L 19,1–10

Písně: 164, 246, 472, 473, 172
Introit: 1Tm 1,12–15
Čtení: Ez 18,1–4.21–24.30–32
Text: L 19,1–10
Tento příběh z Lukášova evangelia jsme jistě slyšeli mnohokrát. Lukáš nám jej vypravuje se zřejmou radostí. Je to radost, která má hluboké kořeny už ve Starém Zákoně. Už tam slyšíme, že Pán Bůh nechce, aby přestupník doplatil na své zlé jednání, ale aby se změnil a tak se zachránil. Však jsme četli Boží slovo z proroka Ezechiele: „Což si libuji ve smrti svévolníka? Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ?“ Tento Boží záměr, který se uskutečňuje v Zacheově příběhu, vyjádřil apoštol Pavel ujištěním, jež se týká nás všech: „Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Svévolník Zacheus má žít, ne zemřít ve své lakotě. Proto Pán Ježíš se zastavuje pod moruší, kde sedí a říká mu: Dnes musím zůstat v tvém domě.“ Musí s ním být, protože plní Boží vůli, aby se Zacheus „odvrátil od svých cest“ a našel cestu života, aby vešel do jeho království. Když o něm čteme, že byl veliký boháč, pak všechno mluví proti. Pán Ježíš sám přece řekl, že spíš vejde velbloud uchem jehly, než bohatý do Božího království. Zacheus je spoután mocí peněz, které z lidí vydírá jako celník. Je určen celým tímto stylem života, kde není místo pro milosrdenství. Proto jej jeho okolí pokládá za hříšného člověka, který slouží nepřátelům Božího lidu a pro ně vybírá daně. Nemá žádné skrupule, je ochoten kvůli penězům udělat všechno. Prostě – je to ztracený případ. A právě k němu musí jít Ježíš. Nejde do domu některého z kněží, kteří v Jerichu bydleli, ale musí navštívit právě jeho, aby jej zachránil. „Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu. Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky.“
Ta záchrana však není schematická a neděje se u každého stejným způsobem. Však každý z nás je zcela jiný a Pán Bůh to bere vážně. Apoštol Pavel o Ježíše nestál, byl jeho nepřítelem a přece byl zachráněn, když u Damašku oslepl. Zacheus je jiný: třikrát čteme v Lukášově zprávě, že mu šlo o to jej vidět, spatřit. A nejen to; on jej toužil uvidět, aby poznal, kdo to je. Kde se tato touha, která jej pudí až do koruny stromu, v Zacheovi vůbec vzala? Rozhodl se sám, nikdo jej přece k tomu nenutil, ale že po Ježíši zatoužil, by apoštol vysvětlil velmi prostě: „Je to Bůh, který ve vás působí chtění i činění.“ (Fp 2,13). On stojí i za naší touhou, třebas ještě neuvědomělou, dostat se do kontaktu s Ježíšem. A to, co se zdá být jen náhodou, je jeho milostivé vedení, aby se uskutečnila záchrana ztraceného člověka. A nejen jeho. Dvakrát tu slyšíme o Zacheově domu: „Musím zůstat v tvém domě“ říká Pán celníkovi, který jej radostně přijme. A když tento muž je vysvobozen z moci mamonu, který nad ním ztratil svou moc a on rozdává chudým a chce čtyřnásobně odškodnit ty, jež ošidil, pak Ježíš zase mluví o jeho domu, do něhož přišlo spasení. Nejde jen o Zachea, ale o celou jeho rodinu. Ta záchrana je i pro ně, pro celý jeho dům. Však Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co bylo zahynulo, včetně našich vztahů.
Pán Ježíš v Zacheovi vidí Abrahamova syna, dědice všech Božích zaslíbení, jež praotec dostal, podílníka Božího milostivého vyvolení k životu. A přece nepadne ani jedno slovo o jeho zaměstnání. Pán Ježíš Zacheovi neřekne: s tvým celnictvím je konec, takovéhle řemesloje urážkou Abrahamova syna. Okamžitě podej výpověď! On ho v tom nechává. Nevyzve jej, aby šel za nám, jako to řekl celníku Lévímu, který se stal jako Matouš jeho učedníkem. Zacheus bude dál ve starém zaměstnání jako nový člověk. Tam má osvědčit, že setkání s Ježíšem nebyla jen kratičká epizoda, ale proměna jeho života.
S každým z nás jedná náš Pán jinak. Jeden slyší: „Pojď za mnou“ a druhý nikoliv, aspoň ne v této radikální podobě. Jeden opouští své sítě a jde za Ježíšem, který nemá, kde by hlavu sklonil, druhému zůstává i ten dům, do něhož však přišlo spasení. Takový je Zacheus. Polovinu majetku sice rozdal, ale i ta druhá se může proměnit v žalářníka. Všechna pokušení zůstávají dál, ale to spasení vešlo do Zacheova domu i celého jeho života. Když se Bůhv Ježíši Kristu nás – stejně jako Zachea ujal, a to se stalo, když jsme jej ve víře přijali, pak nás povede a neopustí v ničem. U Zachea byl Pán ježíš jen na chviličku, ale s námi je natrvalo, po všechny dny, až do skonání světa. Amen.
Amen.