Mt 3,13–17

Písně: 96, 404, 241, 162, 451
Introit: Iz 42,1–4
Čtení: Fp 2,1–11
Text: Mt 3,13–17
Je to zvláštní událost, o níž nám vypráví dnes Matouš. Ježíš, za nímž jdou lidé jako prosebníci, teď přichází v této roli k Janu Křtiteli, aby se dal od něho pokřtít. On, jenž křest ustanovil, sám o něj žádá. Váží dlouhou cestu z Galileje, aby jej Jan pokřtil jako mnoho jiných. O nich čteme hned na začátku této kapitoly, že „vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu pokřtít.“

Pro Jana Křtitele je to doslova šok. Však on věděl, kdo Ježíš je. Připravoval mu cestu a dokonce na něho ukázal se slovy: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“ V prorockém zření v něm vidí toho, který může odstranit hřích všech lidí. A teď jej má křtít jako ostatní hříšníky. To přece nejde! A proto se ani nedivíme, že s tím naprosto nesouhlasí, že je rozhodně proti. „On mu bránil a říkal: Já bych měl být křtěn od tebe a ty jdeš ke mně?“ Jan dobře věděl, že jeho křest je na odpuštění hříchů a hříšný není Ježíš, ale on sám. A neměl z toho nejmenší radost, protože to zcela odporovalo všemu, co lidem říkal. Sliboval jim, že ten Přicházející bude to dělat jinak než on; všichni přece slyšeli jeho slova: „Já vás křtím vodou ku pokání, ale ten, který přijde za mnou je silnější než já – on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ Těšil se na něho a teď je zklamán. Očekával někoho tak silného, že jeho křest bude úplně jiný, než ten jordánský, který praktikuje on. Duch svatý a oheň je přece nesrovnatelný s vodou. A místo toho, k němuž chtěl vzhlížet, přichází prosebník, na němž není vidět žádná převaha síly a moci. Když mu teď Jan brání, brání zároveň vlastní pochopení, svou představu Ježíše, kterého si spojil s tím, který bude v ohni Božího hněvu pálit plevy a zjeví Boží spravedlnost celému světu.

A do tohoto svého zklamání, odporu a odmítání, slyší jeho hlas: „Připusť to nyní, neboť tak je třeba abychom naplnili všechno, co Bůh žádá.“ Jan musí slyšet, že Bůh žádá to, čemu on brání. Že se má naplnit spravedlnost, která je jiný, než jak si ji on představuje. Je to spravedlnost, jež toho jediného nevinného nechává trpět za viny nás všech. Ta spravedlnost Boží vede toho, jenž – řečeno slovy apoštola Pavla „způsobem bytí byl roven Bohu“ mezi hříšné lidi u Jordánu. I když nemá z čeho činit pokání, jako všichni Křtitelovi křtěnci, i když nevyznává své hříchy, protože hříchu nepoznal, sestupuje až na naši úroveň v solidaritě lásky. „Vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí a v podobě člověka se ponížil“ – tak můžeme spolu s apoštolem rozumět i jeho křtu. Je to ponížení, ale on je přijímá v poslušnosti, že je třeba naplnit Boží vůli, všecko, co Bůh žádá. Tato veliká slova jsou v Matoušově evangeliu vůbec prvními slovy, jež zazní z jeho úst. Proto neobešel Jordán a Jana Křtitele, proto se nedal zlomit jeho odporem a byl pokřtěn, slabý mezi slabými, potřebný mezi potřebnými, bratr všech hříšných, s nimiž vstupuje do Jordánu.

Jeho ponížení dosáhlo svého dna na kříži. Ale apoštol svědčí: „Bůh jej vyvýšil nade vše a dal mu jménu nad každé jméno.“ A jakoby tato sláva měla být mu posilou už teď, kdy vystupuje z vody. Nebesa, která jako Boží svět jsou nám zcela nepřístupná, se nad ním otevírají. Cesta k Bohu je skrze něho otevřena pro každého, kdo uvěří tomu hlasu, který z nich zní: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ Ve víře v Božího Syna jdeme k Otci. Pro něho máme i my nebe otevřené a nikdo nám je nemůže zavřít.

Na Ježíše pak sestupuje Duch svatý. Je neuchopitelný jako vítr, a přece zde má podobu holubice. Jestliže jej Křtitel spojoval s ohněm Boží spravedlnosti, nad Ježíšovou hlavou je vidět jako znamení Božího pokoje, jež on bude přinášet všem ustrašeným svým učedníkům, když je pozdraví: „Pokoj vám!“ Duch svatý dotvrzuje spojení Otce a Syna.

Každý křest v Církvi ve jménu trojjediného Boha je vyznáním Otce, který i nám otevřel nebesa, Ducha svatého, který přichází na pomoc naší slabosti a Syna, který je naším dobrým Pánem, který – řečeno s Izaiášem – „nalomenou třtinu nedolomí a nezhasí doutnající knot.“ Proto, abychom si tím byli jisti a mohli se na to spolehnout, byl pokřtěn Pán Ježíš v Jordánu.

Amen.