O Boží lásce

Písně: 161, Pán Bůh nás má všechny rád, 531, Jak úžasná, 687, 757,
Intro: Ž 130,1-4
1. čtení: 1Kor 13,1-13
Text: 1J 4,10-11
Poslání: Řím 8,38-39

Milí bratři a sestry,

praví-li klasický vtip „O čem bylo kázání?“ „O hříchu!“ „A co říkal farář?“ „Byl proti.“, pak dnes to bude o lásce „A co říkal farář?“ „Byl pro.“

Pojem „láska“ má svoje „ale“. Známe třeba pojem „opičí láska“ označující přehnanou starostlivost. Vztah, ve kterém už dítě ztrácí svobodu a prostor pro osobní růst. Pod láskou se může skrývat touha druhého vlastnit. Mít ho jen pro sebe. Výsledkem jsou žárlivecké scény. Za pojem „láska“ můžeme maskovat snahu manipulovat – kdysi na sborové dovolené Katka Lachmanová mluvila o „obětavkách vydíravých“. O lidech, kteří se na první pohled tváří, že by se pro druhé rozdali. Jejich snaha je stojí čas, peníze, energii – ale na pozadí je snaha vytvořit si prostor, kde budu moci druhé ovládat apelem na vděčnost. „Obětavka vydíravá“ se obětuje, aby mohla vzbuzovat pocit viny, že dostatečně neoceňujete, jak moc vás miluje.

Slavný citát svatého Augustina „miluj – a dělej, co chceš“ je sám o sobě geniální zkratkou. Jako všechny zkratky ale v sobě nese riziko nepochopení či zneužití. Nevědomé, ale někdy i docela promyšlené převrácení. Z „Miluj – a dělej, co chceš!“ se stane „Budu si dělat, co chci já sám – a pak už to jen nazvu ‚láska‘!“

Tak nám dnes apoštol Jan dává zajímavou korekturu pro naši lidskou lásku. Jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Naše láska je odpovědí na lásku Boží. Chceme-li co nazývat láskou, stojí zato vyzkoušet srovnání s Božím vztahem k nám. Jasně – máme jen omezenou míru poznání Boží lásky. Nejen, že nás Bůh miluje. Bůh přímo je láska píše Jan jen o dva verše dříve (1J 4,8). Naše možnost poznat Boha je nutně nedokonalá. Ale alespoň trochu to zkusme.

Jak nás tedy miluje Bůh? Co o té lásce můžeme říct? Dnešní hlavní čtení ukazuje ke třem podstatným znakům Boží lásky, které bychom měli zkoušet napodobovat. Láska je (1) svobodným rozhodnutím hledat (2) prospěch toho druhého, aniž (3) bych z toho nutně musel něco mít já. Takhle nás miluje Bůh, který se (1) sám svobodně rozhodl (2) pomoci tomuto světu a (3) nechce zato nic nazpátek. Jestliže se (1) rozhodneme (2) prospět druhým (3) nesobecky, pak ta naše láska bude podle Božího vzoru a máme tak mnohem větší šanci, že to nebude zase jen nějaká lidská převrácenost, kterou jen nazýváme „láska“.

Boží láska dělá první krok. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás… Prvním podstatným znakem lásky je, že nečeká na podnět z druhé strany. Nic takového ani nepotřebuje. Ta nejvlastnější Boží láska je založena na Boží vůli. My jsme si Boží lásku nijak nezasloužili svými dobrými skutky. Není důsledkem našeho pokání. Ani jsme si ji při vědomí nezasloužitelnosti nijak nevyprosili. Na tom, že nás Bůh miluje, nemáme žádnou zásluhu, je to svobodné Boží rozhodnutí.

Potud – hodnotíme-li nějaký svůj cit jako „lásku“, tak zkusme použít toto první hodnotící měřítko: je naše rozhodnutí milovat skutečně naším rozhodnutím?

