Dt 5,12–15

Písně: 25, Svítá 135, 442, 700, 441

Den sváteční jako den svobody
Introit: Ž 25,6
Čtení: Mt 12,9–14
Text: Dt 5,12–15
Poslání: Ko 2,20–22.3,1

Milé děti, milí dospělí, bratři a sestry, co je dnes za den? Neděle. Jasně, to ví každé malé dítě. A víte, kde se vzal název toho dne – „neděle“? Tušíte správně, že se v tom schovává krásné české slovo „nedělat“. Ano, v neděli se nedělá, nepracuje, je to den volna, i když to tak možná kolikrát nevypadá.

Před mnoha a mnoha lety žil slavný císař jménem Konstantin. Vládl velké římské říši. Tenhle Konstantin také osvobodil pronásledované křesťany. A tentýž mocný pán rozkázal, že se jeden den v týdnu nebude pracovat. A tak máme neděli dodnes. Už je to 17 století. Maminky a tatínkové nebo spíš babičky a dědečkové by si vzpomněli, že v dobách minulých výjimečně bývaly i pracovní neděle. Ale to se naštěstí neujalo. I když je pravda, že ani dnes mnozí nemívají v neděli volno.

Co se určitě dělá v neděli (a právě to všichni děláme)? Chodí se do kostela. Víte, proč zrovna v neděli? Co důležitého se stalo právě v neděli? Která událost se stala právě třetí den po Velkém pátku? Ano, Pán Ježíš vstal z mrtvých. Každou neděli si připomínáme den vzkříšení. Tohle křesťané věděli ještě před tím císařem, pamatujete si ještě, jak se jmenoval?

Tak je každá neděle vlastně svátkem. Škoda, že si každou neděli také nedáváme dárky jako k narozeninám. Bylo by hezké říkat třeba: tohle auto mi dali k narozeninám a tuhle stavebnici jsem dostal k neděli. Každou neděli by byl dort, oslava a kamarádi… Ono by nás to asi časem omrzelo. Ale je dobré vědět, že neděle je svátek, den sváteční.

Ale ještě před vznikem církve, ještě za dob Pána Ježíše, dokonce ještě dávno před ním, měli staří židé sváteční den. Víte, který den to byl? Četli jsme o tom… Byla to sobota, šabat nebo šábes, prostě sedmý den. A byl (a dodnes je) pro židy stejně důležitý jako pro křesťany neděle. Před chvílí jsme četli ze Starého zákona, víte, co jsme to četli? Tenkrát to přinesl Mojžíš na kamenných deskách. Bylo to desatero Božích přikázání. A součástí desatera je také přikázání, které mluví o svátečním dni. Jak zní to čtvrté přikázání, kdo ho zná? Pamatuj na den odpočinku. To znamená, že stojí za to ho slavit. Dokonce jsme četli, že má být svatý. Co to ale znamená, to „svatý“? To je otázka i pro dospělé, kdo to vysvětlí? Svatý znamená oddělený. Výjimečný. Božský. Ne, že by měl božské vlastnosti sám od sebe, spíš to znamená „patřící Bohu“. Můžeme tak neděli oddělit od ostatních dnů. Každý den v týdnu je dobrý dar, ale neděle je výjimečná.

Ale proč? Proč stojí za to oddělit sedmý, sváteční den, ať už je to pro židy sobota nebo pro křesťany neděle? Co udělal Hospodin sedmý den po stvoření světa? Sám si odpočinul. Aby viděl, že to je dobré. Sedmý den je dnem odpočinutí Hospodina. A co z toho plyne pro nás, co máme dělat my? Píše se, že si máme odpočinout. Mojžíš tam vyjmenovává celou řadu těch, kdo mají odpočívat. Ty i tvůj syn i tvá dcera i tvůj otrok i tvá otrokyně i tvůj býk i tvůj osel i tvůj host. Ti všichni mají právo na odpočinek. A ještě něco tam říká Hospodin: Pamatuj na sedmý den, protože je to připomínka Božího vyvedení z otroctví do svobody. To je důležité. Jaké otroctví mohl mít asi tak na mysli? Kde židé otročili? Odkud vyšli do země zaslíbené? Z Egypta, samozřejmě. Takový otrok v Egyptě neměl vůbec žádný den volna. Izraelci tam zle trpěli, ale Hospodin je vyvedl a zachránil – pevnou rukou a vztyčenou paží. Svoboda je vzácný dar a každou neděli si ji můžeme připomenout.

