Láska nechť je bez přetvářky (kázání pro děti)

písně: 214, 188, Nekamenujte, 333, 787, 497
introit: Ž 146,5–6
čtení: J 8,1–11
kázání: Ř 12,9a
poslání: 1Kor 13,6

Milé děti, milí bratři a sestry,

dvě důležitá slova budeme dnes probírat – láska a přetvářka.

Asi by nás napadlo, že máme mít druhé rádi i když dělají ošklivé věci. Ale pozor – mít někoho rád a odpustit mu neznamená dělat, jako že se nic ošklivého nestalo. To by právě byla ta přetvářka. Když mám někoho opravdu rád, tak musím být schopen ho upozornit na to, že něco dělá špatně. Ale obráceně – dělám to, protože ho mám rád. Ne, že se chci třeba vytahovat

Za Pánem Ježíšem přivedli paní, která byla nevěrná svému manželovi. Provedla to. Nijak se nesnaží to omlouvat, vymlouvat se. Pán Bůh dal Mojžíšovi zákony pro Izraelce a v případě nevěry byl Mojžíšův Zákon velmi přísný. Měla by být ukamenována k smrti. Zákoníci a farizejové se Pána Ježíše ptají, jak se na to dívá on. Co by on s tou ženou udělal? Nechal by ji podle Božích pravidel daných skrze Mojžíše ukamenovat?

Pán Ježíš jim neodpověděl. Sednul si na bobek a čmáral prstem do písku. Myslím, že byl smutný a trochu naštvaný. Trochu kvůli té paní, protože provedla něco, co fakt neměla. Ale hlavně je naštvaný na ty zákoníky a farizeje. On totiž vidí, jak se přetvařují. Přetvařují se, že jim jde o Boží zákony O Mojžíše. O právo. Ale oni se jen snaží na Pána Ježíše ušít boudu. Vymysleli si na něj past.

Když řekne, že ji ukamenovat nemají, tak schvaluje nevěru a vyzývá k porušování Mojžíšových zákonů! Budou na něj žalovat u církevního soudu. Všude budou rozhlašovat, že Pán Ježíš nemá rád Pána Boha, neposlouchá Boží vůli. Jenže – a teď pozor – oni v té době měli židé od Římanů zakázáno tento zákon uplatňovat. Oni by mohli říct, že si ta žena zaslouží ukamenovat, ale udělat to nesměli. Římské právo manželskou nevěru netrestalo smrtí, ale buď pokutou, nebo vyhoštěním na pustý ostrov. Když tedy řekne, že by měla být ukamenována, zažalují ho u římského soudu za nabádání k vraždě. A navíc všude budou rozhlašovat, jaký je ten Pán Ježíš kruťák, že i pohanští Římané jsou milosrdnější než on.

Vidíme tu přetvářku – tváří se, jak moc mají rádi Pána Boha a zákony, které od něj Mojžíš pro Boží lid dostal, ale celé je to habaďůra, kterou se chtějí Pánu Ježíši dostat na kobylku. Tak už si myslí, že ho mají. Ať řekne cokoliv – vždycky to bude špatně a oni už si mnou ruce, že se konečně Pána Ježíše zbaví. Tak dotírají, ptají se znovu a znovu a znovu…

Pán Ježíš se zamyslel a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ Pak si zase sedl na bobek a čmáral do písku, aby si to tak ti žalobci mohli nechat projít hlavou. Aby si uvědomili svoji přetvářku. Že jim vůbec nešlo o lásku k Pánu Bohu. Že by třeba mohli mít rádi Pána Ježíše nebo tu paní – to už ani náhodou. Jen se přetvařovali, aby mohli Pána Ježíše skřípnout.

Není to s nimi tak špatné. Zamysleli se nad sebou a došlo jim, jakou pokryteckou křivárnu to chystali. Nešlo jim o lásku k Pánu Bohu, nešlo jim Boží zákony, nešlo jim o tu paní – celou tu dobu jim šlo jen o ně samotné, aby nachytali na švestkách Pána Ježíše. Teď se stydí sami za sebe a potichu se jeden po druhém vytrácí.

Až tam zbyl Pán Ježíš sám s tou paní. Povídá si s ní. Konečně někdo, kdo mluví „s ní“ a nejen „o ní“. Nebaví se s ní ale o jiných lidech. Řeč je o tom, co provedla a za co měla být odsouzena. To, že ji nikdo neodsoudil, znamená, že ti lidé si uvědomili svoje vlastní hříchy. Zastyděli se, snad už ten hřích nikdy nebudou opakovat. To samé musí udělat ona. Byla při svém hříchu přistižena. Skutečně to provedla a Pán Ježíš to rozhodně nechce přejít mlčením. Má všechny lidi rád. Má tedy rád i tuto paní. Chce pro ni jen to dobré, to, co jí prospěje. Být nevěrná svému manželovi jí rozhodně neprospěje.

Tak jí říká: „Byl to hřích. Už to nedělej, ano? A teď běž nazpátek za svým manželem.“ Ještě jednou: Pán Ježíš nijak nezakrývá její hřích. To by byla přetvářka – dělat, jako že se nic nestalo. Láska musí být bez přetvářky. Vidí ale, že ta paní teď už moc dobře ví, co provedla a právě tak ví co by si za to zasloužila. Tak jí dává šanci se napravit, polepšit.

Tohle se chceme od Pána Ježíše naučit, takže jak že nám to apoštol Pavel psal? Láska nechť je bez přetvářky! Láska, mít někoho rád – to znamená chtít pro něj jen to dobré, co mu prospěje. Odpuštění je bezvadná věc! K odpuštění ale patří i schopnost toho druhého napomenout, když něco dělá špatně. Jen pozor na přetvářku. Aby se za tím neskrývala nějaká naše skrytá touha. Jde pořád jen o to, že druhé máme rádi a chceme dělat to, co je pro ně dobré, co jim prospěje.

Amen.