Hospodin hledí na srdce

Písně: 607, 176, Ať jsi velký, Dej mi, Pane, 679, 489
Vstup: Ž 95,1-2
1. čtení: 1Sam 16,1-13
Text: 1Sam 16,11-12
Poslání: 1Pt 2,1-2

Milí bratři a sestry,

z toho přečteného příběhu vyzdvihnu jednu větu. To, co řekl Bůh proroku a knězi Samuelovi, když tak Samuel zálibně pokukoval po Jíšajově prvorozeném synu a myslel si, že to by byl fakt dobrý panovník: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“

Samuel má vybrat nového krále. Když vidí prvorozeného, vysokého fešáka Elíaba, tak si řekne – to je on! A ono ne. Pán Bůh vidí člověka, jaký je doopravdy. Na co se hodí a na co se nehodí. Co se tak od něj dá čekat. Elíab se na kralování nehodí a Bůh to vidí. Nenechá se ošálit tím, co je vidět na první pohled. Vidí do nás a ví, co jsme doopravdy zač. Samuel se musí naučit, že nemá dát na první dojem, protože v tom se úplně spletl.

Tuhle Samuelovu zkušenost určitě máme i my všichni. O někom jsme si něco na první pohled pomysleli – a když jsme se pak s tím člověkem seznámili, zjistili jsme, jak moc jsme se mýlili. Funguje to v dobrém i ve zlém. Někdo je vám od pohledu nesympatický, a když ho poznáte lépe, tak zjistíte, že je fajn. A naopak podvodníci dokáží vzbudit dojem, jak jsou úžasní, hebcí, milí, svěží, žádoucí – no a pak to člověka stojí hodně peněz a nervů a kdo ví, co ještě další.

Dát na první pohled je tedy jasné riziko. Tak záludné, že i proroka Samuela to ošálilo. Pán Bůh ho musel napomenout, aby se nedíval na to, co vidí oči, ale na srdce. V dnešních obrazech bychom řekli spíš „do hlavy“, protože srdce tenkrát brali jako centrum myšlení. Tak bychom to „člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce“, mohli do dnešní řeči převést jako: člověk dá na první pohled, ale Bůh ví, co je v člověku doopravdy. No – a o takovýto způsob pohledu na lidi bychom se měli snažit i my.

Myslím, že ve škole a ve školství tohle platí dvojnásob. Člověk nesmí dát na první dojem. Učitel ve vztahu k žákům, žáci ve vztahu ke spolužákům a novým kamarádům. I ve vztahu ke kolegům v práci. Učme se dopřát si čas na to, abychom se navzájem poznali. Abychom si nahlédli do hlav. Abychom se poznali, jací jsme doopravdy. Nejsem jako Bůh, nevidíme to hned. Ale tím spíš tomu máme dát ten čas. Stojí to zato.

Pane Ježíši Kriste,

Prosíme, dej nám sílu nedat na první dojem a pohled. Posiluj naši ochotu a touhu snažit se poznávat ty druhé, jací jsou doopravdy. Prosíme Tě za všechny žáky, studenty i jejich učitele. Prosíme Tě za studenty pedagogických fakult. Prosíme Tě za všechny vychovatele, asistenty a další pedagogické pracovníky. Prosíme Tě za vedení škol i za všechny kuchařky, uklízečky, školníky, za pana ministra Plagu i za úředníky na ministerstvu školství i na všech dalších úřednických místech, prostě za všechny kteří mohou nějak ovlivnit, jak to vypadá ve školách. Dávej jim pokoj a posiluj je v jejich snaze o zlepšení našeho školství.

Nám všem pak dávej pokoru, ve které poznáme, co se dá v našem životě zlepšovat a sílu to doopravdy zlepšit

Požehnej vám všem všemohoucí Bůh Otec i Syn i Duch svatý. Amen.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Milé děti, milí bratři a sestry,

z toho dnešního příběhu už víme, že nemáme dát na první pohled. Že se máme snažit druhé poznávat, jací jsou doopravdy. V Elíabovi se prorok a kněz Samuel spletl. No – a v Davidovi se spletl jeho vlastní táta. Vůbec nedokázal odhadnout, jak moc je ten jeho nejmladší syn dobrý.

Dneska si ale ukážeme, že Pán Bůh do nás vidí a rozhodně se v nás nesplete. Když jsme v něčem dobří, tak on to nepřehlédne. A kdyby jen to – on ty naše dobré vlastnosti k něčemu dobrému využije.

Zopakujme si, co že se to tedy v tom příběhu vlastně děje – je tam dost jmen a je potřeba se v nich vyznat.

První důležité jméno je Samuel. Možná nějaké Samuela, Samíka, znáte. Samuel byl fajn chlap a není divu, že po něm lidé pojmenovávají svoje děti dodnes. Samuel vyrůstal v kostele pod dohledem kněze Élího a už jako kluk byl výjimečný – slyšel Boží hlas. Bůh k němu mluvil tak, že ho Samuel slyšel a rozuměl mu. Není divu, že se z něj stal vážený prorok, kněz a hlavně soudce. Kdo měl problém či spor, šel za Samuelem a on vždycky dokázal dobře poradit.