Co budete dělat dnes odpoledne, když je neděle? Půjdete ven? Připravovat se do školy? Hrát si? Dívat se na televizi? A co s tím přikázáním, kde se píše, že nebudeš dělat žádnou práci? Je přece spousta povolání, která musí fungovat svátek nesvátek, vzpomenete si na některá? (hasič, zdravotník, policista, farář, kuchař, řidič… – pracovat v neděli může být i dobré, hezké, užitečné)

Sedmý den se dá dobře oslavit, užít. A vůbec to nemusí znamenat, že budeme jen tak sedět, nedělat a koukat před sebe. Sedmý den se ale dá i promarnit, pokazit. To pak je to den práce, otroctví, smutku, nudy, ne neděle, ale spíš „děle“.

Co neděli sluší (A) a co ji kazí (X)? – společná hra s dětmi a rekvizitami
A – číst knížky (kniha)
B – psát domácí úkoly (sešit a propiska)
X – mýt okna (hadr)
A – jet na kole na výlet (pumpička)
X – skládat uhlí (lopatka)
A – číst z bible (bible)
A – jít na návštěvu (bonboniéra)
X – prát prádlo (ponožka)
X – kopat jámu (lopata)
X – nakupovat (nákupní košík)
A – zpívat (kytara)
A – telefonovat kamarádům (telefon)
A – jít na výlet (pohora)
X – stavět kostel (vodováha)
A – vařit (vařečka)
X – spravovat pračka (hasák)
A – napsat dopis
X – spát celý den (polštář)
A – koukat na televizi (ovladač)
A – jít do divadla nebo do kina (kravata)
A – zahrát si fotbal (míč)
Schválně jsme teď říkali, co neděli sluší nebo co jí kazí. Neříkali jsme, co se v neděli smí nebo nesmí. Protože o to se lidé také už pokoušeli a nedopadlo to moc dobře. Protože pak místo svátku odpočinku a svobody musíte pořád něco hlídat. Však proti tomu vystoupil i Pán Ježíš.

Vzpomenete si ještě na Ježíšův příběh, který jsme dnes četli? Koho to Pán Ježíš uzdravil? Člověka s nemocnou, odumřelou rukou. A který den se to odehrálo? No, právě v sobotu. Taky víme, že Ježíš a ten uzdravený tam nebyli sami. Kdo to celé ještě sledoval? Další lidé (farizeové, kteří se s Ježíšem přeli). A připadalo jim to dost divné. Na co se ptali Ježíše? Jestli je dovoleno ve sváteční den uzdravovat. A co on na to? Odpověděl jim příběhem. Podobenstvím s ovečkou. Kdyby vám ve sváteční den spadla do jámy, přece byste pro ni taky vlezli a zachránili ji, nebo ne? A oč je člověk cennější než ovce!

Nakonec Pán Ježíš dodá to nejdůležitější. Řekne: „Proto je dovoleno ve sváteční den činit dobře.“ Slyšíte to, činit dobře. Můžeme to říct ještě jednou a nahlas: |: Ve sváteční den je dovoleno činit dobře. 😐 Už není důležité, jestli tohle v neděli můžu a tamto je zakázané. Jde o to, jestli tím, co dělám, činím dobře – pro sebe i pro druhé. Jestli tím, co dělám, tu neděli dělám krásnější pro sebe i pro druhé, nebo jestli ji kazím – sobě i druhým. Máme svobodu se rozhodnout – každou neděli znovu.

Amen.