Ž 90,12

Písně: 217, 639, 191, 635, 636

Zvuková podoba kázání bohužel není k dispozici

Introit: Ž 111,10
Čtení: Ž 90,1–2.4–6.10.16–17
Text: Ž 90,12

Kázání o počítání dní
Odmalička mi byl žalm č. 90 znám jako žalm, který něco říká o délce života člověka. Byl to verš č. 10, který mi z tohoto žalmu vynikal:

„Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.“

Jde zde zřejmě o to, co dělat, když léta přibývají. Jednou z věcí, nad kterou se můžeme, ba máme zamyslet, naznačuje text našeho kázání: „Nauč nás počítat naše dny.“ Copak nám říká?

Hovoří o velice běžném tématu: o počítání dnů našeho života.

Kdyby to nepsal žalmista, ale matematik či statistik, mohl by nám velice rychle ukázat, jak si máme spočítat, kolik dní jsme již ve svém životě prožili. Tak jsem se nedávno, když jsem slavil 85. narozeniny, dopátral, že jsem dosud prožil od narození již přes 31 000 dní. Na mém počítači je na to zvláštní program – stačí si jen klepnout a hned to poví. Je tam však i ještě jiný program. Na ten si klepnu a on mi řekne, kolik dnů života mám asi ještě před sebou. To jsou vynálezy!

Co však znamená slovo „počítat“ v bibli?

Rozumí se jí zamyslet se na tím, jak prožíváme svůj život – moderně: meditovat nad tím. Od nepaměti se ukazuje, že takovéto zamyšlení nad biblickým výrokem může být k dobrému. Naši otcové tomu říkali cizím slovem „rozmyšlovat“ či rozvažovat – viz biblický příkaz a pochvala Tessalonickým, kteří „přijali slovo Boží se vší chtivostí, na každý den rozvažujíce Písma, tak-li by ty věci byly.“ (Sk 17,11) Dnes se moderněji hovoří o meditaci či kontemplaci a myslí se tím v podstatě totéž: rozvažovat to, o čem se mluví v bibli.

A nad čím se tedy máme zamýšlet a co máme rozvažovat podle textu našeho kázání?

Hovoří se tam o moudrosti – a moudrost je něco, co má vysokou hodnotu v životě – jak v mládí, tak ve stáří.

Otázku „Co je to moudrost?“ jsem dával svým studentům. Požádal jsem je, aby mi na papír napsali co si o ní myslí. A co jsem se dozvěděl? Zde jsou některé jejich výpovědi:

Moudrost je něco, čeho si lidé na celém světě vždy vážili; i dnes si toho váží a vysoce to hodnotí.
Moudrost je to, co je na prvním místě v žebříčku hodnot a žádoucích charakterových vlastností osobnosti.
Moudrost je výjimečná úroveň lidského fungování.
Moudrost – to je ideál lidského vývoje – zralosti člověka.
Moudrost je schopnost odlišovat věci podstatné od nepodstatných.
Moudrost je dívat se s nadhledem na vše, co se děje.
Moudrý člověk ví, co chce, má v životě nějaký cíl a k němu směřuje.
Moudrý člověk jedná fér způsobem (spravedlivě), je mírný a jde mu o smírné řešení sporů.
Moudrý člověk je dobrým posluchačem – je pozorný, tichý a zvládá umění druhým lidem naslouchat.
Celkově se ukázalo, že každý z nás má určitou představu o tom, co je moudré, kdo je moudrý, i o tom, jak asi moudrý člověk jedná.

Když jsem měl já sám studentům říci, jak rozumím tomu, co to je moudrost, hovořil jsem o pojetí, postojích a vztazích:
Moudrost je v prvé řadě postojem sama k sobě. Pomáhá nám neupadnout ani do jednoho, ani do druhého extrému: na jedné straně neupadat do pocitů méněcennosti ani na druhé straně nemyslet si o sobě příliš mnoho. Vede nás k tomu i biblické učení o člověku. Na jedné straně nám říká, že člověk je prach a v prach se obrátí, a na druhé straně naopak nás povzbuzuje a říká, že člověk je „o málo menší andělů“ – zvěstovatelů věcí potěšitelných.
Moudrost se týká mezilidských vztahů. Vede nás k bezpodmínečné úctě k druhým lidem – všude a ke všem! Nejen to. Moudrost, o níž se mluví v bibli, nám v mezilidských vztazích otevírá cestu k lásce, která je „silná jako smrt“.
Moudrost – stejně jako bible – nás vede k nadějným vztahům ke světu – ke světu stvořenému i kulturou vytvořenému.
Moudrost, i ta, o níž hovoří bible, nás vede k odlišování věcí podstatných od věcí nepodstatných a poskytuje nám měřítko či kriterium pro vytváření žebříčků hodnot (k tzv. prioritizaci). Vede nás i k tomu, abychom poznávali hodnotu nad všechny hodnoty – k tomu, který je takový, jako je – k Bohu Stvořiteli.
Bible nám k této naší otázce mnohé řekne – jen se zaposlouchejme do toho, co nám o moudrosti říká:

