Gloria

Písně: 284, 654, 653, (VP: preludování), 510, 288, 281
Vstup: Gal 4,4-6
1. čtení: Lk 2,1-20
Text: Lk 2,13-14
Poslání: 2Kor 3,18

Milí bratři a sestry,

včera v 16.05 zapadlo nad Braníkem Slunce. Bohoslužby začínaly ve čtyři, tak jsme po první (ještě adventní!) písni vyměnili fialový přehoz za bílý. V tu chvíli Advent skončil, začaly Vánoce. Teď ráno tedy již zcela a naplno: vítejte v Božím hodu vánočním. Do liturgie se vrací slovo „haleluja“, které se v půstu vypouští, a my máme z toho Lukášova příběhu před sebou událost přímo centrálně vánoční – andělské zvěstování.

Jsme v okamžiku po zprávě kteréhosi anděla, že se narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Ale než se pastýři seberou, aby nalezli děťátko v plenkách, položené do jeslí, objeví se tady množství nebeských zástupů a chválí Pána Boha slovy tolikrát opakovanými v nepřeberném množství hudebních zpracování. Gloria in excelsis Deo et in terra pax hominibus bonae voluntatis, δόξα ἐν ὑψίστοις θεῷ καὶ ἐπὶ γῆς εἰρήνη ἐν ἀνθρώποις εὐδοκίας, כָּבוֹד בַּמְּרוֹמִים לֵאלֹהִים וּבָאָרֶץ שָׁלוֹם בְּאַנְשֵׁי רְצוֹנוֹ. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle. Byť je samozřejmě ve hvězdách, v jakém že jazyku to andělé mluvili. Je dost dobře možné, že ty andělské jazyky fungují tak, že je jedno, v jakém jazyce ten který anděl mluví, ale každý rozumí ve své mateřštině a tak si andělé volali svoje a pastýři se mohli kochat nebeskými zástupy, které hovoří v judském dialektu tehdy obvyklé aramejštiny.

Chvála Bohu – my máme jejich chvalozpěv přeložený do češtiny, potud si rozebereme ta slova a také co z nich vyplývá pro nás. Budou nám totiž vyjádřením samé podstaty vánoční zvěsti. Vězme tedy předem, že touto podstatou vánoční zvěsti je rozpoznání třech věcí: že (1) Bůh o Vánocích udělal něco úžasného, že (2) si za to zaslouží být chválen a oslavován a (3) do třetice, že na těchto mocných skutcích Božích můžeme mít svůj podíl.

Než se ale pustíme do samotného andělského zvěstování, povšimněme si už těch nebeských zástupů. Samy o sobě jsou již svojí přítomností vyjádřením toho prvního bodu, totiž že se tu děje něco naprosto mimořádného. Od stvoření světa je to totiž takhle v souvislosti se zemí a vůbec pozemským děním vidíme teprve podruhé. Poprvé se nebeské zástupy koukly na zem při jejím stvoření. Když Bůh zakládal zemi (Jb 38,4-7), tak jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol. Ale od té doby zůstávají nebeské zástupy kdesi „nahoře“ a podílí se na nebeské liturgii, o jejíž vznešenosti můžeme mít jen matné představy. Když totiž někdo poodhrnul závoj zakrývající onu nedostupnost nebeských dálav, ve kterých přebývá a nikdo z lidí to normálně nemůže vidět (píše apoštol 1Tim 6,16), tak z toho potom vznikaly takové divné knihy, jako je Ezechielovo proroctví, co se jim vykladači raději vyhýbají.

Tam nahoru my tedy nemůžeme. K nám dolů se pak nebeské zástupy nekoukají. Je snadné jim porozumět. Představte si, že se dostanete na VIP večírek celebrit politiky a showbyznysu. Jistě, že budeme mít oči jen pro… No, já jsem si ta konkrétní jména zkoušel vygooglit, kdo je to tak teď aktuálně v „Top Ten“, ale přiznávám, že mi kromě pana premiéra ta jména vůbec nic neříkala… Tak si holt někoho slavného představte podle svého gusta. Jste na akci, kde je někdo, koho si vážíte, je pro vás radost a čest být v jeho přítomnosti – a je jasné, že pro nikoho dalšího už moc pohledů mít nebudete. Andělé v nebi to mají přesně takové. Ne, že by jim někdo bránil v pohledu na zem, ale je to ani nenapadne koukat jinam než na Boha.

