Mt 16,13–23

Písně: 482, 642, 667, 250, 467

Introit: Ž 133
Čtení: L 5,1–11
Text: Mt 16,13–23
Poslání: 1Pt 2,21–23

Milé děti, milí bratři a sestry,

čeká vás teď do prázdnin v rámci nedělky několik nedělí s apoštolem Petrem. My dospěláci si teď spolu s Vámi můžeme alespoň jeden příběh připomenout. Bude o Petrově úžasném úspěchu a vzápětí naprostém propadáku.

Apoštol Petr. Jistě o něm něco víme – dejme tomu zaměstnání. Byl to rybář. Známe i rodinný stav – byl ženatý, víme, že na své misijní cesty si bral manželku s sebou a křesťanská tradice zná dokonce jméno jeho dcery – pojmenovali ji po tátovi Petronela. Dneska bychom řekli „Petruška“.

Byl to Ježíšův učedník. Tak, jak si Pán Ježíš postupně povolával své učedníky, tak známe i pořadí. Petr byl povolán jako učedník úplně první. Spolu se svým bratrem Ondřejem slyšeli Ježíšova slova „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ (Mt 4,19). Petr i Ondřej tehdy opustili sítě a šli za ním. To Petrovo povolání za učedníka bylo ale spjato se zázrakem (Lk 5) – zázračný rybolov, který se pak v Petrově životě ještě jednou zopakuje. Bude to krátce po Velikonocích. Petr prožije cosi, čemu se říká „deja vu“ – zvláštní prožitek „to už tu jedno bylo“. Díky němu ale Petr v neznámem cizinci pozná vzkříšeného Ježíše.

Základní informace o Petrovi tedy máme a můžeme se podívat na ten příběh z hlavního čtení – příběh o úžasném Petrově vyznání víry a o tom, jakou vzápětí plácl hloupost. Na mapě Izraele se přesouvám úplně na sever. Na úpatí hory Hermon. Vyzkouším Vaši pozornost. Zavzpomínejte, dneska už o Hermónu – či Chermónu – byla zmínka. Úplně na začátku bohoslužeb ve 133. žalmu je chermónská rosa obrazem Božího požehnání. Chermónské pohoří (skoro 3000 m. n. m.) skrývá pramen Jordánu a je tak zdrojem pitné vody pro celou zemi. A tady, úplně na severu Izrael, bylo město Paneas. Tetrarcha Filip ho nechal krásně přebudovat a pojmenoval ho „Cesarea Filipova“. Filipova pode sebe a „Cesarea“ pode „césara“ tedy císaře Tiberia.

V těchto končinách se tedy pohybuje Ježíš a jeho učedníci. Už spolu takto chodí mnoho týdnů a měsíců. Z Pána Ježíše se stala docela populární osobnost. Už se o něm doslechl i tetrarcha Herodes. Nechal popravit Jana Křtitele a teď se bojí že tenhle Ježíš je ve skutečnosti Jan Křtitel, který vstal z mrtvých. Nejrůznějších drbů a nesmyslů se o Pánu Ježíši nejspíš šířilo dost a dost a právě na tyhle „drby“ se Pán Ježíš ptá svých učedníků. Není to tak dávno, co své učedníky poslal kázat po celém Izraeli (Mt 10). S lidmi hovořili, tak by měli mít nejnovější informace o tom, co se tak mezi lidmi o Pánu Ježíši povídá.

Co si tedy tak lidé myslí? Ta představa, že to je znovuobživlý Jan Křtitel, není zas tak vzácná. Jan Křtitel byl známý, slavný, oblíbený… To by bylo pěkné, kdyby Pán Bůh udělal zázrak a tohoto Jana křtitele vzkřísil z mrtvých.

Další nápad je Elijáš. Prorok Elijáš je důležitý hned ze dvou důvodů. Jedním z nich je Elijášův konec pozemské pouti. Elijáš nezemřel, ale byl odvezen v ohnivém voze do nebe. Můžeme to chápat jako odměnu za jeho horlení pro Hospodina. Židé si ale řekli, že to znamená něco víc. Že s Elijášem má Pán Bůh ještě další plány. Teď si ho vzal k sobě, ale na zem ho ještě jednou pošle. Poslední kniha Starého Zákona – prorok Malachiáš – popisuje, že před koncem světa přijde prorok Elijáš (Mal 4,5) jako předchůdce Mesiáše (Mal 3,1). Tak si hodně lidí říkalo, že tohle by mohl být zrovna on. Elijáš dělal zázraky, Ježíš také – tak co by ne?!

Možností je ovšem víc. Proč zrovna Jeremiáš, či kterého dalšího proroka si ještě lidé navymýšleli, těžko soudit.

Pro nás mnohem zajímavější je, že Pánu Ježíši nešlo o drby, ale o co si o něm myslí jeho učedníci. Jestli podlehli některému z těch nesmyslů, co se o něm vykládají, nebo vědí, jak je to doopravdy.

