Za 9,9–10

Písně: 98, 275, 443, 273, 572, 399, 165, 118, 397, 510
Introit: Jr 29,10–13
Čtení: Mt 21,1–9
Text: Za 9,9–10
Když otevřeme ve Starém Zákoně kteroukoliv prorockou knihu, najdeme tam nemálo výstrah a také ohlášení Božích soudů nad lidem, který se tolikrát svému Bohu zpronevěřil. Někdy to opravdu není nic povzbuzujícího, právě naopak: člověk ve svém hříchu je zde nemilosrdně odhalen a usvědčen ze své formální zbožnosti a pokrytectví. A netýká se to jen těch, kteří žili v jiné době, v jiných podmínkách než my dnes. Slova dávných proroků Hospodinových útočí stejně tak proti naší nevěrnosti a neposlušnosti živého Boha, kterou máme takříkajíc všichni v „genech“.

A přece proroci nezůstávají jen u soudů Hospodinových, ale zároveň ohlašují jeho milost a slitování, které je větší než lidský hřích. Když zní Boží slovo z prorockých úst, není to proto, aby si člověk zoufal, ale aby mohl začít znovu. Už z proroka Jeremiáše jsme slyšeli Boží ujištění: „To, co s vámi zamýšlím jsou myšlenky o pokoji, ne o zlu; chci vám dát naději do budoucnosti.“ (Jer. 29,11)

A právě náš text z proroka Zachariáše otevírá Božímu lidu velikou naději, že přijde k němu jeho král. Ta naděje se naplnila v Ježíši Kristu, který přijíždí na oslátku k Jeruzalému, jak jsme četli v evangeliu. Ale od této události dělí Zachariáše víc než půl tisíciletí. A přece v předstihu radostného očekávání, zakotveného v darované naději, vybízí Boží lid k jásotu: „Rozjásej se sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král!“ Jakoby začal adventní čas, čas velikého očekávání na příchod toho, který má nesmírnou moc, ale zůstává pokorný a tichý. To není zvyk vladařů, kteří tak rádi demonstrují svou důležitost. Ten slíbený král nepřijíždí na koni, ale na oslátku, jakoby tím vyjadřoval svůj program s malými, chudými a nenápadnými. Nestaví na odiv sám sebe, ale jen dokáže vyhlásit národům pokoj a vládnout od moře k moři, tedy na celém světě.

Zachariáš očekává v naději příchod toho, který je králem a přijde za člověkem, nikoliv aby jej zotročil, ale aby jej zachránil. Stalo se tak a každá Večeře Páně to dosvědčuje. A přece ještě čas vyhlížení a očekávání neskončil. On přišel v ponížení betlémského dítěte a Ukřižovaného krále na náš svět. Stále znovu přichází do společenství dvou nebo tří, shromážděných v jeho jménu. Ale my jej očekáváme jako toho, který přinese pokoj všem národům a ujme se vlády na světě, kde dosud vládnou síly zla a nenávisti. Tak čtyři adventní neděle v církevním kalendáři jsou jenom směrníkem k tomuto očekávání jeho příchodu v slávě a moci, kdy se naplní Boží slib: „Vyhlásí pronárodům pokoj a jeho vláda bude od moře k moři.“

Nikoliv zkáza, ale záchrana světa tichým králem Ježíšem Kristem je Boží vůle. To si musíme připomínat, když nás sevře úzkost z toho, čeho jsme jako lidé schopni. Jen jemu, který zemřel a vstal z mrtvých, patří poslední slovo. „To, co s vámi zamýšlím jsou myšlenky o pokoji, ne o zlu. Chci vám dát naději do budoucnosti.“

Amen.