Kázání 31. 8. 2025 – Milosrdenství

Introitus Žalm 64, 1 – 9
1. čtení Matouš 18, 23 – 35
2. čtení Žalm 103
Písně 109 , 634, 570, 787, 660, 717
Poslání Efezským 4, 29 – 32

Milí bratři a sestry,
V dnešním kázání bych chtěla mluvit o milosrdenství. Nejprve o tom Božím.
Výpověď, že Bůh je milosrdný, je společná pro víru Židů i křesťanů. Ve starozákonní knize Žalmů, vypovídají žalmisté často o Božím milosrdenství, dovolávají se ho, spoléhají na něj. Bůh Židů a křesťanů je milosrdný. Není v první řadě zákonodárce, vyžadující plnění předpisů, nebo vládce netečně shlížející na lidské hemžení, jak někdy může být lidmi mimo církev vnímán, ale je milosrdný. To je naprosto zásadní a nesamozřejmé sdělení.
Určitě ne náhodou jsme se na konfirmaci učili nazpaměť žalm 103, který je základem dnešního kázání. Přečtu znovu jeho první část.
Žalm 103, 1 – 13
Žalmista se soustředí cele na to, jaký je Bůh. Vyjmenovává Boží vlastnosti, popisuje Boží jednání. To jej vede k dobrořečení, k vděčnosti, k oslavě Božích skutků. Celý žalm je prostoupen radostí. A to přesto, že jsou tam o člověku slova, která neznějí příliš lichotivě: „Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí, sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě.“ Zároveň však jsou tu slova: „Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí.“ Boží milosrdenství je to, co dává člověku význam a bytí.
V Žalmu 63,4 se dokonce píše: „Tvé milosrdenství je lepší než život, (mé rty Tě chválí zpěvem).“
Není možné vyčerpat obsah 103. žalmu, ale poslyšme znovu slova, která v něm zaznívají: odpuštění, uzdravení, vykoupení, milosrdenství, slitování, dobro, mládí, spravedlnost, právo, slitovnost, milost, shovívavost. To jsou Boží vlastnosti, které se projevují v jeho skutcích. Když se na ně soustředíme, přemýšlíme o nich, tak tím roste naše důvěra v Boha a v jeho milosrdenství.
Ve verši 11 žalmu 103 se píše: „Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se Ho bojí.“ Je to úžasná výpověď: náš celý život a nad ním, nad celým životem se klene Boží milosrdenství. Myslím, že je dobré se čas od času zastavit a zkusit vnímat svůj život jako celek pod Božím milosrdenstvím. Leccos v něm pak může ztratit svou osudovost nebo drásavost. Milosrdenství Boží působí, že i těžké události, dokonce i naše omyly a chyby, mohou být využity pro naše dobro. O tom svědčí i apoštol Pavel v epištole k Římanům kap. 8, 28 „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“
To je Boží milosrdenství. Můžeme si však položit otázku: jak vnímám Boha já? Jako milosrdného, odpouštějícího, zúčastněného? Vidím ho jako slitovného a milostivého spolu se žalmistou? Nebo vidím Boha jako toho, kdo v první řadě klade nároky, kdo vyžaduje a kontroluje? Nebo jako toho, na koho není spolehnutí a kdo je daleko? Kdo o mně vlastně ani neví nebo se o mě nezajímá? Nebo jako toho, koho zajímá jen, jestli chodím do kostela, ale můj rodinný život nebo práce a záliby jsou mu fuk? Naše představa o Bohu je pro náš každodenní život velmi důležitá. Můžeme si udělat chvilku času o samotě a pravdivě si odpovědět na tuto otázku: Jak vnímám Boha? Jaké mám o Něm představy? Určitě přijdeme na zajímavé věci. Možná nás to dost překvapí. Co pak? Změna naší představy a smýšlení nepřichází sama od sebe, ale právě pročítání evangelií, žalmů a celého Písma pomáhá uvěřit v Boží dobrotu a opravit svou představu o něm.
Milosrdenství se zvláštním způsobem dotýká lidského srdce. Míří do středu naší bytosti, do míst, kde jsme ryzí, skuteční, ale také zranění a potřební. Zastihuje nás v naší slabosti, křehkosti, touze po odpuštění. Ale také v touze po dobru, po důstojnosti, po spravedlnosti. Téma zpracovává i světová literatura. Ve slavném románu Bídníci od Victora Huga nastává obrat v životě trestance Jeana Valjeana poté, co se ho dotkne milosrdenství, které mu prokáže biskup Myriel. I v našich životech je moment, kdy si uvědomíme svou hříšnost a zároveň Boží milosrdenství, skutečnost, že za nás dal svého Syna, bodem obratu, ba přímo obrácení.
Milosrdenství zakládá vztah. Vztah mezi tím, kdo je milosrdný a kdo milosrdenství přijímá. Na milosrdenství nemáme žádný nárok. Milosrdenství pramení ze svobodného rozhodnutí, nedá se vynutit. Můžeme však v něj věřit, a prosit o něj. Celé Písmo a právě Žalm 103 je svědectvím o Bohu, který je milosrdný a slitovává se.
Ten, komu nic nechybí, bude těžko prosit o milosrdenství, nepotřebuje ho. Moje známá mi jednou říkala, jak ji ti křesťani štvou tím, že pořád prosí o odpuštění, že to nechápe, že ona nic zlého neprovedla. Zůstala jsem na ni koukat. Vůbec jsem nevěděla, co jí na to říct. My jako lidé ale Boží odpuštění potřebujeme. Evangelium je poselstvím o ztraceném člověku, který potřebuje Boží odpuštění a kterého Bůh hledá. Pán Ježíš vyprávěl podobenství, které bylo obsahem prvního čtení. Má v Novém zákoně přidaný nadpisek „Podobenství o nemilosrdném služebníku“ ačkoliv se tam slovo milosrdenství vůbec nevyskytuje. Přesto však je milosrdenství jeho tématem.
Služebníkovi, který mnoho dlužil, král celý dluh odpouští. On však hned poté požaduje splacení dluhu od svého spoluslužebníka, který mu dlužil mnohem méně. Podobenství končí slovy:
Mt 18, 32 – 35
Milosrdenství Boží, se kterým můžeme ve víře počítat, očekává naši odpověď. Přijaté milosrdenství nás mění. A pokud jej plodně přijmeme, také nás zavazuje. Závazek zahrnuje ochotu odpouštět, když se proti nám někdo proviní, při vědomí toho, že také nám bylo odpuštěno. A to mnohem víc, než nám může kdokoliv dlužit. Je to vysoká laťka, ale nejsme na to sami. Co Bůh žádá, to také dává, praví moudré přísloví. Pokud budeme chtít odpustit, dostaneme tu sílu.
To, že jsme hříšníci, je pravda, kterou nám Pán Bůh zjevuje, a to ne proto, aby nás deptal, ale proto, aby nám mohl odpustit a odstranit překážku mezi Ním a námi. Může pro nás být vodítkem i to, že křesťanští světci si byli velice dobře vědomi své hříšnosti a své závislosti na Božím milosrdenství. A to je právě to krásné. Tím, že uznáme, že jsme hříšníci, můžeme přijmout odpuštění. A protože nám bylo odpuštěno, můžeme se i my stávat milosrdnými. Být milosrdný znamená reagovat na bídu kolem sebe. Na tu vnitřní i fyzickou. Sílu k tomu můžeme stále čerpat z Božího milosrdného pohledu na nás samé.
Amen