Najdete nás: Modřanská 1821/118, 147 00 Praha 4
ukázat na mapě

L 2,10–11

Kniha: 1. čtení: Iz 7,10–14 | 2. čtení: L 2,1–20 | Text: L 2,10–11

Datum: 24. 12. 2002

Autor: bratr farář Luděk Rejchrt

Písně: 284, 294, 293, 281
Introit: Da 2,44
1. čtení: Iz 7,10–14
2. čtení: L 2,1–20
Text: L 2,10–11
Radosti je na světě jako šafránu. A přece po ní stále znovu toužíme: co všechno dokážeme udělat, aby byla aspoň chvíli s námi. Podle slovníku spisovné češtin radost „pocit duševní pohody, spokojenosti, potěšení, uspokojení a veselí, vyvolaný něčím příznivým a příjemným“ Není to tedy něco jako zboží s neomezenou záruční dobou; však naše pocity se velmi rychle mění a dlouho nevydrží. Stačí jen málo a z té naší Ódy na radost, kterou pracně tvoříme sváteční náladou, může být náhle – užijme zde zase hudební přirovnání – Melancholická serenáda. Znalci lidské duše dobře vědí, jak velké očekávání je ošemetné a dokáže se proměnit ve velké zklamání. Ostatně i dnes bude na světě mnoho lidí, kteří si o radosti budou moci nechat jen zdát, sevřeni bolestmi těla i duše, bez zázemí domova a přátel, kteří by jim byli blízko. Zdá se, že radost navštěvuje jen ty šťastnější, jen některé.

Ale anděl, který mluví k polekaným pastýřům na betlémských horách, mluví o radisti pro „všechen lid.“ Jistě tu jde především o lid, s nímž Bůh uzavřel smlouvu a jehož proroci celá staletí vyhlíželi, k světlu, jež osvítí ty, kdo bydlí ve tmě. Tito lidé očekávali království – a tak jsme to četli z Daniele, které „nebude zničeno navěky“ (Da 1,44). Tomuto lidu, který očekával Božího krále, Mesiáše, je především slíbena tato radost, že slíbený Mesiáš (Lukáš užívá označení „Kristus“) už přišel. Ale zároveň – a tak to chápou některé rukopisy Nového zákona – je tato radost pro celý svět, je pro každého. I pro toho nejsmutnějšího, který není v dobré duševní pohodě, nemá důvod k spokojenosti a k veselému juchání. Však ti pastýři, obyčejní lidé, kteří ani nemají tušení, co se to vlastně stalo, zastupují nás všechny. Nemají žádné „vyšší vzněty“, jsou pohlceni svým pracovním stereotypem, ve své všednodennosti, stejně jako my zcela nepřipraveni na tento svátek všech svátků, kdy Bůh „přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.“ Mají jen svůj malý, přízemní obzor, který je omezuje jako nás, ale právě jim – a řekněme správně biblicky – nám zná andělské zvěstování: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.“ Ta radost je tak velká, že strhne do svého pohybu celé nebe, které jásá, chvalozpěv rytířstva nebeského. Není to jakási slavnostní dekorace, aby vánoční příběh byl ještě vznešenější či dramatičtější. Petrův list připomíná křesťanům, že je jim zvěstováno spasení, „které i andělé touží spatřit“ (1P 1. 12). To, co se stalo ve tmě betlémského chléva, je tak veliké, že anděl zvěstuje pastýřům velikou radost. Tak velikou, že se na ní nedá zapomenout, ani když všechno se vrací do normálních kolejí a andělé odcházejí do nebe. I pastýři se vrátili od betlémských jeslí do své práce, ale čteme, že se navrátili „oslavujíce a chválíce Boha za všecko, co slyšeli a viděli, jak jim bylo řečeno.“

Tato radost opravdu není na chvíli, Vydrží na celý život, nevyšumí ani v těch nejhorších dnech, kdy si nevíme rady, ba právě tehdy ne. Je založena na jistotě, která zní z andělských úst: „Narodil se vám dnes Spasitel.“ Tenkrát, v noční tmě, kdy pastýři hlídali svá stáda, se stalo něco, co se nedá změnit, co platí stále: už nejsme sami s tím, co nás trápí a čeho se bojíme, ale máme toho, který je Kristus Pán. Ten k nám přišel, aby nás zachránil ze všeho, co nás chce odloučit od Boží lásky, ať už to má jakoukoliv podobu. Třeba ze sevření beznaděje, že s lidmi se nedá nic dělat a svět bude pořád stejný ve své pýše a krutosti, dokud všechno neskončí v katastrofě. Kdo z nás dnes nezná tuto úzkost, pokud ji nezatlačujeme hluboko do podvědomí? Ale právě ustrašeným a bázlivým zní veliké „Nebojte se!“, smutným a depresivním, zvěst o veliké radosti, těm, kdo jsou na dně, ujištění o narození Spasitele, který zachraňuje až z toho dna. Je to Spasitel, který začíná v chlévě a v plénkách jako bezmocné dítě, ale po své smrti za nás a po svém vzkříšení jediný může říci: „Je mi dána všeliká moc na nebi i na zemi.“ Má všechnu moc, aby jí užil v náš prospěch; i tak můžeme pochopit zvěst anděla „Narodil se vám Spasitel.“

To je důvod radosti, která je od prvních vánoc připravena pro všechny lidi, ať už to chápou a chválí Boží lásku, či dosud se spokojí s krátkodobou radostí, jež pomíjí. Tuto trvalou radost, že nám se narodil Spasitel, který nikdy nezklame ty, kdo na něho s důvěrou očekávají, můžeme mít s pomocí Ducha svatého v srdci nejen o vánocích, ale stále.

Amen.