Kázání 7. 4. 2023 (křestní + pro děti)

Písně: 214; 719, 318, Půjdeš-li, 667, 619, 785
Vstup: Iz 43,1-3a
Čtení: Lk 24,13-35
Text: Lk 24, 27
Poslání: 1Pt 1,8-10

Lukáši,

O čem si tak Pán Ježíš vyprávěl s učedníky na cestě do Emaus, to si budeme ještě probírat. Já z toho příběhu vytáhnu dva motivy, které mi připadají moc důležité.

První motiv: Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. Oni ho však začali přemlouvat: „Zůstaň s námi…“(v. 28-29a)

Tohle mi připadá jako dobrý obraz křesťanského života. Učedníci už s Pánem Ježíšem něco prožili. Ušli s ním kus cesty, něco o Pánu Ježíši vědí. Také je jasné, že spoustě věcí nerozumí. Že se v ledasčem pletou. Dost možná zásadním – nepoznali Ježíše! Ale mají touhu se o něm něco dozvědět – a to je to nejdůležitější. To se ukázalo v tu chvíli, když Pán Ježíš „jako by chtěl jít dál“ – v tu chvíli se ukázalo, že to, co jim vyprávěl o sobě a o tom, co je o něm prorokováno ve Starém zákoně – že i když ještě nepoznali, že to je on, tak co je o Ježíšovi, to je pro ně zajímavé a důležité. Že toho chtějí vědět ještě víc.

I když jsou to tak trochu moulové, protože to nepochopili sami už dávno, tak tahle touha, to je moc dobrá věc. V té si z nich rozhodně můžeš vzít příklad. Taky už jsi s Pánem Ježíšem kus života prožil. Něco o něm víš. Tak vydrž stejně jako ti učedníci. Je skvělé, že už to hlavní víš lépe, než to věděli oni – Pán Ježíš žije – a je důležité se snažit dozvídat o něm další a další.

Druhý motiv: A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. (v 33)

Když člověk věří, že Pán Ježíš vstal z mrtvých, tak si to nenechá jen tak pro sebe. Je s lidmi, kteří věří také tak. Každý z nich prožil nějak jinak, že Pán Ježíš žije a v jejich životě působí. Kleofáš a jeho přítel utíkají za Šimonem Petrem a apoštoly a vzájemně si vypráví, co pro koho Pán Ježíš znamená.

I tohle je důležitý příklad pro Tebe a pro nás všechny. S tím co už vím, tak nezůstat sám, ale mluvit o tom s ostatními. Stojí zato chodit na dorost a časem do mládeže. Chodit v neděli do kostela, potkávat se s druhými, kteří něco s Pánem Ježíšem prožili a společně o tom mluvit. Naše zkušenosti pomůžou Tobě a Tvoje zkušenosti pomůžou nám, jako se vzájemně povzbuzovali Kleofáš a apoštolové. To je taky moc fajn.

Amen

Milé děti, milí bratři a sestry,

Kleofáš a jeho kamarád jdou do Emaus. Jsou hodně smutní. Takové naděje do Ježíše vkládali – prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem. A dost možná ten, který má vykoupit Izrael. A najednou Velký pátek a smrt. Tak co s tím? Teď si tak říkají: „Spletli jsme se! Vůbec to nebyla pravda. Byl to prostě jen nějaký zajímavý chlapík, ale s nějakými Božími plány neměl společného vůbec nic! Možná vůbec žádný Vykupitel, Spasitel, Mesiáš nepřijde…!“

A už jsme na cestě, už vidíme úplně neznámého cizince, který Kleofášovi a jeho příteli cituje z Bible a vykládá. Jak už tak židé vykládají a učí – dávají si otázky. Tak se jich třeba zeptá:

„Hele – Mojžíšovi Pán Bůh řekl: ‚Ustanovím jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Dám svá slova do jeho úst a poví jim všechno, co mu přikáži.‘“ Dt 18:18 „Co myslíte – pošle tedy Pán Bůh někoho, kdo povede Boží lid tak dobře, jako Mojžíš? Za svobodou, do lepší budoucnosti – a kdo půjde s ním, tak ten jde dobře?“ A oni na to, že to určitě jo, vždyť to takhle Mojžíš zapsal do páté knihy Mojžíšovy! Ale kdo ví, kdo to je!

