Obřezání Páně aneb jak dobře začít

Písně: 130, 697, 532, (VP) 510, 611, 678
Vstup: Ž 130,5-6
1. čtení: Kol 2,6-17
Text: Lk 2,21
Poslání: Gal 5,6

Milí bratři a sestry,

Nový rok nám přináší tak říkajíc „matematický“ svátek. Osmého dne byl Pán Ježíš obřezán, což nám (počítáno od 25. prosince včetně) takto akorát novoročně vyjde. Pro Nový rok mi ale samotný motiv obřízky přináší vlastně jen jedno zajímavé téma a tím je „začátek. Tedy přesněji – „dobrý začátek“. Podle židovských legend byl už Adam stvořen obřezaný, tedy již v osobním vztahu s Bohem. Tak říkajíc „biologická nutnost“ obřízky, tedy vyjádření toho, že vztah s Bohem je nutno nějak nově utvářet, vznikla až s Adamovým hříchem. Začátek byl dobrý. Když to lidé pokazili, Bůh na lidi pamatoval v dobrém a obřízku ustanovil jako novou možnost začít v dobrém.

Takovéto „obřízkové“ novoroční vyhlížení na začátku roku 2021 si tedy spojme s otázkou, jak začít, abychom opravdu začali dobře. Právě přemýšlení nad obřízkou nám totiž dodá velice důležitý postřeh, totiž že jde o vztah s Bohem a ten vztah má nějaký začátek, ve kterém se Pánu Bohu odevzdáme. Obřezávaný mrňous patří do Božího lidu. Nemá si to jak zasloužit, potud v obřezání malého dítěte nepřehlédněme i nezaslouženou Boží milost, která předchází naše lidská rozhodnutí.

Toto byl jeden z vlivů, které zapříčinily zavedení křtu malých dětí. Rozpoznání, že v jistém slova smyslu je křest náhradou za obřízku. Protože se křtí chlapci i děvčata, tak je dokonce lepší náhradou. Jako židé obřízkou, tak my ve křtu svěřujeme děti Pánu Bohu, připojujeme je k Božímu lidu. Křtem nic nechápajících nemluvňat vyjadřujeme, že Boží milost předchází naše chápání i rozhodování.

Ta analogie mezi obřízkou a křtem není úplně přesná, ale nejde mi dnes o přemýšlení nad dětským křtem. Slavíme Nový rok a tak mi napořád jde o ten dobrý začátek, který má dvě složky zmíněné v souvislosti obřízkou a křtem: svěření se do rukou Bohu ve víře, že jeho milost tu byla dokonce ještě dřív.

Tohle je zásadní obřízkový postřeh pro dnešní kázání, tak ho raději zopakuji: dobře začít – a my dnes začínáme nový rok! – to znamená svěřit se Pánu Bohu do rukou ve víře, že Boží milost předchází jakékoliv naše rozhodnutí. Obřízka, křest… – to už vlastně jen vyjadřuje právě tuto víru, že všechno je připraveno, ba všechno je hotovo. Na nás je už jen to v obřízce či křtu přijmout. Vstoupit do toho dávno běžícího proudu Božích zaslíbení, Božího milosrdenství, Boží lásky a nechat se nést směrem k Božímu království. Ježíš je přinášen k obřízce, obdobně, jako my přinášíme malé děti ke křtu. Jedno i druhé je děláno ve stejné víře, totiž že dávno před narozením malého Ježíška (právě tak jako dávno před narozením nějakého toho dítěte přinášeného ke křtu!), už Bůh všechno připravil a nachystal. Tím, že bude miminko Ježíš obřezáno, tak se vlastně nic moc nezmění. Jde jen o vyznání rodičů, že smlouva s Abrahamem platí a Josefův a Mariin prvorozený syn do této smlouvy patří. Může dobře začít s Bohem, protože Bůh už dávno dobře začal s ním.

Jakou vnější podobu takovému poznání a vyznání takového poznání dáme, to už je celkem jedno. Apoštol nás v prvním čtení moudře upozorňuje, abychom odlišovali vnější aktivity a jejich duchovní obsah. Formulaci „stín budoucích věcí versus skutečnost Kristus“ rozumějme tak, že všechny náboženské aktivity, jako je obřízka, křest, svátky, novoluní a soboty – to všechno má ukazovat k Bohu. K tomu proudu Božího milosrdenství, který teče dějinami, a my se těmito jednotlivostmi do něj můžeme ponořit.

