Nábotova vinice

písně: 25, 608, 443, 636, 684, 489
vstup: Ž 25,3
1. čtení: 1 Král 21,1–16
kázání: 1 Král 21,7
3. čtení: 1 Kor 10,13

Milí bratři a sestry,
budeme dnes přemýšlet o manipulaci, o manipulaci mocí, o manipulaci se slovem a o manipulaci s Božím slovem a s Božím jménem.

Jako základ nám poslouží právě přečtený verš, se kterým stojí za to si trochu pohrát a podívat se na něj z různých úhlů pohledu.

Jaká je situace?

Achab je rozmrzelý a podrážděný. Chce tu vinici a ví, že na ni nemá nárok.

Achab má povědomí o Hospodinově slově a ví, že by měl řády a nařízení respektovat, ví, že je řečeno: „Vládce nesmí brát nic z dědičného podílu lidu, nesmí je vytlačovat z jejich vlastnictví. Svým synům dá dědictví z vlastního majetku, aby nikdo z mého lidu nebyl vyháněn ze svého vlastnictví.“ (Ez 46, 18 překlad 21) Ví, že majetek jednoho pokolení má zůstat v držení toho pokolení.

Když si však stěžuje své ženě, Hospodinovy řády nezmíní. Otravují ho a asi tuší, že by ho i v očích jeho manželky zesměšnilo, kdyby jí je jenom chtěl vysvětlovat. Ví, že v zemi jejího původu by král taková omezení vůbec nebral v potaz. Copak král má být něčím omezen? Představa dost padlá na hlavu a to nejen pro starý orient…

Jezábel se však o svého muže zajímá, všimne si, že je bez nálady a chce jej povzbudit.

„No tak, jsi přece král Izraele. Vstaň, něco sněz a rozvesel se. Já ti tu vinici Nábota Jizreelského obstarám.“ překládá Bible 21.

„Takliž bys ty nyní spravoval království Izraelské? Zní kralicky. Připomeňme, že Český ekumenický překlad klade důraz na ukázku královské moci, čili též na neomezenost královské moci, když říká:. „Teď ukážeš svou královskou moc nad Izraelem!“

V překladu Jeruzalémské bible však ještě zřetelněji vytane na povrch Jezábelino pokárání. „Ty jsi opravdu pěkný král nad Izraelem!“ Slyšíme v tom trochu výsměch a Achabovo ponížení, a to i přesto, že jí nevysvětloval, že v Izraeli platí jiná pravidla. „Vždyť ty jsi král Izraele!“ Dotaženo do důsledků: „Nebuď takový slaboch! Tak ukaž, že jsi král! A víš co, já ti pomůžu. Já ti ukáži, jak má král jednat! Tu vinici ti dám já.“

Volný překlad Slovo na cestu Jezábelinu reakci formuluje podobně: „Takto se přece nechová izraelský král!“ A opět vynikne její pokárání a určité nasměrování, kterým ona chce svého muže vést. Můžeme tomuto popošťouchnutí říkat pomoc, vedení, motivování, nebo také manipulace. Ukáže mu, jak jej Nábot ponížil a jak jej ponižují i místní pravidla a vede jej k tomu, že ona podpoří jeho autoritu. Naznačí mu, co učiní. Pomocí intrik neporuší místní řády, jakoby zachová tvář, že Hospodinovy řády jsou dodržovány, a přesto dosáhne svého. Co na tom, jestli je to křivárna. A proč by vlastně měla být, když jedná král ! A ona sama přece nejlépe ví, jak by se měl chovat izraelský král a k tomu mu také chce pomoci.

Pro Jezábel Hospodinovy řády opravdu nic neznamenají. Je to pohanka, Féničanka. Představa, že se král něčemu pokorně podřizuje, je pro ni absurdní. V její zemi je král božstvem, je nad všemi zákony, sám je zákonem. Proč by právě její manžel měl být takový slaboch a podřizovat se takto omezujícím, zastaralým a nepraktickým příkazům.

Navíc, z jejího pohledu se Nábot opravdu rouhal Bohu, pokud odmítl štědrou a obchodně korektní královu nabídku. V jejích očích mělo být pro Nábota ctí, že jej král o něco požádal a měl mu radostně vyhovět, a to bez nároku na cokoliv.

