O boji duchovním podle Pavla Timoteovi

písně: 616, 665, 443, 314, 687, 579
introit: Ž 136,1–3
1. čtení: Mk 5, 21–43
2. čtení: 1Tim 6,11b–12
3. čtení: Ef 6,12

Milí bratři a sestry,

navážu na červenou ještěrku z minulého týdne. Na C. S. Lewisovu alegorii čehosi, co je součástí našich životů a nemělo by být. Jak tu tak jsme v kostele, ale i doma za počítačem (tam možná ještě zřetelněji!) tak každému z nás na rameni sedí ještěrka. Taková malá červená na pohled docela sympatická potvora, se kterou je nám vlastně dobře, byť si ve svých lepších chvílích uvědomujeme, že nám škodí. V Lewisově knize je to chlípnost, ale mluvili jsme o tom, že je možno si pod ní představit alkohol, hazard, porno, televizi, počítačové hry, sociální sítě, workholismus či naopak prokrastinaci a kdo ví co ještě. V souvislosti se sledováním bohoslužeb přes počítač mne tak napadá ještěrka roztěkanosti, nepozornosti a dělání deseti věcí najednou, což my tady v kostele můžeme jen těžko, ale vy doma u televizních obrazovek si hádám kolikrát musíte dávat pozor, jestli si zrovna tuhle potvoru červenou nevykrmujete. A ještě jednou zdůrazním, že její nejzáludnější vlastností je, že je nám s těmi ještěřicemi docela fajn a přiznat si, že nám škodí, to je boj. Boj víry. A o boji víry to dneska bude.

Protože se Lewisův příběh odehrává na onom světě na hranici nebe a pekla, tak je jasné, že okamžikem smrti ještěrky to končí a příběh pokračuje už jen dobře. Tady na zemi to máme složitější. Jak zpíval Sváťa Karásek v jedné devadesátkové verzi písničky Say no, to the devil – Řekni ďáblovi ne. V ohlase na Sametovou revoluci říká, že „…na Letnou jsi se vydal, na Letnou. Tam na tý velký pláni, tam si řek ďáblovi ne, to tvé ne – ach, to bylo dojemné!“ Jenže říct ďáblovi ne, zlikvidovat tu mizernou červenou ještěřici, to není tak snadné. Slovy Sváti Karáska – ďábel je stará kurva, on se promění a přestrojí… Nedá se mu useknout jednou provždy hlava. Prát se s ním budeme až do konce našeho času. Počká si den, týden, rok… přemění se, přestrojí, na chvilku se schová, ale je tu pořád. Ta ještěřice mizerná červená se vrátí. Jen bude na druhém rameni nebo v kapse u kabátu, bude zelená a bude to morče. Stejně to bude něco, s čím do nebe nemůžeme a tak nás znovu a znovu čeká nějaký ten dobrý boj víry, kdy se toho máme zbavit, abychom dosáhli věčného života.

V Timoteově sboru na sebe červená ještěřice vzala podobu plného měšce zlaťáků. Pro ten byli v Efezu zjevně mnozí ochotni udělat dost a zhusta nic hezkého. Ne, že by touha zbohatnout v dnešní době vymizela. Pořád platí Pavlova slova, že …kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby a že z touhy po penězích mnozí zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení. Můžeme dodat, že v honbě za tučným kontem lidé působí trápení nejen sobě, ale i druhým.

Nezasekněme se ale na kritice touhy po bohatství. Už přece víme, že za červenou ještěrkou či zeleným morčetem se může skrývat ledacos jiného, co nás právě tak může stáhnout do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby. Zdaleka nejen z touhy po penězích mnozí zbloudili z cesty víry a způsobili sobě i druhým mnoho trápení. Co s tím? Co s červenou ještěrkou či zeleným morčetem, když se ani jedno z toho stejně nakonec nedá zabít?! Inu zabít holt tedy ne, ale bojovat proti tomu ano. Musíme bojovat ten dobrý boj víry, porozumět pravidlům boje, vymyslet si strategii, jak znovu a znovu říkat ďáblovi ne. Odhalit ho, když se zase nějak promění či přestrojí a vždycky znovu ho poslat do háje.

Aby to byl dobrý boj, dává apoštol Pavel seznam toho, o co máme usilovat. Usilovat! Čeká se naše snaha! Jde o něco neskutečně cenného – o věčný život! Je potřeba máknout. Bojovat dobrý boj, k němuž jsme byli povoláni a k němuž se hlásíme v každé modlitbě, v každém otevření Bible, v každé návštěvě kostela. Co konkrétně máme dělat, apoštol popisuje následovně: Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.

