1S 8,4-9 – co dělá dobrého krále dobrým

1. čtení L 12,48

Mám tady takový citát. Nevím, jestli mu porozumíte hned napoprvé: S velkou mocí přichází velká odpovědnost. 

Rozumíte tomu? Zeptám se jinak – máte nějakou moc?

Já myslím, že každý má nějakou moc.

Tak třeba máme nějakou sílu. A když je někdo mladší tak není tak silný. A kdybychom chtěli, tak ho třeba můžeme přeprat. Já vím, je to srabácký přeprat mladšího, ale tu sílu máme.

Ale pěsti nejsou jediná síla. Stejně tak silná nebo ještě silnější můžou být slova. Možná to znáte, že vám ve vzteku někdo něco řekl, že se vám někdo posmíval. Ani to není nic hezkého. Dokáže to zkazit den. Nebo jste se možná posmívali vy někomu. Tak stejně tak člověk může moc slova využívat k dobrému – povzbudit, poradit, dodat odvahu.

Nebo když nám někdo svěří tajemství. Anebo se o někom něco dozvíte, co by mělo zůstat tajemstvím. A to pak má člověk nad druhým velkou moc – aby to nevyzvonil, neublížil, nezničil ho pomluvou. Dokonce někdy se lidi navzájem vydírají tím, co na druhého ví: Tohle pro mě uděláš, nebo to všem řeknu.

Ať se nám to zdá nebo ne, každý z nás má nějakou moc. Nad tím, jestli druhé potěšíme nebo naštveme. Jestli pomůžeme, nebo ublížíme. Máme moc nad tím, jestli se pokusíme lidi kolem nás spíš smířit, nebo ještě víc rozeštvat.

A čím je člověk starší, tím té moci má víc. Víc toho ovlivní.

Třeba taková věc jako ježdění autem. Až budete mít řidičák – jsou řidiči, kteří se chovají na silnici tak, aby ostatní neohrožovali. A jsou takoví, kterým je to jedno. Riskují a nezáleží jim na tom, že můžou ublížit. Řídit auto je běžná věc, ale zároveň je to velká moc. Auto může být jak zbraň.

Moc mají rodiče nad dětmi. Ne proto, že jsou silnější, ale protože mají zkušenost a dokážou domyslet to, co dítě ještě ne. Moc mají učitelé nad žáky. A asi sami víte, jaký je to rozdíl, když učiteli záleží na těch, které učí. Ale platí to i naopak. Jak žáci nebo studenti dokážou otrávit učitele, znepříjemnit mu život. Nebo svým spolužákům. Nebo naopak můžou spolupracovat, a to se spousta učitelů může rozkrájet, aby vám vyšli vstříc.

Moc může mít šéf nad zaměstnanci. A pro některé je to tak, že spolupracují na společném díle a jiný dokáže udělat svým podřízeným ze života peklo.

Moc může mít farář ve sboru, kde se mu lidé svěřují se svým trápením, důvěřují mu. Trenér nad sportovci. Nebo třeba moc můžete mít nad zvířetem, o které se staráte a které na vás spoléhá.

Moc samozřejmě mají ti, kteří vládnou. Ale protože naštěstí žijeme v demokracii, má každý dospělý velkou moc nad tím, kdo to bude. Moc má většina nad menšinou. Moc má ten, kdo má hodně peněz.

No a v Bibli se taky píše o někom, kdo má moc. O králi.

V Izraeli ale původně neměli krále. Vládl jim soudce. Soudce Samuel. Ale soudce nevládne pořád. Za tím se chodí jenom, když má člověk nějaký spor nebo problém, který musí vyřešit. A Samuel byl vynikající soudce. Ale byl už starý. A tak se Izraelci rozhlíželi kolem sebe a viděli, že okolní národy mají krále. Tak si řekli – my chceme taky krále. To vám je taková zvláštnost – u některých věcí, člověka ani nenapadne, že by je potřeboval. Ale jakmile to uvidí u druhých tak to chce mít taky.

