištění, byť s výhledem do budoucna. Podobenství o hospodáři, který se raduje z plné stodoly, je v protikladu k životu, který budeme žít tak, jakoby na nás hned před kostelem mělo spadnout letadlo a stejně bychom si v té poslední vteřině řekli, že to bylo fajn.

Hospodář škudlil a najednou umřel. C’est la vie. Dneska umřel a zítra si mezi sebou jeho majetek rozdělí kdovíkdo. Toho hospodáře to zjevně bavilo! Třeba umřel šťastný a spokojený, že svůj život nepromarnil – vždyť zanechal dětem velikánské stodoly plné obilí. A dost možná si jeho dva synové řekli, jak je to skvělé, že mají tak velký majetek – než jednoho z nich napadlo, že je škoda se dělit! Zásoby na mnoho let, ze kterých by si jeden mohl roky klidně žít, jíst a pít, být veselé mysli… Dva už hůř. Cosi do života dostali, cosi už ne…

O čem je život…? To je otázka dnešního podobenství. Kdybych věděl, že až vyjdu z kostela, tak na mě spadne letadlo – co bych měl teď udělat, abych v té poslední vteřině nelitoval, že jsem svůj život promarnil? Odpovědět si už musí každý sám za sebe.

Amen