„Užitečná a prospěšná je moudrost.“ Kaz. 10:10
„Získat moudrost je lepší než ryzí zlato.“ Př. 16:16
„Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty.“ Př. 8:11
„Lepší je moudrost než síla.“ Kaz. 9:16
O moudrém člověku:
„Moudrost prosvítí člověku tvář, i tvrdost jeho tváře se změní.“ Kaz. 8:1
„Moudrý má srdce na pravém místě.“ Kaz. 10:2
„Když najdeš moudrost, máš budoucnost, tvá naděje nebude zmařena.“ Př. 24:14
„Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš.“ Př. 9:12
Náš text hovoří o tom, že tuto moudrost je možno získat. A o to jde. S inteligencí se totiž rodíme – s její určitou výškou, ale moudrost je něco, co nemáme v genech, s čím se nikdo nerodí. Moudrost je něco, co se dá v životě získat – náš text hovoří dokonce o tom, jak ji získat:

O této cestě k moudrosti hovoří žalmista: „Počátek moudrosti je bát se Hospodina,“ – bát se ho zarmoutit. Ž 111:10

O tom, jak tuto moudrost získat, hovoří i náš text.

Říká se tam, k čemu vede to naše počítání dní – rozvažování toho, že nám Pán Bůh dává možnost den za dnem se seznamovat s tím, co nám chce říci:

Povede nás to k tomu, že získáme moudrost srdce.

Říká nám, že to máme dělat proto, abychom uvodili moudrost v srdce.

Když jsme hovořili o tom, co je to moudrost, mluvili jsme o pojetích, postojích a vztazích. To je však jen jedna stránka moudrosti. Druhá – a neméně důležitá stránka nás vede k tomu, abychom to, co je nám tak ujasněno, že to je moudré, i dělali. Aby se naše moudrost projevila v našich činnostech, v tom, co děláme a jak se chováme, aby to, co z tohoto poznání plyne, bylo vidět v našem každodenním jednání.

I bible nás vede k tomu, abychom nejen Boží Slovo znali, slyšeli a chápali, ale abychom slyšené též aplikovali, tj. abychom podle něho i žili.

Náš text říká: „Nauč nás moudře požívat své dny, abychom svá srdce přiklonili a přiložili k tomu, co je od Tebe, abychom je naplnili moudrostí, abychom to, co slyšíme z Božího slova, používali k tomu, abychom moudře i jednali, abychom aplikovali moudrost ve svém životě.“

Bible nám to říká na mnoha místech:

Např. apoštol Pavel píše do Tesaloniky – do Soluně: „Doufáme pak v Pánu o vás, že to, což vám předkládáme, činíte i činiti budete.“

Bratr Páně – Jakub – píše: „Buďte pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.“

Apoštol Jan k tomu dodává: „Svět hyne i žádost jeho, ale kdož činí vůli Boží, ten trvá na věky.“

Připomeňme si zde radu, kterou dal Mojžíš izraelskému lidu před více jak 3000 lety:

„Hleď, učil jsem vás nařízením a právům, jak mi přikázal Hospodin, můj Bůh, abyste je dodržovali. Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení.“ 4. Moj. 4,5–6

A jak tedy závěrem: jak má vypadat to naše počítání dní?

Jedno pojetí říká, že v každém dni se nám naskýtají příležitosti, kdy bychom mohli jednat jinak, nežli být netečni k tomu, co se týká druhých lidí. Když se nám to podaří a zvítězíme nad svou netečností k tomu, jak druhým lidem je, potom se nám – obrazně řečeno „rozsvítí v srdci světýlko Boží moudrosti“. A večer, když si připomínáme, co jsme ten den prožili, když děláme bilanci dne, můžeme vidět takovýchto světýlek i víc. Mohou tam být i ta, která nám ukazují, co nám Pán Bůh ten den dal a není to samozřejmost, ale nezasloužený dar.

Amen.