Svatební sezóna je v plném proudu, běží mi přípravy na manželství, jednou z podstatných částí příprav je probírání manželského slibu. „Slibuji Ti lásku, úctu a věrnost“ – to jsou věci, pro které se člověk rozhoduje. Teď mi jde o tu „lásku“. Láska není projevem vděčnosti. Láska není „něco za něco“. Každý z těch snoubenců to, co chce slíbit, slibuje sám za sebe. Často si snoubenci ten slib nějak přeformulují, ale ještě se mi nestalo, že by lásku vypustili. Vysvětlujeme si, že slibem lásky vyjadřují své rozhodnutí nezávisle na tom, jaký ten druhý je či není, sami vyvinout nějakou svoji vlastní iniciativu. Slib lásky není podmíněn vůbec ničím z druhé strany. Pak je to láska podle Božího vzoru. První znak lásky – je to naše rozhodnutí, máš krok.

Jan zmíní jeden konkrétní viditelný projev Boží lásky. Jan 3,16: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Projevem Boží lásky je velikonoční příběh Ježíše Krista. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Ten krok k nám Bůh dělá, aby nám pomohl. Jde mu o náš prospěch. Za cenu vlastní bolesti, za cenu vlastního ponížení se snaží, aby nám bylo lépe. První vlastnost Boží lásky bylo „rozhodnutí“, „první krok“, druhou vlastností je „náš prospěch“.

(1) Pán Bůh nečekal na nějakou naši omluvu. Ježíšova smrt není Boží odpovědí na naše pokání, odměnou za naše dobré skutky. Už to přece víme: láska je svobodným rozhodnutím, které žádnou takovou podmínku nepotřebuje.

(2) Cílem je náš prospěch. Když se ještě jednou vátím ke svatebnímu slibu – začíná slovy „odevzdávám se Ti“. Jde o vyjádření toho, že jeden snoubenec tu chce být pro toho druhého. Láska, tedy mít druhého rád, to je stav, kdy mě jde o to, aby jemu bylo dobře

Takhle Jan vidí Boží lásku k nám. Jako něco od Boha pro náš prospěch. Tak rychle o krok dál: Janovo dotažení této naší odpovědi na Boží lásku ale neříká, abychom na oplátku my milovali Boha. Jan jde ve smyslu „pošli to dál“. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. (3) Třetí podstatnou vlastností lásky tedy je, že nepotřebuje revanš. Není za odměnu (minulost), nechce odměnu (budoucnost). Láska je (1) rozhodnutí. Naše svobodné rozhodnutí (2) být pro druhého.

Vidíme tedy tři podstatné znaky lásky, jak nás je Jan učí na Boží lásce k nám: Láska je (1) svobodným rozhodnutím hledat (2) prospěch toho druhého, aniž (3) bych z toho nutně musel něco mít já. Bůh se (1) sám svobodně rozhodl (2) pomoci tomuto světu a (3) nechce zato nic nazpátek. Boží láska pracuje se strategii „pošli to dál“. Poznal jsi Boží lásku? Žij podle ní a předej ji dalším.

To je tedy teď na nás. Na nás je teď Boží lásku formou „pošli to dál“. I my se můžeme rozhodnout milovat někoho druhého. Víme, že Boží láska se projevila o Velikonocích. Odtud – je jen logické, že to je náročný úkol. Úkol, který může i bolet.

Když apoštol Pavel vyjmenovává vlastnosti lásky, jako první řekne, že láska je trpělivá. Kdybyste si z vlastností lásky nezapamatovali žádnou jinou, tak už tohle bude hodně. Trpělivost. Slyšíme v tom „trpění“. Hádám, že tuhle zkušenost máme všichni, že to s tím druhým není lehké, ale protože ho máme rádi, tak to nějak spolkneme. Vydržme to. Fakt je to zásadní. Ona je to tak důležitá vlastnost lásky, že apoštol vlastně totéž řekne i na konci – láska vytrvá. Vytrvá, ať se děje cokoliv. Trpělivost s tím druhým od začátku do konce – to je rámec pro láskyplný vztah. Pro pořádek – nejen na začátku a na konci. Furt! Přesně uprostřed toho seznamu čteme, že láska se nedá vydráždit. To je pořád ta trpělivost, která lásku provází od začátku do konce, protože láska – jak Pavel píše v tom seznamu kousek od konce, ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději.

