2Pa 20,20c

Písně: 42, Maják (Svítá 83), Lano, 176, 679

Introit: Ž 42,2–4.12
Čtení: Sk 27,9–26.33–36
Text i poslání: 2Pa 20,20c

Milé děti, milí bratři a sestry,

s písničkou o majáku se dnes vydáme na moře. Autor té písničky je smutný z toho, co všechno nezvládá. Chtěl by být maják a pomáhat – sám bloudí. Chtěl by být jasný zvon – ale je sám nejistý. Chtěl by být plamenem, co zapaluje – ale nehoří. Chtěl by být mostem, který pomůže druhým – ale sám nestojí pevně.

Nás dnes čeká námořnické povídání o tom, co Pavel zvládl a proč to zvládl. S apoštolem Pavlem se dnes vydáme na moře. Budeme přemýšlet, jestli bychom se z té jeho námořnické zkušenosti nemohli sami také něco dobrého naučit. Budeme přemýšlet, jací jsou námořníci. Co dělají a co nedělají. Jaké musí mít námořníci vlastnosti. A nakonec najdeme tři, které mi připadají velice důležité.

Příběh apoštola Pavla a jeho námořní cesty je dlouhý, my začínáme kdesi na Krétě. Ostrov ve Středozemním moři, kam se v této době jezdí na dovolenou, protože je tam teplo.

Pavel ale nejede nikam na dovolenou. Kam že to jede? Do Říma, do Itálie. Jede tam, protože so u soudu odvolal k císaři. Co to znamená? Řekl, že o jeho vině a nevině musí rozhodnout jen císař a nikdo jiný. To mohli římští občané udělat a Pavel tušil, že soudce, který ho kdesi soudil, dostal úplatek. Peníze za to, že ho odsoudí. Nu – k císaři se odvolal, k císaři půjde. Jakýsi voják ho hlídá a doprovází na cestě do Říma k soudu.

Na Krétě se ale zdrželi a počasí se bude brzy horšit. Námořníci by se rádi dostali dál, vezou na lodi zboží na prodej, ale Pavel je varuje. Vidí, že taková plavba bude hodně nebezpečná pro loď, pro náklad, ale i pro lidi na lodi. Radí přezimovat zde. Počkat pár měsíců, až bude zase lepší počasí a pak bude cesta po moři mnohem bezpečnější a bez potíží se všichni lidé i s nákladem do Itálie dostanou. Vyrazit v době bouří je velmi nezodpovědné!

Pavel má důležitou vlastnost a tou je zodpovědnost. Co to je zodpovědnost? Že člověk nedělá věci, které by mohl špatně skončit a ublížit druhým. Když má někdo dejme tomu hlídat mladšího sourozence, tak pokud je zodpovědný, tak si s ním půjde hrát na hřiště a nepotáhne ho na skálu tady za kostelem. Pavel je zodpovědný – má starost o námořníky, o loď, o celý náklad. Jenže kormidelník i majitel lodi tak zodpovědní nebyli a loď na nebezpečnou plavbu vyrazila.

Pak přišla bouřka. Loď byla naložená zbožím až po okraj, tak byla hodně těžká. Stačilo, když se trochu zhoupne na vlnách a už začíná nabírat vodu. Aby byla lehčí, zvedla se víc nad hladinu a přestala vodu nabírat, museli námořníci začít vyhazovat do moře náklad. Vezli něco na prodej – možná pytle s obilím, amfory s olivovým olejem, měchy s vínem… To všechno teď námořníci musí naházet do moře. Loď je ale stále moc těžká a tak raději naházeli do moře i svoje námořnické náčiní – sekery, kladiva, náhradní díly na opravu lodi.

A takhle to trvá už několik dní. Vítr žene loď, kdo ví kam, z hustých mraků stále prší, takže se ani podle slunce, ani podle hvězd nedá určit poloha lodi. Námořníci jsou zoufalí a bojí se, co bude dál. Jen jeden člověk na lodi se nebojí a to je Pavel. Má další důležitou námořnickou vlastnost a tou je odvaha. Co je to odvaha? Jak to vypadá, když je někdo odvážný? Netřese se strachy, pořád přemýšlí, jak problém vyřešit. Nevzdává to, neutíká. I když to vypadá se všemi moc špatně, tak Pavel se nebojí. Ono to tak mohlo vypadat na Krétě, že se bojí – ale to nebyl strach. To už víme, že to byla zodpovědnost. Pavel je zodpovědný a tak nedělá blbiny. Když ale nastane problém, tak je odvážný. Obchází jednotlivé námořníky a povzbuzuje je, aby se také nebáli, že z celé ta situace nakonec vyváznou všichni živí.

Kde Pavel vzal tu odvahu? Jak to, že se nebojí? Protože se mu zjevil anděl od Boha. Pavel je věřící člověk. Třetí důležitá vlastnost. Vlastně ta nejdůležitější. I proto jsem jako hlavní čtení připomněl krále Jóšafata a jeho výzvu: Věřte v Hospodina, svého Boha, a budete nepohnutelní! Pavel věří v Boha. Věří v Pána Ježíše Krista. Proto se nebojí. Ví, že je v Božích rukou a ať se stane cokoliv, Pánu Bohu se neztratí. A nadto má to zjevení anděla. Bůh mu poslal nebeského posla, aby Pavla ujistil o tom, že to dobře dopadne.

Protože je Pavel věřící člověk, tak je klidný. Na Krétě varoval, aby námořníci nedělali blbosti a počkali na jaro. Ví, co to je zodpovědnost. Když ho neposlechli a dostali se do průšvihu, Pavel je pořád klidný. Je nejen zodpovědný, ale i odvážný. I když to vypadá, že loď se potopí a všichni se utopí i s ní, tak neplaší, nezmatkuje. Právě naopak. Vysvětluje, že by se měli všichni najíst, protože pro samé plašení a zmatkování se ani pořádně nenajedli a jsou zesláblí. To je nezodpovědné. Jestli se chtějí zachránit, musí mít sílu. A tak vzal Pavel kus chleba, pomodlil se před jídlem a pustil se do snídaně.

Když tohle ti námořníci viděli – že Pavel věří Bohu, uvažuje zodpovědně a nebojí se, tak se také uklidnili. Mezi všemi těmi pohany stačil jeden jediný křesťan – a ejhle, najednou je na celé lodi klid. Všichni se najedli, rozednilo se – a ejhle – v dálce zahlédli ostrov. Jmenoval se Malta. Celou dobu pluli správným směrem a byli o tisíc kilometrů blíž k Římu, než když byli na Krétě. A na tu Maltu – kam se dneska také jezdí na dovolenou – tak tam se z té lodi dostali úplně všichni, přesně, jak to Pavel námořníkům sliboval.

Tři vlastnosti, které se osvědčily u Pavla, když námořničil a které se hodí i pro nás: víra v Boha, zodpovědnost a odvaha. A na první místě víra, protože víra, to je takové pevné lano, které člověka poutá k nebi a tak mu dává tu pořádnou jistotu.

Amen.