Potud i nebeské zástupy sice sestoupily z nebeských výšin, ale stále hledí na Boha, chválí ho a oslavují. Prostě – bohoslužba v tom nejvlastnějším slova smyslu. Popravdě řečeno – oni s tím nepřestanou ani na těch betlémských pastvinách, ale zatím nepředbíhejme. Už z jejich přítomnosti v betlémské scenérii nám má být v tuto chvíli jasná ta první věc, která je z dnešního biblického čtení hodna zapamatování: V dějinách veškerenstva se děje něco významem srovnatelného se stvořením světa. Na počátku věků nebylo nic – a najednou je něco. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. (Gn 1,1) Tehdy jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol. Teď se u Betléma děje něco, co si se stvořením světa nezadá…

Tady v Betlémě se Bůh stal člověkem. Na počátku stvořené nebe a země se spojují. Ty dva doposud přísně oddělené světy se najednou potkávají. Ještě jednou zdůrazňuji, že tady vzniká něco nového, něco nebývalého a nevídaného. Vykoupení, které přináší Pán Ježíš, není obnovení původního rajského stavu, ale povýšení člověka do tak říkajíc „kvalitativně vyšší roviny“. Pán Ježíš přišel, abychom byli pozdvihnuti z role služebníků do pozice přátel: Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. (J15,15) A kdyby jenom přátelé… Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny (Gal 4,4n).

Kdyby byli bývali Adam s Evou nesnědli jablko, žili bychom v ráji jako Boží služebníci. Adamovým hříchem se to všechno hodně zkomplikovalo, ale konec bude lepší než začátek. Toto rozpoznání, že až Bůh stvoří všechno nové, tak my budeme v Božím království přebývat už ne jako služebníci, ale pro Kristovo vánoční vtělení a velikonoční smrt a zmrtvýchvstání jako Boží děti, tak vedl kteréhosi dávného teologa ke zvolání, že to byla „šťastná vina“! „Šťastný Adamův hřích“, protože díky němu se Bůh stal člověkem. Nakolik je takovéto uvažování rozumné, takové úvahy si nechme na někdy jindy. Pro nás je to v tuto chvíli jen ilustrace rozpoznání, že andělské zástupy nejsou nad betlémskými pastvinami jen tak náhodou, protože neměly nic lepšícího na práci. Stejně jako oslavovaly stvoření světa, tak nyní oslavují jeho vykoupení a do třetice je pak můžeme čekat, až bude naše spasení završeno v nebeském Jeruzalémě.

Druhé rozpoznání pak z přečteného textu připomíná, že ty nebeské zástupy takto chválily Boha… Chválily Boha – chápejme to jako znaménko vytknuté před závorku. Jako společného jmenovatele pro všechno, co bude následovat. Jako shrnutí obsahu všech dalších slov. Ať už ti andělé budou říkat cokoliv, tak budou chválit Boha. Vždyť už jsme si to říkali, že tam kdesi nahoře slaví jednu velkou bohoslužbu. Jen se přesunuli na zem, ale pokračují v rozdělané práci. Plesání jitřních hvězd a hlahol synů Božích při stvoření světa – to byl začátek této velké bohoslužby, ve které je chválen a oslavován Bůh. Ani tenkrát při stvoření světa nešlo o nic jiného, než o oslavu Boha při jeho díle. Vánoční sláva na výsostech Bohu jen pokračuje v této oslavě. Nebeské zástupy vidí Boha při díle a radují se z toho. Vidí, že se děje něco dobrého a to je naplňuje radostí i obdivem k tomu, kdo to koná. Jistě, že Bůh nic takového nepotřebuje. Jako nepotřebuje potlesk kapitán letadla, když přistane – ale stejně lidé tleskají. Jako tleskají v divadlech či na koncertě. Jako tleskají sportovcům po vítězném zápase. Křičí, radostí skáčou a objímají se… Čistě logicky – proč by to měl člověk dělat? K čemu je to dobré? Neodolal jsem a pustil jsem si sestřih našich gólů z Nagana 1998. Hele – ty emoce tam pořád jsou, i když je to 22 let a ochraptělý hlas komentátora „Otevíráme zlatou bránu olympijského turnaje, jsme olympijští vítězové, přepište dějiny, Česká republika vyhrála zimní olympijské hry v ledním hokeji“ zní zvláště s odstupem času poněkud absurdně. Ale přece: „Hoši, děkujeme!“ No – tak nějak se asi cítí andělské zástupy. Asi jako ty davy fanoušků, kteří vítali naše zlaté hochy na Staroměstském náměstí.