Další jméno, které se tam, mihlo, bylo „Saul“. Saula asi žádného dalšího neznáme (leda apoštola Pavla) a není divu, to zdaleka nebyl tak příkladný člověk. Byl to první izraelský král. Ze začátku skvělý, ale postupně horší a horší. Přestal se ptát po Boží vůli a začal si rozhodovat úplně sám podle toho, co ho napadlo a co považoval za dobré. Takhle by ale svedl od Pána Boha všechny poddané, kteří by se také přestali ptát po Boží vůli.

Proto dostal Samuel za úkol vybrat jiného panovníka. Má ho vybrat v městečku Betlémě a bude to jeden ze synů nějakého pana Jíšaje. Samuel do Betléma dojel, uspořádal bohoslužby, jejichž součástí byla i hostina a na tu hostinu pana Jíšaje pozval s tím, že tam musí vzít všechny svoje syny.

Jak to bylo dál, to už víme. Přišel ten nejstarší, Elíab. A Samuel si řekl: „Mňam!“ Vysoký, fešák, statná postava… Jo, to by byl král! Saul ve svých dobrých začátcích vypadal také tak nějak – o hlavu vyšší, než byli všichni kolem něj. Tak to Elíab bude určitě dobrý nástupce! No – a nebyl. „Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce“, tedy člověk dá na první pohled, ale Bůh ví, co je v člověku doopravdy. Nevíme proč, ale na krále se Elíab nehodí a Bůh to Samuelovi jasně řekl, ať hledá dál.

Tak Samuel okukuje Elíabova mladšího bráchu Abínádaba, pak ještě mladšího bráchu Šamu, pak dalšího bráchu, dalšího, dalšího, dalšího – a pořád nic. Kolik že jich okoukl? Sedm. Jenže kolik má Jíšaj synů? Osm! Jeden chybí. Ten nemladší – David.

Tohle mne zarazilo – oni toho Davida na obětní slavnost a následující hostinu vůbec nepozvali. Nechali ho někde na kopci za Betlémem pást ovce. To byla práce těžká, ale nijak oblíbená a obdivovaná. Takže ideální vrazit to tomu nejmladšímu. Jakou práci by tak dnes mohl dělat ten nejmladší? Vynést koš do popelnice. Saša Flek přirovnává společenské postavení pastýřů k současnému vnímání popelářů. Přesně takhle dopadl v Jíšajově rodině David.

Jméno „David“ znamená miláček, ale tady to na „miláčka“ moc nevypadá. Na pasení ovcí je starý dost, ale jinak je to pořád dítě. Co s ním?! Je mrňavej! Vlastně si tu situaci v Jíšajově rodině a Davidovo postavení dokážu představit velice snadno. Nejmladší z osmi bratrů. Jasně, že když je sourozenců tolik, tak je mezi nimi velký věkový rozdíl. Ti nejstarší na ty nejmladší koukají tím spíš tak trochu svrchu a pro rodiče jsou zase ti nejmladší mazlíci. Ani bráchové ani táta ale neberou Davida jako parťáka, kterého je třeba brát vážně.

A ejhle – zrovna tenhle „miláček“ je nakonec tím, koho si Pán Bůh vybere. Jíšaj a jeho starší synové si to zjevně vůbec neuvědomují, ale i Samuel na první pohled vidí, že ten jejich malý zrzek je hezký a sympatický kluk. A kdyby jen to. Je v něm víc, než si za ty společné roky uvědomili.

Nebudou jediní, kdo Davidovi nedokáže důvěřovat prostě proto, že je mladý. Až se David potká s králem Saulem a nabídne se mu jako bojovník, tak mu král řekne (1Sam 17,33n): „Nemůžeš jít a bojovat, jsi přece mladíček!“, jenže David mu na to řekl: „Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev anebo medvěd, aby odnesl ze stáda ovci, hnal jsem se za ním a bil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. Když se proti mně postavil, chytil jsem ho za dolní čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil. Tvůj služebník ubil jak lva, tak medvěda…“

On ten David není nějaká neschopná měkkota – jen si těch jeho schopností nějak nikdo nevšímal, nebral je vážně. Bůh o tom všem ale ví. Víc, co je v Davidovi, a těch jeho schopností využije. Povede ho celý život, bude ho posílat na různá místa, do různých životních situací a ono se ukáže, v čem je David dobrý a v čem se ještě musí zlepšit.

Tak tu máme z dnešního kázání povzbuzení, že stojí zato se snažit být v něčem dobrý, i když si toho lidé kolem nás nevšimnou. Možná si toho nevšimnou ani ti nejbližší. Ale Bůh do nás vidí, a jestli je to opravdu dobré, tak si to k něčemu v tomto světě využije.

Amen.