Žd 10,24–25

Písně: 482, Šly zrána, 665, 406, 399, 350

Introit: Ž 133
Čtení: Mk 16,1–8
Text: Žd 10,24–25
Poslání: Ef 5,25b-27

Milé děti, milí bratři a sestry,

budeme dnes vzpomínat, jak to vypadalo v době mezi Velikonocemi a Letnicemi. To je to období, které v této době prožíváme. Velikonoce proběhly před týdnem, Letnice jsou 50 dní po Velikonocích. Jak to tedy bylo s apoštoly, s učedníky, s Ježíšovými přáteli. Jak se chovali v době Velikonoc. Znovu a znovu se ale přitom budeme vracet k výzvě z dnešního hlavního čtení: Zůstávejte pohromadě, mluvte spolu. Povzbuzujte se, napomínejte se. Mějte zájem jeden o druhého.

Začneme už zeleným čtvrtkem a Getsemanskou zahradou, protože tam to začíná. Co se stalo v Getsemanské zahradě? Pán Ježíš poprosil učedníky, aby byli s ním, a pak se o kousek dál modlil. Jeho učedníci ale mezitím usnuli. Nu, to o něj tedy moc zájem neměli, nepomohli mu.

Pak Pána Ježíše zatkli a učedníci se rozprchli. Jen někteří se alespoň zdálky snažili zjistit, co se děje. Asi nejodvážnější byl Petr. Ten dokonce šel až na nádvoří domu, kde byl zatčený Ježíš vězněn. Jenže dlouho mu odvaha nevydržela. Než kohout oznámil, že je pátek ráno, tak Petr stihl třikrát zapřít. Není s ním nikdo, kdo by ho v tu chvíli nějak podpořil, dodal mu odvahy. A osamělý Petr to neustál, zapřel – a pak se sám nad sebou rozbrečel.

V době, když Pána Ježíše křižují, tak také moc učedníků nevidíme. Pod křížem stojí apoštol Jan, Ježíšova maminka a s nimi ještě nějaké ženy. Ostatní jsou někde zalezlí. Když Pán Ježíš zemřel, tak o Ježíšovo tělo požádal jakýsi Josef z Arimatie. Nic jiného o něm nevíme, než jen to, že to byl tajný učedník Pána Ježíše. Aspoň, že tihle zůstali pohromadě. Pro Ježíšovu maminku bylo určitě důležité, že tam s ní někdo byl.

Jak to vypadalo v neděli ráno? To už jsme dneska slyšeli! Dokonce dvakrát, protože jednou jsme to slyšeli z Bible a jednou jsme to zpívali. Kdo to tedy šel ke hrobu? “Šly zrána ke hrobu: Marie Magdaléna a matka Jakuba a ještě jedna žena“. I tady si můžeme říct: Chlapi je nechali jít samotné. Kdyby byli bývali šli pohromadě, ušetřili by si trochu zmatků. Nu, co e dá dělat. Chápeme totiž, proč se tam chlapům nechtělo. Co by tam dělali?! Vždyť proč šly ženy ke hrobu? Pomazat mrtvé tělo! Nakoupily vonné masti a chtěly se postarat o mrtvé tělo, jak se to v tehdejší době slušelo a patřilo. Páteční pohřeb byl strašlivě uchvátaný. Ježíšovo tělo jen zabalili do plátna, uložili do hrobu a před hrob přivalili kámen. To ale není žádný pořádný pohřeb. Tohle bylo jen dočasné uložení. Jen se všechny ty záležitosti s vonnými mastmi musely odložit na neděli. Co to ale znamená, že Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat? Co si mysleli o Pánu Ježíši? V jaké situaci ho najdou? Nu – jistě, že jako mrtvé tělo!

Ale mrtvé tělo nenašly, místo toho potkali – anděla. Jsou z toho celé vyděšené, ale anděl jim říká to, co andělé často říkají, když přijdou k lidem: „Nebojte se!“ Tenhle tam na ně ale asi čekal. Měl jim vyřídit několik důležitých věcí. Předně to, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých. To je první a nejdůležitější zpráva, kterou Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome slyší. „Pán Ježíš žije!“ To ale není všechno. Anděl má i pokyny, co mají tyto tři ženy udělat.

Mají jít za učedníky. Mají jít hlavně za Petrem. Těmto mají vyřídit, že je potřeba vyrazit do Galileje, protože tam se s Ježíšem potkají. Tohle sice Pán Ježíš už někdy předtím učedníkům říkal, ale známe je, zapomnětlivce, tak jim to ženy mají připomenout.

