L 16,19–31

Písně: 119, 382, 517, 440 485
Introit: Mi 6,6–8
Čtení: Ř 1,18–21 a 2,11–16
Text: L 16,19–31
Ten bohatý muž, o němž slyšíme v tomto Ježíšově podobenství, uměl vychutnat život. Strojil se nádherně a vybraně – řecký text dokonce zmiňuje, že se oblékal do purpuru, barvy králů – a každý den byl pro něho svátek. A přece mu něco schází: a to je jméno. Jméno má v Bibli často svůj význam a bývá jakýmsi předznamenáním celého života. Bohatý muž je bezejmenný, zatímco ten chudák, plný vředů, který mu leží u dveří, jméno má – a velice krásné: LAZAR. V hebrejštině zní El azar a znamená „Bůh je pomoc“.

A v té jeho situaci to zní až provokativně: kde je ta pomoc vidět? Jeho život je plný bolesti a nikde žádná úleva; ani ty zbytky ze stolu bohatého poživačníka pro něho nejsou. A psi, kteří v tehdejší době pobíhali zdivočele po městě, jsou laskavější než lidé: lízají jeho rány. Možná, že právě takový výjev Pán Ježíš v některé ulici Jeruzaléma viděl na vlastní oči. Ale to jméno, jež ten chudák nese, má vyjádřit jeho vztah k Pánu Bohu. Boháč žádnou pomoc nepotřebuje, stačí si sám, ale Lazar se k ní upíná už svým jménem.

Umře jako lidská troska, ale ani smrt není popřením tohoto vyznání v jeho jménu. Pán Bůh nezklame ty, kdo v něho doufají; nezklame je, i když je neuzdraví, neudělá zázrak, nechá je zemřít tak jako Lazara. Ale tím se nekončí: „I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi.“ Ten ubohý Lazarův život má své naplnění v slávě, zatímco bohatý muž končí v pekle. Ne pro své bohatství, ale proto, že mohl pomoci a nepomohl člověku, který mu ležel u vrat v hladu, nemoci a bolesti. Ten purpur a touha využít krásu života nebyla příčinou jeho neštěstí: tou byla lhostejnost k bídě bližního. Pán Bůh od nás nežádá, abychom se stali askety, žádá od nás lásku: „Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá“ jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem (Mich. 6,8)

V tomto podobenství Pán Ježíš mluví nejen o chudých a bohatých, ale o lůnu Abrahamovu a místu muk. Jsou to světy, mezi nimiž je propast, jak slyšíme z Abrahamových úst. Je místo radosti a je místo trápení a člověk si svým vztahem k Bohu a bližnímu určuje svou budoucnost. Na tohle ten boháč vůbec nemyslel, protože žil příliš své příjemné přítomnosti, kde se tak snadno obešel bez Boha. Ale teď ví, že jeho pět bratří žije stejným způsobem, že potřebují varování, aby neskončili stejně. Kdyby tak mohl k nim přijít Lazar! „Přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání!“ A tento návrh je naprosto odmítnut jako nesmyslný a zbytečný. „Mají Mojžíše a proroky, ať je poslouchají!“ Když s nimi nezatřese Boží slovo, které volá k pokání, k tomu „pokornému chození s Bohem“, nic nedokáže ani Lazarova mise, viditelný zázrak, který by se stal. „Neposlouchají-li Mojžíše a proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ Pán Ježíš ví, co říká v tomto podobenství ústy Abrahama: i On vstal z mrtvých, ale nepřišel přesvědčovat svět, ale přišel k učedníkům, aby jim dal radost a pokoj.

Amen.