Na cestě víry

Písně: 611, 631, 697, 610, 623
Introit: 2K 3,18
1. čtení: 1Tm 6,12
Text: 1K 1,18
Slovo poslání: Ef 6,10–18
Slovo požehnání: Sd 18,6

Minulost, milí bratři a sestry, změnit nelze, ale lze se z ní poučit, jak velmi trefně řekl čas Tikťak a velmi správně tomu rozuměla Alenka z říše divů.

A právě k tomu vybízí Pavel Timotea. Poučit se z minulosti.

… Najít někde tam ve svém srdci to tlačítko restartu. A když to nepomůže, udělat to, co jsme se z nedávného moderního podobenství našeho faráře Jardy Pechara dozvěděli. Zkusit najet kurzorem na nabídku formátovat na Krista a jeho učení a pravým tlačítkem myší na tuto nabídku kliknout. Levým tlačítkem pak potvrdit a uvidí, jaké se v jeho životě začnou dít věci.

Jistě, když to uděláme také i my, nenávratně tím sice přijdeme o všechna svá dřívější data, která již nebude možno obnovit, ale posléze zjistíme, že jsme tím získali mnohem víc.

Udělali to Pavel, kníže Wolf, Karel Veliký se svým pomocníkem Alkuinem, kníže Rostislav, který na Velkou Moravu nechal poslat Konstantina s Metodějem, Wycllif, Hus, Jeroným Pražský, Luther, Zwingli, Calvin a mnoho a mnoho dalších svědků víry Jednoty bratrské, z nichž výročí některých ze jmenovaných jsme si na začátku července připomínali.

Všichni tito pánové, dámy nechť prominou, někde tam ve svém srdci našli tu záštitou ikonku k formátování, kterou po poznání Ježíšova – zaručeně lepšího učení, potvrdili naformátováním své mysli na jeho učení, jež zaručeně vede k cestě Domů – do Božího Království, tedy ke spáse.

Ano, ti všichni si moc dobře uvědomovali, že se svým pojetím víry před Bohem nikdy neobstojí, i když… i když by před ostatními téměř jistě obstáli… Ale oni chtěli obstát především sami před sebou a tím i před Bohem.

Ono totiž být dobrým světlem, být dobrou solí a obstát nejen před Bohem, lidmi, ale především sami před sebou věru není lehké.

A právě proto povzbuzuje Pavel svého žáka Timotea, aby zůstal v Efesu. Aby svůj boj proti těm, kteří v efezském sboru, jehož je prívě Timoteus kazatelem, a kteří v něm šíří zcestná učení, která nejsou založena na Kristu, nýbrž na bájích a rodokmenech… aby v žádném případě nevzdával a nenechával se ovlivňovat zdánlivým nezdarem jen pro své mládí.

Aby si do svého srdce nainstaloval program Ježíšova učení… . Aby si do něj nainstaloval jeho program lásky, milosti a odpuštění. Aby si uchoval víru a dobré svědomí a s jejich pomocí bojoval dobrý boj víry. (1Tm 1,18–19)

Ano, milí bratři, sestry a přátelé v Kristu Ježíši. Vyzývá-li Pavel Timotea: „Bojuj ten dobrý boj víry, dosáhni věčného života, k němuž i povolán jsi, a vyznals dobré vyznání před mnohými svědky,” nepřímo ho tím také v drobet parafrázované verzi z textu Ef 6,10–18 vyzývá: „… posilni se v Pánu a v jeho nesmírné moci. Obleč si celou Boží zbroj, aby ses mohl postavit ďáblovým úkladům. Tvůj zápas totiž není proti krvi a tělu, ale proti vládám, mocnostem a světovládcům přítomné temnoty, proti duchovním silám zla v nebeských sférách. Vezmi si celou Boží zbroj, abys ve zlý den mohl odolat, všechno splnit a zůstat stát. Stůj přepásán na bedrech pravdou, oblečen pancířem spravedlnosti a obut připraveností kaž evangelium pokoje. Nadto vždy třímej štít víry, jímž budeš moci uhasit všechny ohnivé šípy toho zlého. Vezmi si také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Boží slovo. Za všech okolností se modli v Duchu; proto vždy vytrvale bdi a v každé své modlitbě a prosbě se modli za všechny.“ A zmiňuje-li se o modlitbě, pak tím jednoznačně mysli: „Především prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi, za krále i za všechny vysoko postavené, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti. Tak je to správné a milé našemu Spasiteli Bohu, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy.“ (1Tm 2,1–4)

„Bojuj ten dobrý boj víry, dosáhni věčného života, k němuž i povolán jsi, a vyznals dobré vyznání před mnohými svědky,“ vzkazuje mu, do neutěšené situace jeho sboru, kde zhoubná učení a snahy, jak si zasloužit spasení, zakládající se na všelijakých pověstech, bájích a rodokmenech se šíří jako zmutovaný „Trojský kůň“, který rozkládá všechno, na co přijde…Vzkazuje mu Pavel, protože i on moc dobře věděl, že svůj boj viry, který jako farizeus před Damašskými událostmi nebojoval dobře. Teď už to ví, a proto všechny své dřívější snahy, jak se sám svým snažením zalíbit se Bohu pokládá za dětinské. Jako by v té době byl zavirován virem, proti kterému by nebyl účinný žádný antivirový program na světě. Dokonce ani dnešní nejúčinnější profi „ESET NOD32“.

Jen si poslechněme ono Pavlovo (kajícné) vyznání z té doby. „Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci.“ (1K 13,11). A protože Timoteus není žádný ajťák, neví si s tím rady. Je nešťastný, bezradný a zoufalý.

Pavel pochopitelně taky nebyl žádný ajťák. Jak by taky mohl, že…? Ale osobně se znal s tím nejlepším ajťákem, jehož zaručeným antivirovým programem je zpřítomnit Toho, který jej vyslal na Zemi, aby naplnil Královské rozhodnutí o spáse lidského stvoření, jež bylo vydáno ještě před stvořením tohoto světa, … jehož jedině spolehlivým a zaručeně účinným antivirovým programem je láska… smrt a krev, kterou za nás prolil na dřevě kříže…

Samozřejmě že minulost změnit nejde! Ale lze se z ní poučit. Lze se do ní, narozdíl od budoucnosti, podívat a přijmout ono Davidovo napomenutí: „Nyní tedy při přítomnosti všeho Izraele, shromáždění Hospodinova, an slyší Bůh náš, napomínám vás: Zachovávejte a dotazujte se na všecka přikázaní Hospodina Boha svého, abyste vládli zemí dobrou, a v dědictví její uvedli i syny své po sobě až na věky“ (1Pa 28,8;) a tak plně naplnit ono Pavlovo: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně.“ (2K 3,18)

Kdo máš uši k slyšení slyš, jaká je vůle toho, který nás zde dnes shromáždil.

Amén.