A tak Izraelci chtěli krále. Samuel byl proti. Snažil se to lidem vysvětlit: Vy jste boží lid, nad každým z nás vládne Hospodin.

Ale lidi chtěli krále dál.

A já se vás zeptám: Je to dobrý nápad mít krále? Může být král dobrý?

Ale jistěže může. Ale taky nemusí. A to je to, před čím chtěl Samuel Izraelce varovat. Totiž, když král není dobrý, tak se s tím těžko něco dělá. Protože je to král. A zkuste králi říct, že něco dělá špatně. K tomu je potřeba velká odvaha.

Otázka zní: Co dělá krále dobrým králem.

Tak třeba Saul by o hlavu větší než všichni Izraelci. Nebyl tak velký jako, Goliáš, ale čahoun to byl. Je to důležité pro dobrého krále? Ne. Ale přitom spousta dospělých lidí volí své vůdce podle toho, jak dobře vypadají na plakátu nebo v televizi. Nebo podle toho, co jim slíbí i když se to nedá splnit.

Hospodin tedy dal Izraelcům krále, když ho tak chtěli. Samuel mu pomazal hlavu olejem a řekl – tohle je váš král.

Pak zemi napadli nepřátelé. Město Jábeš v Gileádu. A víte, co udělal Saul?  Jakmile Saul ta slova uslyšel, zmocnil se ho duch Boží. Vzplanul nesmírným hněvem. Vzal spřežení dobytka, rozsekal je na kusy a rozeslal po poslech do celého izraelského území se vzkazem: „Tohle se stane s dobytkem každému, kdo nevytáhne za Saulem a Samuelem. Možná nám to zní krutě, ale Saul tím ukázal, že musí držet spolu, zastat se i jednoho, komu se ubližuje, protože jinak dopadnou všichni špatně. Jednal ve prospěch slabšího, ve prospěch menšiny a dokázal lidi sjednotit. Dělá tohle dobrý král?

Netrvalo dlouho a přišli zase další nepřátelé. Ale tentokrát se Saula Boží duch nezmocnil. A tak Saul shromáždil vojáky a prosil Samuele aby přišel a dotázal se Hospodina, co mají dělat.

Ale Samuel se opozdil. Vojáci začali utíkat Saul dostal strach. A tak se rozhodl, už se na nic ptát nebude, obětuje Bohu a půjde do války. Vždyť přeci sám nejlépe ví, co je třeba.

Což možná nevypadá jako velký průšvih. Ale je to ten největší. Když si král, vládce, šéf a vlastně kdokoliv z nás myslí, že ví, co se má dělat, že to ví stejně dobře jako Bůh. Tehdy Samuel Saulovi bez okolků oznámil, že jako král končí. To byla velká odvaha.

A tak král Saul zazářil, ale jeho hvězda pohasla. Protože se stal mocným králem a začal si myslet, že se nepotřebuje ptát nikoho na nic, ani Boha ne, začal si myslet, že ta moc patří jemu.

Já teď na konci připomenu ten citát: S velkou mocí přichází velká odpovědnost.

Tedy ten, kdo má moc, je odpovědný za to, jak ji používá. Není to jen na něm. A já bych zase dodal, že to platí ať už má někdo velkou moc nebo malou. Tak jak jsme o tom mluvili na začátku.

To se nestane samo od sebe. Jsou lidé, kteří mají moc, ale odpovědnost ani pokoru ne.

Kde se ta odpovědnost bere? Samuel řekl Izraelcům, že k tomu je potřeba jediné. Řekl jim: Jen se bojte Hospodina a věrně mu služte celým srdcem. 

Každý z nás má nějakou moc. Schopnosti. Vliv. Peníze. Talent. Vzdělání. Víra nás učí používat je odpovědně. Tedy pro dobro ostatních.

Jak to říká Ježíš nám, svým učedníkům: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.  Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.                                                                                                                                                                         amen