Spravedlnost, tedy život podle Boží vůle. Dokud to jde, tak když víš, co je dobré, tak to dělej. Když víš, že je něco špatné, tak nedělej. Já vím, že je to těžké, ale těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Když to nebudeme trénovat na věcech, které jsou nám jasné a které s nějakým elementárním úsilím zvládneme, není divu, že nás červenozelené ještrkomorče dostane na něčem záludnějším. Ve středu začíná postní období – do Velikonoc je to bez nedělí 40 dní. To je dobrá doba na trénink takového „usilování“.

Vím, že spoustu času trávím za počítačem a ne zrovna prací, tak jsem si už před pár lety řekl, že čas strávený na facebooku a vůbec sociálních sítích, to je přesně to co bych měl v půstu zkusit omezit. Pamatuju si to… Začátek postní doby – od Popeleční středy do první neděle postní – děsivých pět dní. Představa, že postních nedělí je až do té Květné šest, mne naplňovala děsem z robinzonského odříznutí od toho, co se děje. Až se o Velikonocích vrátím mezi lidi (rozuměj – na Facebook), budu se cítit jak pračlověk Janeček, který se dostal do budoucnosti. Někdy v půlce se to zlomilo a já prožil osvobozující postní zkušenost, že je to něco, bez čeho dokážu žít a vlastně je mi to docela jedno. Že stíhám spoustu věcí. Vikář Michael Pfann mi později řekl, že se mu se mnou v té době spolupracovalo zřetelně lépe. O Velikonocích jsem pak zjistil, že svět se v mé sociální bublině za těch 6 týdnů vlastně nezměnil. Když na svém rameni živíte červenozelené ještěrkomorče, které nepřiměřeně žere váš čas, energii, peníze či jakkoliv konkurenčně ohrožuje vztahy s lidmi kolem vás, je to ideální čas vyzkoušet, co to udělá, když mu přiskřípnete hadičky.

Spravedlnost hodně mluví o vztazích mezi lidmi. Zbožnost, kterou apoštol jmenuje jako druhou, pak prostě znamená počítat ve svém životě s Bohem. Zapojit ho do svých plánů a nechat všechno touto Boží přítomností proměňovat. Nejen, že nám to pomůže v té již probírané spravedlnosti a budeme lépe podle Boží vůle žít, ale navíc si ještě budeme s Bohem budovat vztah. Na blbosti nevyhozený a tak ušetřený čas, energii či peníze je možno investovat do vztahu s Bohem. Ať již přímo, když se budeme víc modlit a číst Bibli, tak nepřímo, když to uspořené věnujeme potřebným. Nemyslím teď hned na hladové v Africe. Jako dobré postní předsevzetí beru věnovat se rodině. Po půlroce výjimečného stavu to je úkol velice náročný a bude znamenat veliké postní sebezapření. Ale zrovna Timoteovi Pavel píše, že když chce někdo pečovat o potřebné tohoto světa, tak má na členy své rodiny myslet v první řadě (1Tim 5,8).

Do třetice pak pro boj víry potřebujeme – víru. Zní to jako důkaz kruhem, ale přece mi z toho zní důležité varování, totiž že za „boj víry“ jsme schopni zamaskovat ledacos. Udělat z dobrého boje víry špatný boj víry, co pak už ani nebude boj víry. Jako když apoštol Pavel napíše do Korinta (1Kor 9,26): Bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna! Jak kdybych tloukl do vzduchu, nebo jak čteme v kralické Bibli: bojuji, ne jako vítr rozrážeje! Zjevně existují zcela neúčinné způsoby boje proti zlu. Dám příklad.

Dobrým způsobem boje proti hříchu je půst. Něčeho se vzdát. Postní období je přímo učebnicový čas, kdy se člověk může něčeho „ještěrkovitého“ vzdát. Slyšeli jsme – alkohol, hazard, porno, televize, počítačové hry, sociální sítě, workholismus či naopak prokrastinace… Někteří volí nějaká stravovací omezení. Někdo nejí maso, někdo jí méně, někdo nejí vůbec… Jenže nepomůže, když zlikviduji červenou ještěrku přejídání a vyměním ji za zelené morče pýchy, jak jsem skvělý. Jestli se k nějakému postnímu omezení rozhodnete, dobře tak! Ale řešte to jen s pár lidmi kolem sebe, abyste nedopadli jako pokrytci, co dávají svůj půst na odiv a které kritizuje už Pán Ježíš (Mt 6,16-18). Jakmile vás byť jen kouskem mozkového závitu napadne, že jste lepší, protože nepijete alkohol, nebo nekoukáte na televizi, tak vám garantuji, že máte zelené morče v kapse. Půst je dobrý způsob boje víry, ale jen tehdy, když je mezi námi a Bohem. Jak se z něj stane divadlo, není to z víry a stává se bojem špatným. Není to boj víry, ale pýchy.

