Nebuďme na to sami!

Písně: 614, 697, 489, Celej svět, 549, 623
Introit: Iz 12,1–5
Čtení: 1Kr 1a,5–8
Text: 1Kr 1,38–39
Poslání: Žd 3,13

Milí bratři a sestry,
do začátku nového roku stráveného ve výchovně vzdělávacím procesu nám dnes promluví král David. Tedy přesněji – nepromluví. Leč právě jeho nepromluvení nám má přinést poučení. Král David je jako král úžasný, skvělý, nádherný a dokonalý, snad i hebký, milý, svěží, žádoucí, veselý – ale otec David, táta David, vychovatel David – to je fakt průšvih.

V prvních verších 1. knihy Královské padla jména dvou Davidových synů – Adónijáš a Abšalóm. Dva příběhy, ale jako přes kopírák. Jednomu jako druhému se nechce čekat, až stárnoucí tatíček ulehne stár a syt dnů k otcům a bude připojen ke svému lidu. Zachtělo se jim usednout na královský trůn teď a hned. Začínají tím, že příslovečně „vypustí balónek“ – jezdí po hlavním městě a okolí ve válečném voze a nechají se oslavovat padesátkou vojáků, kteří běží před vozem. Co to udělá? Časy se zas tak moc nemění, propaganda zafunguje a na jejich stranu se přidávají tací, kterým se ta šaráda líbí. Když si vedle sebe představí stárnoucího a neaktivního dinosaura izraelské politiky Davida a teď tuhle mladou divokou krev, která nabízí přinést nový a svěží vítr, volba je jasná. Tedy – ne všem, ale někomu ano – a pak už jde jen o čas. Abšalóm ho měl víc, lidí se přidalo víc – a skončilo to občanskou válkou. Tady už se Davidovi blízcí poučili a Adónijášův pokus o uchvácení moci je zastaven v samotném začátku.

Podtrhuji – Davidovi blízcí. O tom, že by se nějak poučil David, lze celkem úspěšně pochybovat. Stejně jako Abšalóm ani Adónijáš nikdy nepoznal otcovské výchovné působení a ať dělal, co dělal, prošlo mu to. Byli to vždy lidé okolo Davida, kteří museli krále přesvědčit, aby proti vlastním synům nějak zasáhl, protože jejich jednání přesahuje únosné meze.

Pedagogické poučení je nasnadě. Představte si situaci, kdy by učitel žákům neopravoval chyby. Kdyby své žáky nikdy nezarmoutil otázkou „Co to děláš?!“, tedy nezastavil ho a neopravil při pohledu na příklad 1+1=17 a slovo „ryba“ s měkkým „i“ po r. Internetové diskuse jsou plné příspěvků, kde si kladu otázku, jestli k té druhé možnosti přece jen někdy nedocházelo, ale to už je zase z jiného soudku.

My si z dnešního příběhu zapamatujme, že „láska se raduje z pravdy“. To píše apoštol v té slavné pasáži v 13. kapitola 1. listu Korintským. Vidíme-li něco špatného, je potřeba to jako špatné pojmenovat. Pozor! Nejde o to počítat křivdy, či se dokonce ze špatnosti radovat! To už by láska nebyla! Pečlivě si hlídejme, když jdeme někoho napomenout, svoje vlastní pocity, a jestli tam bude jen kousíček jakési škodolibé radosti či pocit zadostiučinění z toho, že ten druhý udělal chybu, tak máme problém my, a to setsakramentsky velký problém. A rozhodně ne právo začít ty druhé poučovat!

Když je ale něco špatně, tak není projev lásky jen dělat, že se nic neděje.

Napomínat druhé není lehké, právě tak jako není lehké to přijmout. Být napomínán. Být opravován. Přijmout kritiku. Jedno i druhé se musíme učit. Jako učitelé i jako žáci. Jako rodiče a děti. Jako bratři a sestry Ježíše Krista, který si jako jediný nikdy nezasloužil být napomenut a v lásce napomínat uměl – a my bychom se měli snažit být jako on. Stojí to za to, učit se napomínat druhé a přijímat od druhých napomenutí, protože když se to naučíme, tak se tím otevírá prostor k zlepšení našemu, k zlepšení druhých, k zlepšení tohoto světa. Prosme tedy Pána Boha, abychom to zvládli.

Pane Ježíši Kriste, prosíme, nauč nás napomínat druhé. Vést je tam, kde chybují. Naplňuj náš život láskou, která se raduje z pravdy. Chraň nás ale od toho, abychom se z chyb druhých radovali, na chybách druhých si dokazovali svoje kvality.

Nauč nás pak také pokoře, ve které dokážeme sami přijmout napomenuté od druhých. Bez vzteku či zloby přijmout poučení a podle něj hledat, jak se můžeme zlepšit.

Amen.

Na cestu do dalšího školního roku nás provázej výrok moudrého Šalomouna: Lepší nuzný moudrý chlapec než starý král, ale hloupý, který nedovede přijmout poučení. (Kaz 4,13) a požehnání apoštola Pavla: Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. Jsem o vás přesvědčen, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému. (Ř 15,13–14)

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Milé děti, bratři a sestry,
pár týdnů nás teď čeká setkávání s králem Šalomounem. Konečně alespoň trochu příkladný Davidův syn. Přinejmenším ze začátku. Než se ale pustíme do přemýšlení nad Šalomounem, zamyslíme se nad sebou.

