Mk 10,32–45

Písně: 33, 404, 255, 322, 192
Introit: Ž 67,1–6
Čtení: Ř 12,1–6
Text: Mk 10,32–45
Poprvé u Marka čteme zmínku o Ježíšově cestě do Jeruzaléma. Na učedníky, kteří jdou za svým Mistrem, padá tíseň a strach. Asi vycítili, že se něco zvláštního bude dít. A Ježíš jim to potvrzuje: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; po třech dnech vstane.“ To jsou ve zkratce celé velikonoce, to nepochopitelné tajemství spásy, smrt, konec a prohra a zároveň vzkříšení, život a vítězství. To přece musí člověka šokovat; čekali bychom, že učedníci se zachvějí nad tím, co čeká jejich Pána. Proč to všechno, jaký smysl té hrůzy? A jak to bude se vzkříšením po třech dnech, o němž teď slyší?

Je však ticho. Nikdo neřekne nic. Žádné pohnutí, žádné zděšení, žádné otázky. Jen touha po vlastním uplatnění, po seberealizaci, k níž má těm dvěma učedníkům Ježíš dopomoci. Tito lidé myslí ne na něho, ale jen na sebe. „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici v tvé slávě.“ Jakub a Jan chtějí něčím být a něco znamenat – a protože myslí na slávu, neslyší slova Páně o jeho utrpení, protože se jim nehodí do jejich konceptu vlastní důležitosti, trochu naivní a dráždící ty ostatní.

Však se také na ně rozhněvali; vždyť měli stejnou touhu jako ti dva, kteří je předběhli a přechytračili, protože už si rezervovali nejlepší místa. Ta popuzenost učedníků na Jakuba a Jana vyjadřuje, že i oni chtějí být první, důležití a významní. A právě tehdy si je znovu k sobě Ježíš zavolal, aby jim k tomu řekl své: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je.“ Víte, že to tak na světě chodí, ti nahoře si mohou všechno dovolit, protože mají moc. Tohle opravdu učedníci vědí a nic s tím nemohou dělat. Ale mohou uposlechnout svého Pána, který říká: „Ne tak bude mezi vámi.“ Mezi vámi to bude jinak, než ve světě, u vás velikost člověka nebude hodnocena podle toho, jak vysoko se vyšvihl, ale jak hluboko se sklonil ve službě druhým. „Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Neptali se ho, když jim oznámil, co se s ním stane v Jeruzalémě, proč zvolil tuto cestu. Neptali se ho, ale on jim teď odpovídá: abych mnohé, abych i vás vykoupil. Vykoupení přineslo otroku svobodu a umožnilo mu skutečný život. A to je nejhlubší smysl Ježíšovy smrti: vysvobozuje ze všeho, co nás spoutává, co nad námi vládne – třeba i jako touha po moci. Vykoupil nás proto, abychom viděli jinak hodnoty, abychom nejednali jak je to normální, ale řídili se jeho příkladem. A on přišel sloužit.

Dal svůj život jako výkupné za mnohé, kteří spojeni v jedno společenství učedníků, budou sice stále sváděni k metodám světa, ale přesto budou slyšet jeho hlas: „Ne tak bude mezi vámi.“

Amen.