Najdete nás: Modřanská 1821/118, 147 00 Praha 4
ukázat na mapě

Ko 1,13–16

Kniha: Čtení: Mt 21,1–17 | Text: Ko 1,13–16

Datum: 3. 3. 2002

Autor: bratr farář Luděk Rejchrt

Písně: 25, 443, 161, 258, 172
Introit: Ž 25,13–15
Čtení: Mt 21,1–17
Text: Ko 1,13–16
Ježíš je ten tichý král, na něhož čekali proroci: tak jsme to slyšeli z evangelia o jeho vjezdu do Jeruzaléma na oslátku. Apoštol Pavel ví, že tento král má své království a každý, kdo v něho uvěří, tam má své místo: „Bůh nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna.“ Není to záležitost budoucnosti, ale už se to stalo, je to skutečnost naší přítomnosti, že jsme v jeho království. Nemá nad námi moc ten Zlý a temné síly, ale jsme pod ochranou svého krále Ježíše Krista. „V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.“

Apoštol mnohokrát připomínal svým přátelům, že život křesťana je zápas a běh k cíli, který je před námi. A přece stejně tak zdůrazňuje i tu druhou stránku křesťanovy existence: už teď smíš žít v jistotě, radosti a bezpečí, už teď – žiješ vlastně v nebi, v království Kristově, do něhož tě Bůh přenesl z temnot tvé nevěry. Proto není nadsazené to, co zpíváme v jedné písni našeho zpěvníku: „V něm nebe jest mi dáno, kde věčně budu s ním. Ó ty mé duše schráno, již se tě nespustím“. Proto máme pořád důvod k chvále a vděčnosti. Jaký úžasný život je nám darován už teď v Kristu!

A právě o něm apoštol zpívá svůj chvalozpěv víry. Ten král na oslátku, který vjíždí do Jeruzaléma, aby se obětoval za ty, kteří si to ani trochu nezaslouží, je obrazem neviditelného Boha. Pán Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, ale my ve svém hříchu jsme z toho obrazu udělali karikaturu. Jak úděsný by byl Bůh, kdyby člověk ukazoval jeho podobu. Ale on je takový jaký je ten, do jehož království jsme přeneseni. V Ježíši přišel neviditelný Bůh za člověkem a tak mu dal poznat sám sebe. Snad něco z Boží moci a moudrosti můžeme poznat v přírodě, která svědčí o svém tvůrci, ale Boží lásku poznáváme v plnosti jen v Ježíši Kristu.

Ostatně on sám je smyslem i té přírody. „V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný – všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.“ Každá květina stejně jako celé vesmírné galaxie, neviditelný svět nebeských andělů i jeden nepatrný člověk, jako jsem já a ty, všechno je tady kvůli němu a taky pro něho. On je poslední smysl každého života, ten tichý král, ukřižovaný a zmrtvýchvstalý, do jehož království jsme byli přeneseni, abychom jej oslavovali a chválili.

Amen.