Za všechny Ježíšovy učedníky tehdy odpověděl apoštol Petr: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ (1) „Mesiáš“ a (2) „Boží syn“

Mesiáš je hebrejské slovo, které znamená „pomazaný“. Někdy místo něj používám řecké slovo se stejným významem – Kristus. Olejem byli pomazáváni kněží. Opět můžeme zavzpomínat na velekněze Árona ze 133 žalmu! Olejem byli pomazáváni králové (jak jsem si vykládali na biblické hodině o Davidovi), olejem byli omazáváni proroci. Prorok Elijáš takto pomazal olejem za proroka Elíšu, který se pak stal jeho prorockým žákem i nástupcem po Elijášově odchodu do nebe. Titul „Pomazaný“, neboli „Kristus“, neboli „Mesiáš“ – jako by tím Petr řekl: Ty jsi Pane Ježíši, náš (1) král, náš (2) kněz, a (3) vyřizuješ nám Boží vůli.

A to ještě není všechno! „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ „Jsi král, kněz a prorok a děláš to lépe, než kdokoliv jiný, protože Ty nejsi obyčejný člověk, Ty jsi Boží Syn.“

To je úžasné vyznání. Je naprosto správné. Výborně vystihuje, kdo Pán Ježíš je. Boží syn, který je zároveň král, kněz i prorok. Však také Ježíš Petra za toto vyznání pochválil. Řekl mu, že je „blahoslavený“ (makarios), že to tak dobře řekl. Takovouhle myšlenku, tu dal Petrovi do hlavy sám Bůh. Sám Ježíšův nebeský Otec si Petra vybral, aby jako první jasně a srozumitelně označil Pána Ježíše za Mesiáše a Božího Syna.

V osobě Mesiáše se sbíhají tři funkce – král, kněz a prorok. Tedy ten, který rozhoduje, ten, který přivádí lidi k Bohu a ten, který lidem vyřizuje Boží vůli. Tuto královskou, kněžskou i prorockou funkci Pán Ježíš zvládne, protože není jen tak ledaskdo – je to Boží Syn. Blahoslavený je každý, kdo takto Ježíše vyznává.

Příběh o Petrově úžasném úspěchu bychom měli. Jenže tím vyprávění nekončí.

Když už učedníci díky tomuto úžasnému Petrovu vyznání vidí, že Pán Ježíš je Mesiáš a Boží Syn, tak jim Pán Ježíš začal také vysvětlovat, co to znamená. Král, kněz a prorok, tedy ten, který vládne (král), ten, který je prostředník mezi lidmi a Bohem (kněz) a ten, který se umí na svět dívat tak, jak ho vidí Bůh (prorok). Když tohle uznávají, když tohle vědí, tak od této chvíle může Pán Ježíš svým učedníkům vysvětlit, co to bude znamenat konkrétně pro něj. Jak se to v Ježíšově životě projeví, že je vládce (král, tedy ten nejdůležitější)? Že zprostředkuje smíření Boha a lidí (tedy kněz)? Že velmi dobře ví, co si Bůh přeje a také se podle toho sám řídí (tedy prorok)? Navíc Boží Syn!

Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že… Jenže jak to pokračuje? Co čeká Božího Syna, Krále, velekněze a proroka? … musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.

Tohle jim dost vzalo dech. Král – ale korunu bude mít vyrobenou z trní. Bude smiřovat lidi s Bohem – ale na kříži obětuje sám sebe. Pozná Boží vůli a bude se podle ní řídit – ale bude to znamenat to, že se nechá zabít, protože pevně věří v to, že ho Bůh o třech dnech vzkřísí z mrtvých.

Tak jako předtím to byl Petr, kdo jasně a srozumitelně vyjádřil víru učedníků, tak je to opět on, kdo jasně a srozumitelně vyjádří, že tyhle plány se učedníkům opravdu ale ani malinko nelíbí. Jak to tak Pán Ježíš povídá, tak ho Petr vzal za ruku a „Neblázni! To ať Tě ani nenapadne!“ vyjádřili bychom tu Petrovu reakci dnešními slovy.

Nu, tentokrát ho Pán Ježíš nepochválí. Neřekne mu, že je blahoslavený, ale že je „satan“. To slovo znamená „odpůrce“, nebo „protivník“. Čím se ty dva Petrovy postoje liší? V tom prvním to nebyl ani trochu lidský nápad, ale Petr svoje myšlenky přijal od Boha. V tom druhém je to právě naopak – z Boha v tom není nic, jsou to čistě lidské Petrovy nápady. V takovou chvíli se Petr stává Ježíšovým odpůrcem, protivníkem, satanem.

Vidíme tedy Petrův úžasný úspěch i hloupý propadák a z nich se můžeme dobře poučit.

Petr si nemá sám vymýšlet pitomosti. Když už ví, že je Pán Ježíš král, tak ho má poslouchat. Když už ví, že je kněz, tak má přijímat jeho službu a nechat se od něj vést k Bohu. Když už ví, že je prorok, tak má vědět, že to co Pán Ježíš řekne, tak platí. K takovémuto životu nás vede Pán Bůh. Když takhle žijeme, tak jsme blahoslavení.

Když Pána Ježíše přestaneme poslouchat, když se od něj nenecháme vést k Bohu, když budeme o jeho vůli pochybovat – tak jsme vedle jak ta jedle

Amen.