7 radostí s Janem Křtitelem

písně: 214, 640, 338, U Jordánu, 757, 253
introit: J 1,1.4–5.9
čtení: Lk 1,5–17
kázání: Lk 1,18–25
poslání: Mt 13,33

Milé děti, milí bratři a sestry,

bude to dnes Janu Křtiteli, tedy přesněji o jeho rodičích, k samotnému Janovi se dneska moc nedostaneme. Tím víc o náznacích, znameních, jak je prožívali Janovi rodiče Zacharjáš a Alžběta. Takové drobné radosti, které postupně rostou a je to pořád lepší a lepší. Čeká nás sedm postupně rostoucích radostí, které se nám s Janem Křtitelem a jeho rodinou spojují.

Začínáme u Janových rodičů, tedy v rodině kněze, který se jmenuje Zacharjáš, jeho manželka se jmenuje Alžběta. Takových kněží, jako byl Zacharjáš, bylo 20 tisíc. Rozděleni byli do 24 tříd (zhruba po 800 lidech) a na každou tuto třídu vyšla řada jeden týden 2x do roka. To byl velký svátek, na to se těšili. Ale jinak byli doma a starali se o rodinu.

Tady ovšem nastává problém, protože Zacharjáš a Alžběta žádnou další rodinu nemají. Není žádný Jan. Nemají žádné děti, žijí sami. To je moc mrzí. Chtěli by děti. Ale už jsou staří a tak už s tím ani nepočítají, že by někdy nějaké děti mohli mít. Zatím tedy žádná radost.

Víme, že kněží je v každé třídě asi 800. Ti se celí natěšení sjedou 2x v roce do Jeruzaléma do chrámu a tam mají kněžskou službu. Chrámem proudí davy poutníků, kteří chtějí požehnání, chtějí přinést nějaký obětní dar za narození dítěte, oběť za hřích, oběť za očištění… židovský systém obětí je složitý – proto je tam kněží tolik aby všechno jelo jako na drátkách. Mezi těmi všemi službami je ale jedna velmi zvláštní a pro tu byl na každý den z onoho služebního týdne vylosován na ráno a na odpoledne kněz. Na některé tedy nemuselo dojít po celý život ani jednou a tak si toho každý velmi považoval, když byl vylosován. My nevíme, jak přesně to losování probíhalo. Víme, že k nějakému losování židé používali bílé a černé kamínky. Ať už to ale bylo jakkoliv, tak jednou byl takto vylosován právě Zacharjáš. Měl radost (1) z toho, že je měsíc tišri (na našem kalendáři konec září) a přišla řada na jeho kněžskou třídu a teď má (2) tuplovanou radost. Před jednou ze dvou hlavních obětních bohoslužeb vešel úplně sám až před svatyni svatých (úplně dovnitř nesměl, tam mohl jen velekněz jednou v roce) ale tam v zádveří byl kadidlový oltář. Na něm byly žhavé uhlíky. Zacharjáš vzal pár kousků kadidla, chválil Boha a oslavoval ho za jeho milosrdenství. Modlil se za celý Boží lid a přitom dával kousky kadidla na žhavé uhlíky. Zaprskalo to a z kousku kadidla se vyvalil hustý ale krásně voňavý dým, který stoupal nahoru a vyjadřoval tak, že i Zacharjášovy modlitby stoupají vzhůru. Tohle kněz prožije jednou za život a někteří to nezažijí vůbec. Asi si úplně neumím představit, co Zacharjáš prožívá.