Buďte (buďme!) jeden s druhým trpěliví… Když tak budeme přemýšlet, jak to máme s tou trpělivostí, není na škodu si připomenout, že se milovat učíme od Pána Boha, jak jsme to poznali na Pánu Ježíši. Nad písničkou „Proč jen mlčíš, Pane?!“ jsme přemýšleli na odrostu. Proč mlčí? Co by asi řekl, kdyby nemlčel? Zatýkali ho jako lotra… Co by tak mohl říct těm, kdo ho přišli zatknout? Má vedle sebe učedníky odhodlané bojovat? Co by tak asi mohl říct těm, co mu 39 ranami bičem rozmlátili záda? Co by tak asi mohl říct uplacenému davu, který na Květnou neděli jásal a teď se najednou dožaduje ukřižování?

No jasně, že by se mohl dožadovat své spravedlnosti! Mohl by se dožadovat pomsty! Mohl by se dožadovat trestu pro ty, kteří na něj chystají křivárnu i pro ty, kteří jim v tom pomáhají! Ale neudělal to – a tak zastavil kolotoč zla. Trpělivě trpěl. Nechal zlo dopadnout na sebe – a dost. Kříž stojí nad světem dodnes jako znamení toho, že v téhle Boží hře se „oplatky nepečou“. Když bude tvoje láska trpělivá, když své „trpění“, svoji bolest, uneseš a nepošleš dál, tak následuješ Krista. Udělal jsi přesně to, co udělal Pán Ježíš.

Neposlat dál neznamená ale zlo ignorovat. Pána Ježíše rozhodně nemůžeme popsat jako někoho, kdo všechny lidi kolem sebe jen vytrvale chválil a obdivoval. Těm, kterým odpouštěl hříchy, také říkal, aby už nehřešili – protože to byl hřích a s hříchem je potřeba přestat. Trpělivost s hříšníkem neznamená mlčet ke hříchu Láska se vždycky raduje z pravdy píše apoštol v tom sáhodlouhém seznamu. Pravda a láska ale musí jít vždycky ruku v ruce. Pravda bez lásky zapaluje hranice.

Důležitý Pavlův postřeh, že láska nepočítá křivdy. Nedělá si seznam toho, co ten druhý udělal špatného, protože cílem je tomu druhému pomoci, ne ho zdeptat. Znám ten rozdíl, když něco špatného dělá člověk, kterého mám rád. Pak mě to trápí a chtěl bych mu pomoci. Ale znám i to, před čím varuje apoštol Pavel – když vidím, jak hřeší někdo, koho rád nemám. Vidím sám sebe jak v tu chvíli už jen „počítám křivdy“. Bez potřeby pomáhat si dělám jen seznam oněch selhání a je v tom právě ta zvrácená radost ze špatnosti, o které apoštol mluví. Tak si znovu chci připomínat Pána Ježíše, který se ze špatnosti neradoval, ale snažil se ji vyřešit.

Je mi celkem jasné, co mi v takovém způsobu života brání. Apoštol vyjmenovává pět špatných vlastností, které láska rozhodně mít nemá a všechny je můžeme shrnout do pojmu „sobectví“. Všechno to myšlení jen na sebe sama. Hledání vlastního prospěchu, domýšlivost a vychloubání se – opět a znovu a znovu si připomínejme, že Pán Bůh svého Syna posílat nemusel. Jemu samotnému spása světa nic nepřidá ani neubere – to je dárek pro nás. Odpuštění hříchů – to je naděje pro dobré vztahy mezi námi.

Vrací nás to k té trojité definici lásky, jak si ji pořád dokolečka popisujeme nad verši dnešního hlavního čtení. Láska je (1) svobodným rozhodnutím hledat (2) prospěch toho druhého, aniž (3) bych z toho nutně musel něco mít já.

Bůh se (1) sám svobodně rozhodl (2) pomoci tomuto světu a (3) nechce zato nic nazpátek.

Tak se tohle snažíme napodobit my. Snažíme – protože láska je věcí rozhodnutí se k nějakým konkrétním skutkům. Je to věc našeho rozhodnutí, jestli budeme trpěliví, i když to bolí. Je věcí našeho rozhodnutí, jak řešit zlo tohoto světa, aby se lidem žilo lépe a ne, abychom si jen sami podrbali svoje ego.

Láska musí rámovat všechny ostatní duchovní dary. To jsme slyšeli: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými…, kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel…, kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení… bez lásky je nám to k ničemu.

Tak to zkusme!

Amen