Boží plán o pokoji

Písně: 100, Svítá 108 (Úžasná láska), 697, 504, 623
Introit: Ř 8,30
1. čtení: Sk 2,1–13
Text: Jr 29,11
Poslání: J 14,27

Kdo z nás? Ano, milí bratři, sestry připojení na jit-si, přátele zde v sále i facebookový přátele! Kdo z nás by v právě v této pohnuté době, která nás již přes rok souží, nechtěl slyšet ona Ježíšova slova: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, aniž neděsí.”

Slova, která mohou znít něco jako určitý plán a která i plánem našeho Nejvyššího a nejsvětějšího adonáj, budiž pochváleno jeho Jméno až navěky, jsou. Jak se ve volnější úpravě dozvídáme už i u proroka Jeremjáše 29,11; “Plány, které s vámi mám, znám nejlépe já sám, je výrok Hospodinův. „Jsou to plány o pokoji, nikoli o zlu. Dám vám budoucnost a naději.“

A právě pro tyto výroky jsem rád. A že křesťanské Velikonoce nekončí jen vzkříšením prvního dne po šabatu, jak letošního sobotně velikonočního rána řekl moderátor jednoho nejmenovaného rádia J. Libický.

Ale že nám evangelista Lukáš zanechal nejen ony úžasné zprávy o vzniku prvotní apoštolské církve a s nimi i zprávu o Ježíšově nanebevzetí. Ale také zprávu o tom, jak On sám Nejsvětější, budiž vyvýšeno jeho Jméno navěky, smířil lid: „Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté, Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“ (Sk 2,9-11;),

… smířil lid tehdejšího známého světa sám se sebou tím, když právě o letnicích nechal všechen tento shromážděný lid si alespoň na chvíli si porozumět, ač byl každý z jiného kraje a mluvili rozličnými jazyky.

A teď mi řekněte. Byla to náhoda nebo cílený záměr Nejvyššího, požehnáno budiž jeho jméno adonáj navěky, když si právě v tento dožínkový čas všechen shromážděný lid rozuměl i bez tlumočníků do všech těch mnoha jazyků? Že právě v tento čas vystoupil Petr se slovy: „Ať si je všechen lid Izraele jist, že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!“ (Sk 2,36;), aby všem přítomným veřejně a otevřeně připomněl plány Nejvyššího: “Plány, které s vámi mám, znám nejlépe já sám, je výrok Hospodinův. „Jsou to plány o pokoji, nikoli o zlu. Dám vám budoucnost a naději.“, za co budiž Jeho jméno na věky požehnáno.

Velmi zajímavá, místy až dojímavá byla Petrova řeč, ve které se objevila nejen proroctví, ale on v ní zmínil jednu velmi podstatnou, leč mnohdy opomíjenou skutečnost, která většině přítomným jistě vyrazila dech. „ … že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!“

Že Ježíš, syn toho tesaře z Betléma je tím jediným a pravým vysvoboditelem, který byl mnoha proroky, včetně Izajjáše a mnohými dalšími prorokován.

Zvláštní je to Ježíšovo přízvisko Mesiáš, které v hebrejštině zní “mašiach”, v řečtině “Christos”, ale také “Sótér”, které my překládáme jako “Spasitel”.

Ono ale může mít i několik významů. A Petr už ale ví, že Ježíš, syn toho Josefa tesaře z Betléma, kterého známe spíše jako Ježíše z Nazaretu a jehož se Petr stal učedníkem, není žádným vysvoboditelem lidu Izrael od římské okupační nadvlády, ale že je tím tolika proroky zaslíbeným Spasitelem tohoto světa.

Ano, že je díky své krvi, kterou prolil na dřevě kříže, svým zmrtvýchvstáním a nanebevzetím je i jediným možným Obhájcem, což je další možný význam Mesiášského titulu, celého lidského stvoření před Bohem – svým Otcem – jak bylo předurčeno dříve, než byl tento svět stvořen.

Tedy ani Matouš, ani Marek, a dokonce ani miláček Páně Jan, ale Petr to byl, kdo již podruhé odhalil tu nejtajnější a nejpravdivější Ježíšovu identitu, k čemuž přispěl i evangelista Lukáš tím, že nám o tom zanechal ve svém “euangelión” dobrou zprávu. Jak jsme mohli slyšet na předminulé biblické hodině.

Že máme naději před svým Stvořitelem u posledního soudu obstát! Že v Ježíši Kristu máme toho nejlepšího Obhájce ex-ofo, který jako jediný má moc čelit tomu nejhoršímu žalobci – Sátanu, který proti nám muže a taky jistě i bude žalovat a svědčit před Nejsvětějším Tribunálem.

Nejsme tedy, milí bratři a sestry, a nebudeme na svou obhajobu před Soudnou stolici sami, protože my bychom před Ním sami nikdy neobstáli! Ale s Kristem v zádech si můžeme být naprosto jisti, že jedině s ním můžeme dokonce už i tady na Zemi čelit mnoha Sátanovým útokům. Úplně stejně jako čelil útokům lupičů s královskou gardou v zádech Jack v pohádce Jack a obři.

“Plány, které s vámi mám, znám nejlépe já sám, je výrok Hospodinův. „Jsou to plány o pokoji, nikoli o zlu. Dám vám budoucnost a naději.“

A ty Jeho plány, které se začaly naplňovat už při přechodu lidu Izraele Rudým mořem suchou nohou, aby pak pokračovaly vedením přes sinajskou poušť, starostlivostí o svůj vyvolený lid manou a křepelkami, darováním Zákona na hoře Sínaj, vítězstvími nad několikanásobně silnějšími nepřáteli při dobývání země, kterou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, aby pak vyvrcholily oním Ježíšovým „Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.“ (J 14,3;).

A to je, milí bratři, sestry a přátele zde i na Facebooku, to je to, co jsem nám dnešní neděli Jubilāte, tedy Oslavujte, chtěl říci.

Abychom i my zvěděli, že plány našeho Nejsvětějšího, budiž za to navěky chválen, jenž nám křesťanům z pohanů skrze své služebníky proroky dal poznat, jsou plány o pokoji, včetně věčné budoucnosti, nikoli o zlu.

A k tomuto poznání a doznání nám dopomáhej on sám, teborchá, svým svatým požehnáním.

Amen.