L 5,5c

Písně: 130, 642, 636, 549, 333

Introit: Ž 130,5–8
Čtení: L 5,1–7
Text: L 5,5c
Poslání: Ř 12,17–18

Milé děti, milí bratři a sestry,

Pán Ježíš si vybírá spolupracovníky. Už tohle mi připadá důležité. Nechce všechno zvládnout sám. I někdo tak skvělý, jako byl Pán Ježíš, tak si vybírá pomocníky. Nemusím všechno udělat já, ani nikdo další není od toho, aby zvládl všechno – a to vůbec nevadí! Od toho je nás víc, abychom si pomáhali. Když Pán Ježíš něco potřeboval, uměl si říct. Jasně – tohle byla taková prkotina. Lidi se na něj tlačili a on s nimi ani nemohl mluvit – tak poprosil Petra, jestli by si od něj mohl půjčit loď a kousek odrazit o břehu. Stačí pár metrů – ale lidé zůstali na břehu, nemačkali se na něj a tak ho mohli dobře slyšet. S Petrem se Pán Ježíš znal, protože Pán Ježíš pár dní předtím uzdravil maminku Petrovy manželky. Pán Ježíš pomohl Petrovi, Petr teď pomohl Pánu Ježíši. Tohle je fajn, když spolu lidé mají dobré vztahy a nebojí se jeden druhého o něco požádat.

Takhle by to mělo mezi námi fungovat a my máme první věc na zapamatování. Pomáhejme si navzájem a zároveň se nestyďme přijít jeden za druhým s prosbou o pomoc. Takhle to přece dělal Pán Ježíš!

Pán Ježíš má ale velké plány. Chtěl by oslovit hodně lidí. Nejenom ty, kteří za ním přicházejí sami, ale ještě spoustu dalších. To už by sám nezvládl. Proto si postupně vybírá pomocníky. Petr je úplně první, záhy budou přibývat další a další, až jich bude dvanáct. K tomu pak bude ještě širší okruh pomocníků, kterých bude sedmdesát. O těch už nevíme skoro nic, ale o prvních dvanáct a v tuto chvíli zvláště o Petrovi toho u víme víc.

Známe jeho zaměstnání. Byl to rybář. To tenkrát nebylo nic moc. Kdo ví, jaké nečisté neřádstvo v té síti měl. Petr byl žid a správný žid může sáhnout jen na rybu, co má ploutve a šupiny. Na nic jiného, co žije ve vodě, se sahat nesmí. Co by tam mohl mít jiného? (krab, rak, mušle, úhoř…) No to se ví, že ti rybáři chytí všechno možné, pak se v tom přehrabují a co je špatné, hodí nazpátek. Ale stejně – sahají na to. Fuj.

A navíc – je Petr dobrý rybář? No možná někdy jindy, ale tuto noc tedy opravdu ani náhodou. Rybařit celou noc a nechytit ani rybu – to znamená buď hodně velkou smůlu, nebo prostě nešikovnost. Chytat vrhací sítí není nic jednoduchého – ryby, které plavou u hladiny, tak nesmíte vyplašit, ale shora na ně hodit síť a pak šikovně trhnout vodicí lanem, aby Vám z té sítě nevyklouzly. Tohle se musí rybář dost dlouho učit. Z pohledu lidí okolo ale Petr teď vypadá dost možná jako nešika, který to pořád ještě neumí. Propírá sítě, čistí je od zamotaných chaluh, klacků a kdo ví jakého jiného neřádstva. Jen rybu nemá ani jednu jedinou. Takže nejen, že je to pochybný rybář, ale navíc je to ještě rybář prachmizerný, který ani rybu chytit neumí.

No – a tohoto pochybného nešiku si Pán Ježíš vybral jako svého prvního a nejdůležitějšího učedníka. Než se z rybáře Petra stane pořádný apoštol Petr, tak i Pánu Ježíši to bude trvat několik let. Petr udělá během této výchovy dost kiksů. Ale Pán Ježíši to stálo zato se mu věnovat. I tohle bychom se měli u Pána Ježíše naučit. My bychom vyhledávali ty nejlepší, nejzajímavější, nejschopnější. S těmi je fajn se kamarádit, s těmi nás to baví. S těmi slavnými své doby se ale Pán Ježíš moc nestýkal. Rozhodě je sám nijak nevyhledával. Ani neudělal nějaký konkurz na apoštoly aby vybral ty, nejschopnější, nejposlušnější, s nejpevnější vírou. Žádný z apoštolů nebyl nějaký dokonalý „Superman“. Ježíš vybíral z normálních lidi, které viděl kolem sebe.

Už víme, že si máme pomáhat i umět o pomoc říct. Hned nám bude na světě lépe.

Teď vidíme, že na tohle stačí ti úplně obyčejní lidé kolem nás.