Záhy ale prožívá něco nečekaného. Zacharjáš má být v této části chrámu úplně sám, ale najednou je tam s ním anděl. Zacharjáš se zděsí. Nevíme, jak anděl vypadal, ale prakticky pokaždé, když se někde v Bibli objeví anděl, tak jeho první slova jsou: „Neboj se!“ – takže rozhodně žádná prča.. Anděl tedy Zacharjáše uklidňuje a má pro něj důležitou a radostnou informaci. Malá (1) radost – zase přišla řada na jeho oddíl. Větší (2) radost – byl vylosován ke službě obětování kadidla. A teď super (3) radost: „Tvá manželka Alžběta Ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Ty budeš mít radost a mnozí se budou radovat z jeho narození.“ A na tuhle superradost ještě víc (4): „Ten Tvůj syn Jan, Zacharjáši, hodně lidem pomůže, aby si srovnali vztah s Pánem Bohem (Anděl: mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; Zní, zní zní…). A nejen vztah s Bohem, ale také (5) vztahy mezi lidmi budou díky Janovi lepší. (Anděl: aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých). Neustrne jen v řešení přítomnosti. Bude to prorok a bude (6) oznamovat, že Bůh sám přijde na tento svět. Jako nový Eliáš bude lidi připravovat na setkání s Bohem, který pak po něm opravdu přijde!“ A to pak bude to úplně nejlepší, z toho se bude moct radovat celý svět!

Na tohle teda Zacharjáš kouká velmi vyjeveně a říká, že to je nějakej renonc, to se nemůže stát, protože on je stařec, jeho žena je stařenka. Už žádné děti mít nebudou. A anděl na to, že když ani kněz nevěří Pánu Bohu a takovéto radostné zvěsti, tak je to hodně vážné a za trest Zacharjáš oněmí a nebude moct mluvit až do doby, kdy se to, o čem pochyboval, skutečně naplní – bude mít syna a ten syn se bude jmenovat Jan. Pak teprve bude moct mluvit. Nemoct mluvit je pro faráře dost problém, tak bude mít Zacharjáš necelý rok dost času promýšlet, co měl v životě dělat jinak. Jak se radost přijímá a jak se posílá dál.

Tak jde Zacharjáš ven z kostela. Před kostelem je v tu chvíli spousta lidí. Nemohou dovnitř, ale aspoň v tu chvíli, když stoupají k nebi kněžské modlitby spolu s dýmem kadidla, tak se také modlí, aby ty jejich modlitby tak nějak vystoupaly spolu s těmi kněžskými. Teď by jim měl Zacharjáš všem požehnat. A Zacharjáš rozepne ruce, otevře pusu – a nic. Anděl mu to říkal, že bude němý odteď až do příchodu jeho syna Jana. Tak to Zacharjáš pomocí posuňků a gest lidem nějak vysvětlil a když jeho kněžské třídě skončila týdenní služba, vrátil se domů za svojí manželkou Alžbětou.

Tak jsou se Zacharjášem spolu a vzájemně se podporují. Číst a psát tehdy uměli, tak to nejspíš Zacharjáš své ženě všechno napsal, jak na tu malou radost (1: dostane se s ostatními kněžími zase do chrámu) navázala větší (2: byl vybrán pro služby obětování kadidla), pak ještě větší (3: narodí se jim syn), pak ještě větší (4: tento syn Jan bude přivádět lidi k Bohu), pak ještě větší (5: povede lidi ke slušnému chování mezi sebou) a nakonec ta největší úloha Jana Křtitele: (6) – bude novým Eliášem a připraví příchod Boha na tento svět.

My víme, jak ten příběh skončí – dítě se narodí, dostane jméno Jan, Zacharjáš začne mluvit a Jan vyroste a jako Jan Křtitel opravdu bude obracet lidi k Pánu Bohu a opravdu připraví cestu Pánu Ježíši. Ježíšův příchod a veřejné vystoupení – to bude sedmá radost spojená s Janem Křtitelem. Při křtu z nebe zazní hlas o tom, že Pán Ježíš je Boží Syn a Jan řekne, že Ježíš musí růst a on sám se menšit. Ale to všechno v nedělce příště, přespříště a o Vánocích, po Novém roce…

Zůstaneme v tom očekávání, protože je Advent – a tak jakože to nevíme, jak to dopadne. Ale vidíme tu rostoucí radost. (1) dobrá práce (2) speciální úkol (3) vymodlené dítě, které bude (4) obracet lidi k Bohu i (5) usmiřovat mezi sebou a (6) připraví cestu Božímu Synu. A to nejlepší je ještě před námi – a o tom Advent je, že před námi je to dobré a máme se na co těšit.

Amen.