Pokořit se před Hospodinovými řády tedy Jezábel vnímá v případě Nábota jako projev drzosti, vždyť jej vedly ke vzdoru vůči králově vůli, no a v případě Achaba jako projev slabosti, kdy je zjevné, že králova vůle je podřízena vyššímu zákonu, kterému musí pokorně naslouchat. Pokora vůbec je vlastnost poněkud neslučitelná s pohanským sebevědomím a asertivitou. A panovnickou „boží“ moc nelze zneužít, protože již je neomezená, již více nezneužitelná… tuto moc už více zneužít nelze.

Když Jezábel Achaba povzbuzuje, vede jej k tomu, aby jednal tak, jak by jednali božští pohanští panovníci v její vlasti. Svým jednáním se Jezábel staví na místo Boží.

Jenže, Achab přece jenom nějaké povědomí o Hospodinových řádech má a do nějaké špinavé práce se mu nechce. Je tak trochu slaboch, navíc na nějaké intriky sám moc není. Vlastně je rád, že se Jezábel nabídla, že to zařídí. Nebude přemýšlet o tom, jak to zařídí, rád uposlechne její rady, ty jez a pij a dobře se bav!

Achab je vlastně takový bezzásadový požitkář… A Jezábel dobře ví, že když nabídne jídlo, pití a zábavu, a slib, že to zařídí, tak svého manžela potěší a upokojí. A že se nebude na nic ptát.

Něco k tomu však potřebuje. Achabovo jméno, Achabovo pečetidlo a jeho tichý souhlas s jejími postupy. Využívá tak pozice královské moci, loajality místních představitelů, a dokonce i místního náboženského řádu a práva, aby se zbavila nepohodlné osoby.

Připomeňme si ještě text toho verše:

Jezábel, jeho žena, mu řekla: „Teď ukážeš svou královskou moc nad Izraelem! Vstaň, pojez chleba a buď dobré mysli. Já sama ti dám vinici Nábota Jizreelského.“

„Já sama ti ji dám.“

Mohla ji však doopravdy dát? Byla její?

Ne. Nebyla. A nemohla ji dát, protože už ji dal někdo jiný někomu jinému. Hospodin Nábotovi. Vinice je Nábotova, není její. Právně jí přece nikdy nepatřila. Jezábel vinici nevlastní, nicméně svým slovem tuto skutečnost převrátila a popřela. „Já sama ti ji dám.“ Nabízí ji, ale lže. Nabízí to, co jí nepatří.

Jezábel se tak staví na místo Boží, když chce rozhodovat o věci, která jí nepřísluší.

Z Božího hlediska je tomu ale prostě jinak, než jak ona říká. Bůh již rozhodl, že uvedené území bude patřit konkrétnímu izraelskému kmeni, konkrétnímu rodu a již dávno vyjádřil nesouhlas s přesouváním majetku mimo určený rod. Nábot znal Hospodinovy řády a věděl, že dědictví po otcích prodat nesmí, ať by nabídka byla sebevýhodnější. To, že něco z Hospodinovy ruky dostal, je také určitý závazek, spolu s tím dostal i jistý úkol, který má plnit. Nemá povolení se svého poslání vzdát, darovanou hřivnu za nějakou výhodu či úplatu zakopat…

Jezábel tedy nabízí, co jí nepatří. Tato nabídka má své důsledky: křivá obvinění, zmanipulovaný soud s předem daným rozhodnutím, zinscenovaný proces s nastrčenými svědky. Celý proces je jedna velká lež. Tak velká, že není těžké uvěřit v její pravdivost.

A můžeme se ptát: Nepracují takto manipulátoři obecně?

Pokárají vás, jak něco děláte špatně a nabídnou řešení… něco lepšího, lepší podmínky, výhodnější pojistku či investici, více peněz, účinější terapii…

A vysvětlí vám, jak byste byli hloupí, kdyby jste na takovou výhodu nekývli.

No, a také vám vykreslí, že teď, když jste přijali jejich nabídku, můžete jíst a pít a radovat se… zkrátka, nedělat si starosti a hlavně je nekontrolovat.

Oni to zařídí za vás.

Nabídnou něco, co jim nepatří… ale na tom nezáleží, důležité je vzbudit vaši touhu a vzbudit dojem, že slibované dát mohou, a těžit z toho, že přesvědčili….

Tváří se, že to, co nabízejí, mají a že si to můžete vzít.

Na to, že nabízená věc možná ani neexistuje, nebo ji nevlastní a nebo třeba nemají to právo ji nabízet, na to se neohlížejí.

