Mk 3,1–6

Písně: 25, 442, 379, 161, 485
Introit: Ž 25,6–7
Čtení: Da 6,1–25
Text: Mk 3,1–6
Když slyšíme tento oddíl z Markova evangelia, jakoby se nám znovu připomínal Danielův příběh. Ježíš vchází v sobotu do synagogy, domu modlitby, kde Izrael vzývá Hospodina a čte si jeho slovo. Daniel neměl tyto možnosti, modlil se sám, ale má pod otevřenými okny lidi stejného typu jako Ježíš teď v synagoze; nepřátele, kteří usilují o jeho záhubu. Daniel má být zničen tím, že přestoupí královský rozkaz, Ježíš má doplatit na své milosrdenství. U Daniele ti závistivci, kteří mu nepřáli královu přízeň, počítali skoro najisto s tím, že zůstane věrný Bohu a tak padne do pasti. U Ježíše je to podobné: ten člověk s uschlou rukou může vzbudit jeho soucit a on jej uzdraví, čímž přestoupí Zákon. „Číhali na něj, uzdraví-li jej v sobotu, aby jej obžalovali.“ Léčení totiž bylo chápáno jako práce, která byla v sobotu zakázána.

Daniel mohl zavřít okna, aby jej nikdo neslyšel. Ježíš mohl počkat pár hodin, až skončí sobotní klid. Ale ani jeden, ani druhý to neudělali. Náš Pán naopak nemocného vyzval, aby předstoupil před všechny, kteří teď slyší jeho otázku: „Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?“ Ti lidé, kteří tak dbali na dodržování příkazů o sobotě, že jim uzdravení člověka v sobotu bylo hříchem, klidně v sobotu přemýšleli o utracení člověka; však náš oddíl končí tím, že se farizeové s herodiány umlouvali, že Ježíše zahubí.

Proto se ani nedivíme, že po Ježíšově dotazu nastalo mlčení, které je ovšem také odpovědí: je v ní odmítnutí jakéhokoliv dialogu s tím, který člověka zachraňuje bez ohledu na kalendář, v pátek jako ve svátek. Ti mlčící si stále připomínají a pamatují literu Zákona, to přísné MUSÍŠ, NESMÍŠ, ale Ježíš svým životem, jež dává v oběť, připomíná Otci, aby se nad člověkem smiloval. „Rozpomeň se na svoje slitování, na milosrdenství, které je od věčnosti.“ (Žalm 25,6) Proto říká tomu nešťastníkovi, aby zvedl ruku. „Zvedl ji a jeho ruka byla zase zdravá.“ To uzdravení má však v sobě ještě hlubší obsah: Marek užívá řeckého slova, jež znamená navrácení k původnímu stavu či znovuobnovení. Tento výraz APOKARASTASIS je spojen s konečnou obnovou všeho, kterou Pán Bůh připravuje ve svém království pro celé veškerenstvo. Už v této uzdravené ruce je závdavek toho, na co se smíme těšit a v co smíme doufat.

A přece právě v našem oddílu je zmíněn – a to v evangeliu zcela ojediněle Ježíšův hněv a zármutek. „Rozhlédl se po nich s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce.“ Tvrdé – některé rukopisy Nového zákona uvádějí přímo odumřelé, nekrotické srdce – je vnitřní zatvrzelost vůči Boží lásce.

Právě tvrdé srdce člověka, plné závisti připravilo lví jámu pro Daniele, ale také kříž a hrob pro Božího Syna. Bůh však, který zachránil Daniele, vyvedl z temnoty smrti našeho Pána. A proto už nemusíme mít nelaskavé, nepřející a zatvrzelé srdce. On je totiž proměňuje k lásce. „Když jste nyní přijali pravdu, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte!“

Amen.