Pokud nás ta která aktivita do tohoto proudu ponoří, pak je to dobré a konejme ji. Plní svůj úkol, ukazuje ke Kristu, vede k němu. Pokud ale ne, tak ulpíváme na vnějších aktivitách. Zastavili jsme se u šipky, která ukazuje dobrý směr, ale nejdeme dál.

To vyjádření „stín“ a „skutečnost“ je možná matoucí, ale nabídnu obraz, který to snad vysvětlí. Jdete po ulici a najednou vidíte na zemi stín člověka s klackem. Ha! Za rohem je lupič a chce vás praštit a oloupit! Jenže zapomněl na slunce v zádech a stín ho prozradil. A teď budu parafrázovat apoštola: to černé na zemi, to je stín budoucích věcí. Stín přepadení. Skutečností je lupič za rohem. Pečlivě sleduji stín, opatrně vytahuji mobil a volám 158, aby mi pánové v uniformě pomohli a ochránili mne. Byl bych hloupý, kdybych nevěnoval tomu stínu pozornost, ale musí to být pozornost přiměřená rozpoznání, že mne odkazuje na skutečnost, kterou bych jinak nejspíš nepoznal. Jde o lupiče (kterého nevidím), ne o stín (který vidím). Jasně, že je absurdní, abych dejme tomu vzal křídu a šel obkreslit ten stín. Jako varování před lupiči, nebo tak něco!

Samozřejmě, že je nám jasné, že to je naprostá hloupost. Stín je jen odkaz k té reálné skutečnosti, kterou je lupič za rohem. Tu musím vzít vážně, s tou se nějak vyrovnat, tu řešit! Tomuto rozumíme – nu a teď jde o to, abychom pochopili, že i vesmírné mocnosti, obřízka, křest, svátky, novoluní, soboty, novoroční zvyky i předsevzetí… to je stín budoucích věcí. K něčemu odkazují – tedy mají odkazovat. My se k nim máme chovat právě jako ke stínům, které odkazují ke Kristu.

Rozumíme tomu, že ze křtu se může stát vyprázdněný obřad. Zvykový rituál polévání mimina vodou, při kteréžto příležitosti mimino dostane zlatý přívěšek ve tvaru vodnáře, kozoroha či jakého znamení zvěrokruhu, páč to nosí štěstíčko.

Právě tak obřízka – v židovství platí předpis, že obřízka vykonaná lékařem ze zdravotních důvodů není platnou obřízkou z pohledu židovského náboženství a je na to liturgický předpis, jak to mohel musí vyřešit, aby ta již kdysi vykonaná obřízka najednou ukazovala k Bohu, ke smlouvě Hospodina s Abrahamem.

Neděle může úplně ztratit svůj náboženský rozměr a už nebude dnem, kdy slavíme vzkříšení Páně a přijímáme dar odpočinku. Stane se samoúčelným zvykem a nakonec dost možná tíživým břemenem, jako byla sobota podle přísných farizejských předpisů Ježíšovy doby.

V koloském sboru měli problémy v souvislosti s uctíváním andělů. Tady Pavel koloským připomíná, že jdou za kováříčky místo za kovářem, vždyť Kristus je hlavou všech andělů. V Kolosech evidentně vládla přebujelá úcta k andělům. Proto se Pavel snaží vysvětlit, že všechny ty vesmírné mocnosti a duchovní bytostí, kterých kolem nás lítá bambilión, že ty nás mají upozornit na svého šéfa, na svoji hlavu, tedy na Krista. I ti nejsebevznešenější andělé se před Kristem skloní, tak když už máme možnost vidět anděly – v Kolosech měli jakýsi zasvěcovací rituál, kdy zasvěcenec anděly spatřil – tak je to jako ten stín na cestě, který upozorňuje na lupiče za rohem. Andělé právě tak upozorňují na Pána Ježíše v nebi.

Jestliže kdo komunikuje s duchovním bytostmi, tak má docela jednoduché pravidlo, podle kterého pozná, jestli je to k užitku, nebo je to marnost. Podporuje ho to ve vztahu s Bohem? Vede ho to k modlitbě a uctívání Pána Ježíše? Pokud ano, výborně. Ale pokud člověk věnuje víc času modlitbě „andělíčku můj strážníčku“ místo Otčenáše, tak je něco špatně. Ulpívá na stínu, řeší stín – ale to, k čemu měl stín odkazovat, to už mu uniká. Zapomíná na Krista.

