L 8,14–18

Introit: Žd 4,12–13
Čtení: Ž 119,129–144
Text: L 8,14–18
Ježíš vypráví své podobenství o rozsévači. Všichni je známe:však je zaznamenali s malými obměnami všichni tři evangelisté. Ale právě Lukáš klade zvláštní důraz na správné slyšení. Proto nám k celému podobenství přidává výzvu Páně: „Dávejte pozor, jak slyšíte!“ A na rozdíl od Marka a Matouše zaznamenává významnou podrobnost, že po vyprávění podobenství zástupům Ježíš zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ Právě to, že tuto zvláštní větu vykřikl, ačkoliv dříve normálně mluvil, naznačuje že jde o něco velmi důležitého. A také o to, co vůbec není samozřejmé, i když mu naslouchá spousta lidí. Tady jde o vnitřní otevřenost jeho slovu, o dychtivost vniknout do jeho pravdy. Zástupy všechno vyslechly a šly domů, učedníci však se ptají po smyslu Ježíšova podobenství. Také mu – i když se zdá být zcela průzračné – nerozumějí jako ostatní. Ale jde jim o to, aby pochopili to, co slyšeli. A to je dobré znamení, že Ježíš nemluvil nadarmo.

Vlastně všechno v tom podobenství je o správném slyšení Božího slova. Pán Ježíš není v tom žádný optimista: někdo slyší, ale stejně neuvěří, jiný přijme toto slovo s radostí, ale také to není k ničemu, protože všechno je jen na povrchu a slovo se v srdci nezakoření. Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než meč, jak jsme slyšeli z listu Židům, ale hmotařské a přízemní myšlení dokáže ten život i moc udusit jako trní. Snad i proto slyšíme toto podobenství, abychom tím víc žasli nad trpělivostí rozsévače, který zná rizika své práce a přece přes všechny neúspěchy stále rozsévá. Vždyť Boží slovo nakonec vzejde a přinese užitek, když padne do dobré země. „To jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.“

A přece tady Pán Ježíš neudělá tečku. U Lukáše je jeho podobenství spojeno se slovem o světle. To se dává na svícen, aby svítilo druhým. Jako by učedníci měli slyšet, že slovo Boží, které musí mít v srdci, zároveň má být k užitku ostatním; když jsem poznal v Ježíši Kristu světlo světa a světlo svého života, nemohu si to nechat pro sebe: „nikdo přece nerozsvítí světlo a nepřikryje nádobou, ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.“ Můžeme kázat a můžeme poslouchat, ale bude to hodně samoúčelné, pokud z toho nebudou mít nějaký užitek naši bližní. Proto Pán Ježíš upozorňuje i nás: „Dávejte tedy pozor, jak slyšíte.“

Boží slovo má být nejen slyšeno, ale také uchováno v srdci, uskutečňováno v životě a předáváno dál. A také musí v nás růst ve stále hlubším poznání a pochopení, jinak to všechno ztratíme a velice rychle. Tomu, kdo žije z Božího slova, se otevírají stále další jeho hlubiny, ale stejně je to i naopak. „Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co si myslí, že má.“

Amen.