A ženy šly. Tedy nejen šly – ony přímo utíkaly od hrobu pryč. Člověk by si řekl, že to utíkají honem za učedníky a hlavně za Petrem, aby jim to všechno vyřídily. Anděl to přece řekl dost jasně a jednoznačně! „Jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: ‚Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.‘“ To by bylo skvělé! To by znamenalo, že projeví zájem o ty druhé, že se sejdou, že se budou bavit a vzájemně povzbuzovat. Jenže ouha. Jak že to s tím vyřizování dopadlo? Ženy šly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.

Čeho se tak mohly bát? Možná, že je budou považovat za bláznivé hysterky. Obviní je ze lhaní, z opilosti, z toho, že se zbláznily… Ale možná nad tím ani tak moc nepřemýšlely. I když anděl mluvil docela jasně, tak jsou z toho tak „vyplesklé“, že vlastně vůbec nechápou, co se děje a co by to měly říct. Člověk někdy zažije něco tak úžasného, neobvyklého, že to ani nedokáže pořádně popsat. A tak se to bojí vyprávět, protože mu připadá, že to prostě vyprávět nejde.

Příběhy apoštolů ale pokračují dál, Bible nekončí tím, jak ty ženy nikomu nic neřekly.

Pán Ježíš se s učedníky několikrát setkal. V Galileji, jak slíbil, ale i jinde. Má s lidmi trpělivost. Třeba na cestě do Emaus. To známe, jak Kleofáš a jeho přítel šli z Jeruzaléma. Po cestě potkali cizince a se smutkem mu vyprávěli o ukřižování. A cizinec jim na oplátku vysvětloval, že to tak určil Bůh. Při lámání chleba pak poznali, že to je sám Ježíš. Hned se zvedli a vrátili se do Jeruzaléma a vyprávěli o tom ostatním.

Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění… Než se potkali s Pánem Ježíšem, ta zdrhají a chtějí být sami. Když se s Pánem Ježíšem potkají, tak jdou za apoštoly. Tak drží pohromadě. Vypráví si o Ježíši. Ti dva vyprávěli o setkání v Emauzích, apoštolové vyprávěli o tom, že se Pán Ježíš zjevil Petrovi. A mají radost jedni i druzí.

Jiný příběh vypráví o tom, jak se apoštolům Pán Ježíš zjevil v místnosti za zavřenými dveřmi. To bylo radosti! Ale jeden z nich chyběl. Byl to Tomáš, který si tím pádem vzkříšeného Ježíše nemohl prohlédnout. Nemohl si sáhnout do Kristových ran. Zase vidíme, jaká je to bída, když se někdo nedrží party. Když nepřijde do společného shromáždění. Ale když se za týden sešli, Tomáš si moc době ohlídal, aby mu do toho něco nevlezlo – a ejhle mohl si na Pána Ježíše sáhnout i on. Přesně si dokážu představit, jak od té doby chodil poctivě na každé shromáždění, aby zase o něco nepřišel.

Jiný příběh vypráví o setkání při rybolovu. Někteří apoštolové se opravdu vrátili do Galileje – ale ne proto, aby se tam setkali s Ježíšem. Prostě to zabalili. Snaží se zapomenout a tak se vrátili k rybaření. I oni se potkali s Ježíšem, který jim při zázračném úlovku připomněl, jak byli kdysi povoláni za apoštoly. Poznali Pána Ježíše a zase se vrátili do Jeruzaléma. Po pár dnech už je zase vidíme všechny pěkně pohromadě. Navíc – o tom předtím nečteme – tak je vidíme, jak se modlí. Takže rozhodně je to změna k lepšímu a můžeme apoštoly pochválit.

Určitě jsou už všichni pohromadě při nanebevstoupení 40 dní po Velikonocích. Tehdy jim Pán Ježíš řekl, ať neodchází z Jeruzaléma a dál zůstanou pohromadě. A 50 dní po Velikonocích je svátek Letnic – a byl seslán Duch svatý a vzniká křesťanská církev.

Poučení z dnešního příběhu je jednoduché – choďme do kostela, choďme do dorostu a na výpravy, do mládeže a na seniorátky a na Sjezd, na biblickou, jezděme na Pecku i na malý tábor, na sborovou dovolenou a já nevím, kam ještě jinam, kde budete potkávat jiné křesťany. Mějte zájem jeden o druhého, povzbuzujte se navzájem k dobrému, nezanedbávejte tyto příležitosti. Na mnoha příkladech z Bible jsme přece viděli, jak je to na škodu, když se křesťané nedrží pohromadě.

Amen.