Znovu a dokolečka – stín není špatný! Nebeské mocnosti, andělé, křest, obřízka, sobota či neděle, svátky, slavnosti, novoluní, půsty a jakékoliv jiné stravovací předpisy…, to všechno nám může být velkou pomocí na cestě ke Kristu, když si z toho samotného neuděláme cíl, kdy nám Bůh najednou zmizí ze zřetele.

Nový rok, tady alespoň ten náš občanský Nový rok, který odvozujeme od úředního kalendáře starověkého Říma, tak s sebou nese také řadu všemožných zvyků. Dejme si je do jedné řady se vším, co bylo doposud jmenováno. Může to být výborný prostředek, ale jako cíl to nestojí za zlámanou grešli

Je tu klasika novoročních předsevzetí. Byl na to dokonce průzkum, tak vím, že na prvním místě je „začít hubnout“, na druhém „zdravě jíst“ a na třetím „nedávat si už žádná předsevzetí“. Špatná zkušenost s dlouhodobějším plněním takovýchto předsevzetí vede nakonec k vcelku všeobecné skepsi, ale pokusím se těm předsevzetím dát ještě jednu šanci. Nechávám každému, ať si dává předsevzetí dle svého naturelu. Snažím se chápat všechna tato předsevzetí jako stín. Jako odkaz k nějaké hlubší skutečnosti. Jako vyjádření rozpoznání, že s naším životem není něco v pořádku a je potřeba to změnit. Jako rozpoznání, že i ta nejdelší cesta začíná prvním krokem a buďme vděčni za všechno, co nám k tomu prvnímu kroku dodá sílu. Byť je to fakt, že v této den od roku 190 před Kristem vstupovali do úřadu římští konzulové a Julius Caesar toto datum potvrdil jako začátek roku, to je úplně jedno.

To, že s námi není něco v pořádku, to je naprosto realistické zhodnocení naší životní situace a valně to nesouvisí s hubnutím, zdravou stravou či přemírou předsevzetí, která si snad dáváme. Mnohem víc nás to vrací k motivu obřízky a křtu nemluvňat. K rozpoznání, že aby to dobře skončilo, je potřeba dobře začít a ten dobrý začátek spočívá ve svěření se do rukou Bohu ve víře, že jeho milost tu byla dokonce ještě dřív, než jsme se pro něco takového dokázali rozhodnout my.

Josef s Marií přinesli malého Ježíška k obřízce, aby tak odevzdali svého syna Hospodinu a vyznali, že i pro něj platí smlouva, kterou 2 tisíce let předtím uzavřel Hospodin s Abrahamem. Pro malého Ježíška cosi nově začíná, ale toto „nově“ je vstoupení do proudu Božího požehnání, který se valí dějinami již od nepaměti.

Všechno má odkazovat a vést ke Kristu. Když to vede, je to dobré, ať je to cokoliv. Dejme tomu novoroční zvyk, že se dneska vyvarujete všech hádek a mrzutostí, protože „jak na Nový rok, tak po celý rok“ – to není nic špatného. I když vám to vydrží jen ten jeden den, dobrý byl. Když víc, tím lépe. A teď udělejme ten krok dál – vždyť to je naplnění apoštolské výzvy: Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji (Ř 12,17-18).

Na Nový rok si člověk nemá půjčovat peníze. Půjčky jsou mi proti mysli celkem z podstaty věci, takže i to schvaluji nejen pro Nový rok s velkým „N“ (tedy ten jeden den), ale nový rok s malým „n“, tedy celý začínající rok 2021. A opět – apoštol nám říká: Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali (Ř 13,8).

A když rovnou nebudete mít čočku, tak si alespoň jídlo si na talíři nakrájejte na co nejvíce drobných kousíčků, abyste měli celý rok hojnost. Anebo do těla s čočkou dostanete sodík, draslík, vápník, hořčík, železo a vitamíny A, B6, B12, C, D. To drobně nakrájené se vám bude lépe trávit. Protože Vaše tělo je chrámem Ducha svatého (1Kor 6,19) a je normální se i o to tělo řádně starat (Ef 5,29).

Když začínáme nový rok, máme tu mimo jiné zase jeden stín budoucích věcí, tedy příležitost přemýšlet nad tím, že nám Bůh dává znovu a znovu možnost nového začátku. Ve vyznání vin a ve smíření, v přijetí odpuštění můžeme znovu nově začít. Vstoupit do toho dávno běžícího proudu Božích zaslíbení, Božího milosrdenství, Boží lásky a nechat se spolu s ostatními nést směrem k Božímu království.

Amen.