L 24,1–11

Zvuková podoba kázání bohužel není k dispozici

Introit: 1K 15,17
Čtení: 2Tm 2,1–13
Text: L 24,1–11
Minulý týden jsem četl v novinách rozhovor s naším známým politikem z Vysočiny o významu osobnosti Ježíše Krista. Jako ateista sice nevěří, že je Božím Synem, ale přejně a s obdivem uznává, že přinesl světu „náboženství lásky“. Je to jistě pravda, ale pro apoštola Pavla, jehož část dopisu do Korintu jsme slyšeli na začátku bohoslužeb je to málo, ba skoro nic, jestliže Ježíš Kristus nevstal z mrtvých. Pak celá víra křesťanů je marná, jskou až po krk ve své ubohosti a hříších, nejbídnější ze všech lidí. Základem, na němž stojí křesťanství je jistota, že Ježíš vyšel z hrobu a je živ. Nemám v mramorovém mauzoleu nabalzamovaného zakladatele, o něhož musíme pietně pečovat. On naopak pečuje o nás, když při každé Večeři Páně nám dává v chlebu a vínu ujištění své lásky. Ať je finanční krize či hrozí klimatické změny, ať máme sil na rozdávání či stárneme a slábneme, je s námi po všechny dny až do skonání světa, jak to znělo i při dnešním křtu.

Že Ježíš nezůstal v hrobě, ale vstal z mrtvých, je něco tak šokujícího, že jediná odpověď na to je odmítnutí. Všechna čtyři evangelia, která nám svědčí o Ježíšově vzkříšení, zároveň vyprávějí, jak tomu nikdo nevěřil. I dnešní oddíl z Lukáše to zmiňuje: ženy přicházejí k učedníkům se zprávou o prázdném hrobu. „Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim.“ Je to nesmysl, jakýsi ženský tlach, který nelze brát vážně. Postoj učedníků vůči té největší zvěsti, bez níž je všechna práce církve úplně nanic, je jednoznačně záporný. Vyřizují ji ženy, které v tehdejší době byly podceňovány a jejich svědectví nemělo věrohodnost. Ale Pán Bůh se rozhodl použít jako první svědky vzkříšení právě je. I v Lukášově vyprávění je zmíněna na prvním místě Marie z Magdaly, žena, z níž Ježíš kdysi vyhnal sedm démonů.

Říká se, že přání je otcem myšlenky a někteří si dodnes tuto událost vykládají tak, že učedníci si jeho zmrtvýchvstání vysnili, že Ježíš ožil v jejich představách. Ale je tomu právě naopak: ty ženy, které jdou ke hrobu si nepřály nic jiného, než aby mohly v klidu připravit Ježíšovo mrtvé tělo k pohřbu a tak mu vzdát poslední poctu. Myslí jen na to, co se týká smrti, nikoliv života. Ježíšův život pro ně definitivně skončil, jak potvrzují i jejich balzamovací přípravky.

Podle Marka si dělaly starost s tím, jak se do hrobu dostanou, když je k němu přivalen těžký kámen. U Lukáše naopak slyšíme o jejich bezradnosti, protože v prázdném hrobu nenajdou mrtvé Ježíšovo tělo. Netušíme, jaké myšlenky se jim honily hlavou, že všechno není tak, jak má být; to je přece pořádek, když jsou věci na svém místě, dokonce i to mrtvé tělo má ležet tam, kde je v pátek po snětí z kříže jeho přátelé uložili. Ale to, co je ani ve snu nenapadlo a s čím nikdo nepočítal, slyší z úst andělů: „Není zde, byl vzkříšen.“ Vzkřísit se člověk nemůže sám, to může jen Bůh, dárce života. Ženy jsou bez práce, k níž si přivstaly hned za časného jitra, protože Bůh dal svému Synu život, vzkřísil ho, vyvedl z hrobu. „Proč hledáte živého mezi mrtvámi?“ S mrtvými se dá manipulovat, ten živý však má moc Božího Syna, na mrtvé se vzpomíná, ale s živými se mluví: proto se můžeme k Pánu Ježíši modlit, vzávat ho, chválit ho a děkovat mu, protože on je živý na věky věků.

Ti dva v zářícím rouchu nevysvětlují, co se stalo, kdy a jak se to stalo. Ale říkají ženám – a to čteme jen v Lukášově evangeliu – aby si vzpomněli, co jim už dříve řekl Pán: „že musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“ Vlastně to měly očekávat, měly se na to těšit, ale nějak jim to vypadlo z paměti. A tak v tom prázdném hrobu slyší výzvu: „Vzpomeňte si!“ My všichni máme krátkou paměť právě na to, co je nejdůležitější: že On trpěl za nás, zemřel a vstal z mrtvých, aby byl s námi.

Proto i apoštol Pavel píše Timoteovi: „Pamatuj na Ježíše vzkříšeného z mrtvých!“ Každý křest a každá Večeře Páně nás vybízejí stejně jako ti andělé: Vzpomeň si, že Tě Kristus přijal a jsi jeho v životě i smrti. Vzpomeň si, žes mu sliboval věrnost. Vzpomeň si na to!

Ty zmatené, ustrašené ženy nenašly tělo Pána Ježíše. Možná, že některé z nich jej ani později nespatřily jako Vzkříšeného Pána. Ale od prázdného hrobu šlo s nimi všechno, co jim řekl o smyslu svého utrpení i vzkříšení. „Tu se rozpomenuly na jeho slova, vrátily se od hrobu a oznámily všecho jedenácti učedníkům i všem ostatním.“

Amen.