Dobrým způsobem boje proti hříchu je modlitba a vůbec život ve vztahu s Bohem. Opět – postní období je ideální čas přihodit si na ten měsíc a půl ještě něco navíc. Jednu věc, za kterou se budete fakt pravidelně modlit. Každý den přečíst jeden žalm. Meditace nad duchovním tématem – dát tomu čas a popřemýšlet si nad souvislostí prvního a druhého hesla Jednoty bratrské. To zní skvěle! Ale Pán Ježíš říká (Mt 7,16n), že je potřeba koukat na ovoce. Jsou i tací, kteří Ježíši říkali „Pane, Pane“, v Ježíšově jménu prorokovali, vymítali zlé duchy a učinil mnoho mocných činů – ale jaké to mělo ovoce? Bylo ostatním s tím člověkem dobře? Udělalo ho to lepším pro rodinu, vztahy se sousedy a tak? Pomohl někomu? Udělal někomu radost? Zlepšil tenhle svět? Anebo byste se takovému člověku raději vyhnuli, i když ho vidíte v kostele každou neděli a s Biblí v ruce každý den? Takový člověk nebojuje dobrý boj víry. Červené ještěřici své sebestřednosti jen předčítá z Bible na dobrou noc a vůbec mu nedochází, jak moc ta jeho rádoby zbožnost není dobrým bojem víry, ale službou uspokojení sebe sama.

Člověk, který bojuje s hříchem tím, že se něčeho vzdává, nebo naopak něco duchovního dělá navíc, tak to musí dělat z víry, tedy z nasměrování k Bohu. Ještěřice podstrkuje jiné motivy. Nejčastěji nějaké sobectví. Místo boje víry je tu boj za popularitu a obdiv. V oslabené variantě boj za dobrou vlastní pověst. Jindy je to zvyk. Plnění náboženské povinnosti. Něco nějak vždycky bylo, tak to budu dělat dál. Místo boje víry je tu boj za zachování tradic. Může toho být víc a tak když budeme dělat nějaké to rozhodnutí co dělat a co nedělat, stojí zato promýšlet nejen své skutky, ale i motivy.

Po spravedlnosti, zbožnosti a víře Pavel jmenuje lásku. Učme se ji na Ježíši. Z Ježíšova života vidíme, že láska se projevuje sebeobětováním. Ježíš přemohl zlo tím, že obětoval vlastní život. Ochota raději něco snášet, než aby člověk ublížil druhému, ochota udělat první krok ke smíření s tím druhým, i když to nebyla moje vina, že jsme se rozkmotřili – to je ježíšovská láska. Je trpělivá a mírná. Vezmu ty pojmy už jedním vrzem, protože takových seznamů by šlo udělat bambilión a každý by byl v něčem dobrý a v něčem nedostatečný či alespoň doplnitelný. Některé jsme probrali podrobněji, ale k podobným závěrům bychom došli rozborem i těch dalších pojmů.

Berme i tento seznam jako jeden z mnoha, který nám chce zcela obecně říct, že máme něco dělat. Zlepšovat svůj vztah s lidmi, zlepšovat svůj vztah s Bohem, zlepšovat tenhle svět. Je to boj a to na prvním místě boj sám se sebou – no a tam celé to naše bojování namnoze může skončit, protože než si srovnáme vlastní život, než se popereme se všemi těmi červenými ještěrkami, co se nám uvelebily na ramenou a zelenými morčaty, co se nám uvelebila v kapsách u kabátů a kdo ví, jaké jiné potvory si kde jinde ještě živíme, tak budeme vydávat ze svých životů počet před Božím soudem. Budeme stát na prahu toho věčného života, k němuž jsme byli povolání a k němuž se hlásíme v každé modlitbě, v každém otevření Bible, i veřejně a před mnoha svědky tím, že jsme teď tady, nebo za monitorem počítače.

Jestliže tady budeme poctivě bojovat dobrý boj víry, tak tam pak už se červenou ještěrkou či zeleným morčetem rozloučíme raz dva.

Amen.