A neznámý cizinec pokračuje, že tedy fajn, na někoho konkrétního čekáme. Z jiného soudku: „Ježíšovi se říkalo „Nazaretský“ – znamená to, že se narodil v Nazaretu?!“ A oni na to: „Ne! To my víme – chodíme s ním teda až od časů Jana Křtitele, ale víme, že Ježíš se narodil v Betlémě!“ „No, a když prorok Micheáš prorokuje: ‚A ty, Betléme efratský, který jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, kdo bude vládnout nad Izraelem, ten, jehož původ je odedávna, ode dnů věčných.‘ (Mi 5,1) – o kom byste tak řekli, že to ten prorok mluví?!“ A oni tak pokyvují hlavami, že si mysleli na krále Davida, ale teď to tak moc nevypadá a že to je teda jako zajímavé…“

Chodí s Ježíšem od časů Jana Křtitele… Na co si tak vzpomínají? „No Jan říkal, že na koho uvidí sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je on! To je Beránek Boží, který snímá hřích světa!“ (J 1,31n). A neznámý cizinec na to: „Takže když prorok Izajáš prorokuje: ‚Spočine na něm Duch Hospodinův: Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a udatnosti, Duch poznání a bázně před Hospodinem.‘ (Iz 11,2) – spočinul na Ježíši? Naplnilo se to proroctví?“ „No – asi jó…!“ Ale to je už několik let, to už si tak moc nepamatujeme…

Dobře – týden dáme. Když prorok Zacharijáš říká: „Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. (Za 9,9) – říká vám to něco?!“ A oni se rozchechtají a volají, že jo, protože to bylo minulou neděli a to byla prča, jak farizejové a zákoníci a lidé z velerady nadávali, protože příjezd Pána Ježíše na oslátku do Jeruzaléma, to byla fakt skvělá akce a na tohle proroctví od Zacharijáše si vzpomněl kdekdo!“

Ale v tu chvíli zase rozesmutní. „Jenže přesně ti důležití a mocní se pak proti Pánu Ježíši spikli. Zavrhli ho. My jsme mysleli, že Ježíš je ten hlavní, ale oni ne!“

No a ten neznámý cizinec říká: „Hele – 118. žalm: Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným. Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky. (Ž 118,22-23) – myslíte, že tam jde opravdu o nějaký kámen, který se zedníkům nelíbil?“ A oni na to, že to asi spíš ne, že to je spíš o nějakém člověku, co ho jiní lidé zavrhli, ale nakonec se ukáže, že toho člověka si Pán Bůh vyvolil k tomu, aby byl ten úplně hlavní…

„No ale“ – na to Kleofáš – „oni se proti němu postavili i jeho nejbližší, cizinče! Jidáš ho zradil a to byl jeden z jeho nejbližších učedníků!“ A cizinec odpoví: „Nojo, Jidáš, ten co od Ježíše dostal při poslední večeři chleba, aby si ho namočil v míse s omáčkou. Jak je psáno v žalmech: I ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval, ten, jenž můj chléb jedl, vypíná se nade mne…“ (Ž 41,10)

„Prachy si za to vzal!“ „Jak prorokoval Zacharijáš (11,13): Hospodin řekl: ‚Hoď to tavičovi, tu nádhernou cenu, jíž mě ocenili.‘ I vzal jsem těch třicet stříbrných a hodil jsem je v Hospodinově domě tavičovi.“

„Ale proč na to Ježíš nic neřekl? Proč se nebránil?“ Izajáš 53,7: „Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.“

„Ale to už je stejně všechno jedno – už je mrtvej. A cizinec na to: „Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.“ (Jan 12,24)

„Jaký užitek – copak může někdo mrtvý ožít?!“ Žalm 16,9-10: „Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, neboť v moci podsvětí mě neponecháš.“

„Vždyť už jsou to tři dni!“ On jim však odpověděl: „Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.“ (Mt 12,39)

Kleofáš a jeho přítel mají vyvalené oči, drbou se za uchem a říkají si, že to je fakt všechno hrozně zajímavé!

No a jak si tak povídají, čas letí a cesta ubíhá – a už jsou v Emauzích. Kleofáš a jeho přítel už jsou u cíle své cesty. Cizinec jakoby chtěl jít dál, ale oni ho nechtějí pustit. Zůstaň s námi, Pane, už se stmívá! Zůstaň s námi, den se nachýlil! Povečeříme – bylo by pro nás ctí, kdyby sis s námi dal aspoň chleba. A to o tom pšeničném zrnu, co než ožije, tak musí být vsáté do země – to Ježíš fakt říkal! Tak to zrno v zem vsáté, zas nám připomeň!

Vešel tedy a zůstal s nimi. A stejně jako v tu noc, v kterou zrazen jest, vzal chléb a díky činiv lámal a dával… a oni na to koukají jako vyvorané myši, protože teď už jsou si jistí, že Pán Ježíš opravdu byl vzkříšen – protože ten cizinec, to je on.

Hned s tím utíkají do Jeruzaléma a ta jim to ostatní apoštolové potvrdí, protože s Ježíšem už se potkal i Šimon Petr. A tak je z toho nakonec spousta radosti.

Amen