No a pak ta historka s rybami. Petr hází sítí celou noc, toho neřádstva má víc, než dost, ale pořádnou rybu ani jednu. Tak alespoň pomohl Pánu Ježíši. Pán Ježíš mu uzdravil tchýni, tak je Petr rád, že může na oplátku zase pomoci Pánu Ježíši. Není to určitě nutné, ale je příjemné být mezi lidmi, kteří nám pomohou a kterým můžeme být užiteční i my. Pán Ježíš pomohl Petrovi s nemocí v rodině a Petr teď pomůže Pánu Ježíši, aby mohl mluvit k lidem. A mluvit, kázat – to Pán Ježíš umí výborně. I uzdravovat nemocné, to taky, vždyť proto se na Pána Ježíše lidé tak mačkají, aby si na něj mohli sáhnout.

Rybaření ale Pán Ježíš zjevně nerozumí. Truhlařině, to asi jo. Až bude mít Petr zlomené veslo, tak to by mohla být Ježíšova rada dobrá. Ale co ta jeho rybářská rada?! Pán Ježíš radí Petrovi, aby vyjel na hloubku a zkusil lovit tam. Tam se ale žádné ryby chytit nedají. Ty plavou u hladiny v noci na mělčině, ale jak vyjde slunce tak se stáhnou ke dnu, kam už na ně vrhací síť nedosáhne. A navíc – celou noc to zkoušíme. Je nějaký divný tlak, špatné postavení hvězd, nevhodný vítr, slunce vyšlo do červánků nebo kdo ví co, ale ryby prostě dneska neberou.

Snažil jsem s představit sám sebe v té Petrově situaci. Přemýšlel jsem, co se asi honilo Petrovi hlavou a napadla mě věta: „Víš, Pane Ježíš, mluvíš krásně, poslouchal bych Tě celý den. Dokonce umíš dělat zázraky a když je moc zle, tak Ty dokážeš pomoct. Ale (víš, nezlob se) pro ten běžný praktický život se nehodíš.“

Takovýmto myšlenkovým pochodům rozumím. To je moc pěkná rada – pomáhejme si. Takhle obecně podáno s tím souhlasíme. Ale pak si představíme ty konkrétní lidi kolem nás. Kdyby ten Ježíš věděl, co je ten druhý zač! Fakt mu mám pomáhat? Ani mi potom nepoděkuje! To jste určitě zažili, že jste sice věděli, co toho druhého trápí a jak mu pomoci, ale člověka napadne milion a jeden důvodů, proč to neudělat, protože „to nemá smysl“.

Anebo si o pomoc říct. Zase – mám druhého prosit o pomoc? Takhle obecně podáno – jo jasně, to je v pořádku. Ale pak si představíte ty lidi, které byste o pomoc žádali. Kdyby Pán Ježíš věděl, co okolo toho zase bude řečí. Kolikrát to pak ještě uslyšíme, jak ten, který nám pomohl, jak je úžasný a skvělý… To mi za to nestojí ho o pomoc žádat. To raději nic, než tohle, se všemi těmi řečmi okolo.

Že takový život bude fajn? Copak Pán Ježíš nezná ty lidi kolem nás? Jo, kdybychom si mohli vybrat jiné, lepší, schopnější aspoň trochu supermany – to by to možná šlo. S těmi lidmi, které vidíme kolem sebe, to ale fakt nepůjde.

Co nakonec ale řekne ten Petr? „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Není z toho nadšený. Vlastně tak trochu remcá. Rozhodně nijak nejásá, že teď konečně přišel nějaký odborník, který mu poradil, jak se to má dělat. Ale poslechne ho, protože mu důvěřuje. „Na tvé slovo spustím sítě.“ Má potom ohromný úspěch, ale vidíme, že ten úspěch není důsledek toho, že by se Petr nějak pochlapil. Že by se do toho „zakousl“ a házel sítí dvakrát rychleji, než dřív. To, že všechno dopadlo jinak, než to na začátku vypadalo – to je výsledek poslušnosti. Pán Ježíš mu něco poradil a Petr se podle toho zařídil. Ne proto, že by mu to připadlo jako dobrý nápad, ale protože to říká Pán Ježíš.

Když něco radí Pán Ježíš, když to čteme v Bibli, nebo slyšíme z kázání, tak to často vypadá, jako by to nebylo do tohoto světa vůbec použitelné. Tak – odpouštět, pomáhat si, mít se rádi tak že se třeba nenecháme vyprovokovat… Vypadá to, že do praktického života ty Ježíšovy rady moc nejsou. Ale nenechme se mýlit. Ježíš nám i našemu světu rozumí mnohem lépe, než si dovedeme představit. Je možné, že už jsme to my či lidé kolem nás mockrát zkoušeli a nevyšlo to. Ale Ježíš přesto říká: „Zkuš to!“

Ten dnešní příběh říká:

že si máme vzájemně pomáhat a nebát se přijít požádat o pomoc druhé;
že takhle pomáhat si můžeme s lidmi, kteří vůbec nejsou něčí výjimeční a klidně to mohou být i lidé, o které by jiní nestáli;
že tak, jako nakonec z toho byl ohromný užitek pro všechny okolo, tak můžeme očekávat, že když se zařídíme podle toho, co po nás Pán Ježíš chce, tak to bude dobré pro nás, i pro lidi kolem nás.
Amen.