Takoví „obchodníci“ prostě musí brát z cizího, což má své následky. Nicméně, všechno to vypadá tak, že by na to člověk kývl. Není to o tom, že by byli tak chytří, ale o tom, že jsou tak převrácení a drzí. Mluví s takovou jistotou. Tváří se, že na to mají nárok…

Pracují s takovou drzostí a sebejistotou, že pro čestného člověka je najednou nepředstavitelné, že by tento člověk lhal. Vytvoří dojem jiné reality. Vytvoří dojem, že skutečnost je taková, jak oni říkají.

A následky:

Buďto se jedná o slibotechny, což zavádí na scestí, vede k problémům a ke špatným rozhodnutím toho, kdo jim uvěřil, a nebo to holt odnese ještě někdo další, komu se vezme to, co se nabízelo jiným. Důsledkem manipulace jsou dosavadní jistoty otřeseny. A díky tomu dokonaná manipulace vybuduje vztah závislosti.

Podívejme se na některé další zavádějící nabídky, ono jich v Bibli není popsáno málo.

Ta nejzákeřnější, Boha obviňující, je hned na počátku: Adam, Eva, had.

Je zde pokárání i vykreslení lepší budoucnosti, ale zároveň také otřesení všech dosavadních jistot. Na koho se teď mají Adam s Evou spolehnout, když jejich jediná jistota, Bůh, jim nepřeje a klame je? To byla panečku lživá a zavádějící nabídka.

Ale o jedné takové lživé nabídce čteme třeba v pokušení na poušti.

Ďábel Ježíše vzal na velmi vysokou horu, ukázal mu všechna království světa i jejich slávu a řekl mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“

Já ti to dám… Mohl to dát? Opravdu mohl dát všechna království světa i jejich slávu? Je to podobný princip. Ďáblovi se nesmí věřit. „Toto ti dám!“ Lež na lež.

A na tuto jinou, slovem vytvořenou, vybájenou realitu, bychom si měli dát pozor. Ani si nevšimneme, že nás nějak zavazuje a že jsme vlastně uvěřili lži.

Můžeme ale také připomenout reakci apoštolů na jinou takovou zavádějící a lživou nabídku. „Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce.“ Šimon Mág ve Skutcích 8. kapitole nabízí za získání moci udělovat Božího Ducha peníze.

Přináší dar?

Jde mu o šíření evangelia?

Váží si Boží přítomnosti?

Je vděčný za to, jak se Boží milost v Samaří projevuje?

Ne… Ne…. Ne… Ne…

Jen hledá pro sebe výhodu, jak neztratit vliv, jak udržet pozornost samařského lidu u své osoby. Chce být pořád NĚKDO, kdo má MOC nad ostatními lidmi. Pokušení moci nad druhými je velmi silné. Nejde mu o Boží království, ale jde mu o to, jak se prosadit, jak vyvýšit sám sebe, jak neztratit vliv a tím, řekněme to na rovinu, i dosavadní způsob obživy.

Dostalo se mu však velmi pokořující odpovědi. „Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze! Tato moc není pro tebe a nemůžeš mít na ní podíl, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem. Odvrať se proto od této své ničemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel… Vidím, že jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti.“

Nebojme se tedy dávat manipulátorům odmítavé a přiměřeně situaci i podobně pokořující odpovědi.

Uvedené příběhy nechť jsou pro nás varováním, že takto to v bezvěrecké společnosti, mezi pohany, mezi lidmi, co se Boha nebojí, co Boha neznají, prostě funguje… Nabízí se, ale z cizího… A peníze řeší všechno.

Výhody, které tito, můžeme říct pseudomesiášové nabízejí, mají nakonec příliš vysokou cenu. A úkolem věřícího člověka je nenechat se zlákat, poukázat na jejich vlastní převrácenost a odmítnout je.

Nebojme se nastavovat manipulátorům zrcadlo.

Chceme přijímat z Boží ruky, ne z rukou nějakých manipulátorů, od lidí, kteří si dělají na něco nárok a tváří se, že jim to patří, co si chtějí zavázat další, aby rozšířili svůj vliv… Co z toho může vzejít dobrého?

Chceme přijímat z Boží ruky, jeho dary, jeho požehnání i jeho pokárání, chceme doufat v Boha, nikoliv v člověka.

Amen.