Text: J 1,19–27

Text: J 1,19–27
Slovo Boží a Kristovy svátosti jsou svěřeny církvi jako celku; od počátku však církev některým ze svých členů ukládala péči o to, aby se těmito dary sloužilo řádně a ustavičně. V reformačních církvích není podstatného rozdílu mezi kazateli s odborným bohosloveckým vzděláním a ostatními členy sboru. K službě Slova a svátostí může být povolán každý člen sboru, který má k této službě obdarování a důvěru sboru. Proto v případě potřeby českobratrská církev evangelická pověřuje službou evangelia a svátostí presbytery, kteří prokázali své obdarování svědčit druhým o Ježíši Kristu slovem i životem. Tuto službu konají ordinovaní presbyteři vedle svého občanského povolání. Jejich ordinace navazuje na presbyterský slib.nes má být na návrh staršovstva ze sboru v Praze-Braníku a z usnesení synodní rady pověřen službou evangelia a svátostí br. Aleš Drápal.

Prosím vás, abyste předstoupil před stůl Páně

Milý bratře Drápale,

dnes budete ordinován, abyste sloužil slovem Božím a Kristovými svátostmi. Tak je to nastaveno, tak tomu rozumíme a není na tom co měnit. Vy to budete činit podle řádu ČCE, tedy podle toho, co tato církev považuje za biblické a evangelijní. Vy to pokládáte za sobě blízké, protože jste si mohl k ordinaci vybrat i jinou denominaci, ale to jste neučinil.

Dalo by se říci, že jste reprezentant ČCE v plnění jejího poslání, toho nejdůležitějšího, co církev má nabídnout všem, kdo věcí, oč jde pro ně. Ale tomu tak není. Když Jan Křtitel začal křtít, přišli také za ním s otázkou. Celý rozhovor vypadal takto: Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Nic nepopřel a otevřeně vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Znovu se ho zeptali: „Jak to tedy je? Jsi Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?“ Řekl: „Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně – jak řekl prorok Izaiáš.“ Ti vyslaní byli z řad farizeů. Otázali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“ Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte – ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.“ (J 1,19–27).

V tomto rozhovoru šlo o dvě věci, kdo za tebou stojí?, to byla ta první. A druhá, proč děláš právě to, co má tak dalekosáhlý význam? Jak rozumíte z toho rozhovoru, byl to druh kontroly, pokud to vysvětlíme lepším způsobem, pak šlo o to, vyznat se v tom, co s Janem k nim přicházelo.

Naše církevní činnost se může popsat všelijak. Jako církev vzděláváme, máme školy. Jako církev pečujeme o postižené a nemocné, máme střediska Diakonie. Jako církev tvoříme pro vyplnění volného času dětí a mládež. Všechno je v pořádku a být to má.

Ale Janovi tehdy přitížilo, že jeho tazatelé tušili, že když křtil a volal k pokání, že na sebe stahoval Boží kompetenci jednat v rámci časnosti pro věčnost. To bylo něco nekontrolovatelného, a proto tomu chtěli bránit. On však jim vyrazil argumenty z úst, když sdělil, že on je pouze tím, kdo připravuje prostor pro působení někoho ještě kompetentnějšího a mocnějšího.

Ordinovaná služba v církvi je něčím podobným. Je konaná v kompetenci Boží, pokud formuje jeho lid na této zemi a v této společnosti. Vaším posláním tedy je, tak připravovat svá svědectví a tak vysluhovat svátosti, aby se do naší pochmurné a vulgární časnosti vlamoval paprsek svatosti a věčnosti. Aby dočasností a přechodností svazovaní lidé rostli ve zmužilé a svaté Boží děti a křesťany, kteří ani chvilku nebudou pochybovat o tom, že jejich posláním je tak žít, aby uměli a chtěli čelit všemu, co stvoření Boží degraduje a ničí.

Přeji vám, abyste ve službě Božího Slova a Kristových svátostí nalézal zdroj osvobodivé moci, která právě tím, že čistí, umožňuje člověku, aby dobře žil ve světě a proměňoval jej. Přeji vám, abyste stále věděl, že společenství, které se za chvíli bude modlit o dar Ducha svatého pro vás, je tělem, bez něhož nelze žít ani plnit své poslání. Přeji vašim sestrám a bratřím, aby ve vaší službě slovem Božím a Kristovými svátostmi rostli ve společenství Kristova lidu, na pomoc hledajícím, na svědectví světu a k radosti Bohu. Přeji vám dostatek času a soustředění na další vzdělávání a především vědomí, že bez proseb o Ducha svatého zůstanete na půl cesty. Ať je vám Bůh milostiv a žehná vás pro službu, která je v Božím stínu radostí.

Následoval ordinační slib a akt podle Agendy ČCE.