Už máme dva vánoční postřehy. První nám skrze přítomnost nebeských zástupů říká, že při vtělení, při příchodu Boha v Ježíši Nazaretském na tento svět, se děje něco srovnatelného se stvořením světa. Tady vzniká něco úplně nového, nečekaného, Něco, co nikdy nebylo. Druhý nám připomíná, že je to Boží úžasné dílo a je nejen správné, ale i naprosto přirozené, že je za to Bůh chválen a oslavován. To třetí, co je z dnešního biblického čtení zapamatování hodné, je na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.

To úžasné, co koná Bůh, má nějaké důsledky pro nás. Napořád to bude Boží dílo. Když na to zapomeneme, sklouzneme k oněm překladům, které hledají „lidi dobré vůle“. Vidí Boha, který má zalíbení ve snaživcích. Není nic proti ničemu být snaživec a ve věci dobré vůle už vůbec ne! Ale o tom ti andělé nemluví. Andělé pastýřům – a potažmo nám všem! – vyřizují, že to podstatné na naší dobré vůli vůbec nezávisí. Pokoj od Boha, dobrá Boží vůle – to se prostě děje. Nezávisle na tom, jestli v Ježíši rozpoznáváme Immanuela, tedy „Boha s námi“, tak v Ježíši Bůh s námi je. Nezávisle na tom, jestli nám dochází, jak úžasná věc v dějinách světa Vánoce jsou, tak andělé poprvé od stvoření světa přišli a nebeskou liturgii slaví mezi lidmi.

Nám se tu prostě otevírá možnost se na něčem takovém podílet. Nikdo nás nenutí, ale byli bychom sami prosti sobě, kdybychom tuto příležitost nevyužili. Tady se otevírá prostor k přijetí pokoje do vztahů s lidmi i s Bohem. Pokoj mezi lidmi a Boží dobrá vůle k lidem. Rajské rozdělení rozhádaného Adama s Evou, Kaina s Abelem i všech dělníků na bábelské věži – to všechno může být překonáno. A právě tak ukrývání Adama a Evy v křoví, maskování se fíkovými listy, Kainovo okecávání bratrovraždy i jalová lidská pejcha toužící na šineárské pláni svévolně dosáhnout nebe – prostě všechno naše lidské hřešení proti Bohu i bližním se dá o Vánocích hodit pod stůl a nechat ležet. Co s tím, když v nás má Bůh zalíbení tak velké, že přichází sám mezi nás jako jeden z lidí? Proč se hádat jeden s druhým, když před Bohem jsme si všichni rovni? Všichni bez výjimky potřebujeme jeho milost a všem bez výjimky je nám v betlémském dítěti nabídnuta! Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.

Tři vánoční postřehy:

Kdysi byl svět stvořen jako dobrý, ale naší lidskou vinou dobrý nezůstal. O Vánocích Bůh do tohoto světa přišel, aby svět očistil od hříchu a pozdvihl svět a nás v něm ještě výš, než to bylo při stvoření

Nejen za dílo stvoření, ale tím spíš za dílo vykoupení je Bůh hoden chvály a oslavy.

Tam kde se přidáme k této chvále a oslavě, tam se i nám otevírá cesta k znovuobnovení vztahu s Bohem i k pokoji s lidmi kolem nás.

Vánoce jsou tady – stačí jen chtít a tohle všechno se týká nás tady a teď.

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle. Amen.