Ví někdo, kolik je mu let? Kolik je let vašim rodičům? Kolik je let mně? Jak člověk stárne, tak postupně může víc a víc věcí (někdy také méně věcí – byl jsem včera na svatbě, měli tam skákací hrad, ale byl jen do 12 let, tak jsem měl smůlu). Velká změna je v 18 letech – když je člověk plnoletý, najednou může ledacos. Manželství, řidičský průkaz, alkohol a cigarety, zbrojní pas…

Těch hranic je ale víc. Vezmu to odspoda.

Od kolika let může člověk jezdit jako spolujezdec na motorce? (12)
Od kolika let může člověk mít účet na FB, Insta, Google, TikTok…? (13)
Od kolika let může člověk nastoupit do práce – třeba na brigádu? (15 + ukončená školní docházka, ale nemůže podepsat třeba dohodu o hmotné odpovědnosti – to až 18)
Dosažení 15 let pak umožňuje i řidičák AM (50 cm3), 16 let řidičák A1 (125 cm3), 17 řidičák B1 a T (čtyřkolky, traktory).
Od kolika let se člověk může stát poslancem? (21) – tehdy i plný zbrojní pas a řidičák C, C+E, D1, D1+E (náklaďák nad 12 tun, mikrobus…); pozor – na autobus – ten až od 24 let!
Od kolika let může být člověk ministrem? (25)
Od kolika let může být člověk soudcem? (30)
Od kolika let může být člověk prezidentem? (40)
A od kolika let může být člověk králem? To žádné omezení nemá. Václav IV. se stal králem ve 2 letech.

Kolik asi bylo Šalomounovi, když se stal králem? Židovská tradice říká, že 13 nebo 14 let. Mohl takový král kralovat dobře? Ano – když na to nebyl sám. Když si uměl nechat poradit.

Král David nechal svého syna korunovat králem, ale bylo u toho dost lidí a nad těmi se zamyslíme. Když byl Šalomoun slavnostně pomazáván olejem a tak se z něj stal „Hospodinův pomazaný“, tedy izraelský král, byli tam kněz Sádok, prorok Nátan a Benajáš, syn Jójadův, i Keretejci a Peletejci.

Je tu tedy (1) táta David, (2) kněz Sádok, (3), prorok Nátan (4) velitel armády Benajáš a nakonec (5) Keretejci a Peletejci, tedy Davidovi dvořané a zároveň jeho vojenská družina. Když má Šalomoun nějaký problém, má tady 5 možných rádců.

Na prvním místě je to táta (a určitě i máma – Bat-Šeba). David vládl dlouho a má zkušenosti. Rodina je první zdroj poznání.

Na druhém místě kněz Sádok. Znalec Bible a zákonů. Znalec řádů platných v Božím lidu. Dnes bychom ho asi nejspíš připodobnili k učitelům a vychovatelům. Za Sádokem může Šalomoun chodit jako do školy.

Na třetím místě je prorok Nátan. Prorok je člověk, který dobře rozumí Boží vůli. Někdo, kdo se poctivě modlí a umí k Pánu Bohu nejen mluvit, ale i mu naslouchat. Prorok Nátan Davidovi moc pomohl a teď může pomáhat Šalomounovi. K Nátanovi může Šalomoun zajít jako do kostela – na bohoslužby, na dorost, na mládež, do modlitební skupiny – všude tam, kde se hledá Boží vůle.

Na čtvrtém místě je velitel Benajáš. Armáda tehdy sloužila i jako policie. Police má heslo „pomáhat a chránit“ – a to je přesně to, k čemu bude mít Benajáše Šalomoun.

Na pátém místě ti Keretejci a Peletejci, lidé na královském dvoře. To jsou to prostě lidé kolem nás. Nikdo nerozumí úplně všemu, proto máme kamarády, sousedy, známé… abychom se na ně mohli obracet, když víme, že něčemu rozumí lépe než my.

Rodina, škola, policie, kostel a kamarádi. Šalomoun na to kralování není sám. Má pět zdrojů, které má k dispozici, a fakt mu to bude hodně pomáhat.

Jako první bude poslouchat rady svého táty. Aby všechno proběhlo řádně, pomaže ho kněz Sádok. Šalomoun se bude snažit poznávat Boží vůli pro to, co má zrovna dělat. Škoda, že se nám nedochovala knížka příběhů proroka Nátana (2Par 9,29), kterou o Šalomounovi Židé kdysi dávno měli – věděli bychom o Nátanově působení víc. Vojáky bude mít Šalomoun k tomu, aby potrestali darebáky. Nakonec pak řadu pomocníků, rádců, správců jednotlivých částí země.

Rodina, škola, kostel, policie a kamarádi. Šalomounovi to nějaký čas vydrží a jeho vláda bude dobrá. Až časem umře jeho táta a umře prorok Nátan, bude to horší a horší. Ale začátek Šalomounovy vlády je dobrý. Šalomoun chápe, že to sám nezvládne všechno, ale ví, na koho se má obrátit, aby tímhle světem nešel sám.

Amen.