Žd 12,1–3

Písně: 72, 443, 295, 161, 452
Introit: Iz 60,2–6
Čtení: Mt 2,1–21
Text: Žd 12,1–3
Když se mudrci vydali na dalekou cestu, vedla je hvězda. Kdyby se na ni nedívali, zabloudili by a nedošli by k cíli. Náš oddíl z epištoly Židům nás vybízá, abychom měli svůj pohled upřen na Ježíše. On sám v poslední knize Bible o sobě říká: „Já jsem potomek Davidův, hvězda jasná a jitřní.“ (Zj. 22,16) O něm slyšíme, že „vede naši víru od počátku až do cíle.“ To znamená, že jsme s ním spojeni od samého začátku, kdy jsme v něho uvěřili, a že on nás nenechá někde na půl cesty, ale povede nás až do cíle, až do svého království.

Mudrce hvězda vedla, ale oni museli přitom překonávat nejrůznější překážky. A tak to je i v životě křesťana. Víra, kterou vede její průvodce a dokonavatel (i tak můžeme číst původní text) není však pohodlnou procházkou. Je to – a tento obraz užívá apoštol Pavel i v dnešním textu – spíše závodní běh, běh na dlouhé trati, kdy se člověk často pořádně zadýchá a zpotí, kdy musí mobilizovat poslední zbytky sil. Nemůže běžet s tím, co mu překáží a co ho zatěžuje. Proto slyšíme výzvu: „Odhoďme všechnu přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí a vytrvejme v běhu.“ A jakoby nás chtěl autor povzbudit i tím, že nám připomíná zástup, přesněji „oblak svědků.“ Ti všichni, kteří už doběhli a vydali Kristu svědectví, jsou nám blízko, takže jsme tímto neviditelným oblakem doslova obklopeni. Církev zvítězilá – snad to tak smíme vyjádřit hodně srozumitelně – nám, kteří patříme k církvi zápasící – „fandí“. Článek z Apoštolského vyznání o „obcování svatých“ má zde své dobré biblické zdůvodnění. A přece náš pohled má být upřen jen a pouze na Ježíše. Jen on a nikdo jiný – ani ten největší z oblaku svědků – jej nemůže zastoupit – vede naši víru od začátku do cíle.

Pohled, upřený k Ježíši, je ostatně také pohled víry, která si připomíná jeho utrpení i jeho vládu:„Místo radosti, která se mu nabízela, strpěl kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu.“ Když byl děťátko, poslali na něj hrdlořezy – tady už padá stín kříže do jeho života. Pro nás jej strpěl, aby byl vůdcem naší víry až do cíle. Nedbal na potupu a my si to všechno, co snesl pro nás od hříšníků, smíme stále znovu připomínat, abychom neochabovali a neklesali na duchu: naši víru vede do cíle ten, který poznal všechno lidské zlo a přece mu nepodlehl, ale zvítězil nad ním.

Amen.