J 2,1-11 – Svatba v Káni

(1. čtení Jr 31,10-14a)

Zkuste spolu se mnou přemýšlet: Co by podle vás nemělo chybět na dobré svatbě? Začneme u těch důležitějších věcí. Kromě nevěsty, ženicha a svědků, kteří tam být musí, by asi neměli chybět rodiče a přátelé, se kterými oslavují. Pak nás asi ještě napadnou? …vyzdobená auta a svatební šaty a slavnostní hostina… Už jsem taky na těch svatbách zažil leccos. Třeba natáčení z dronu, nebo svatbu na lyžařské sjezdovce. Není na to samozřejmě žádný předpis. Každý z nás chce mít nebo chtěl mít svatbu jinou. A tak si klidně něco z těch věcí vypusťte a jiné zase dosaďte, aby právě ta vaše představa svatby byla úplná a kompletní.

A pak se stane, že něco z toho vybouchne. Nedostaví se milovaná sestra nebo tetička, šaty z půjčovny nedorazí včas, myrta uschne a je nepoužitelná, zkolabuje organizace hostiny a hospoda je zavřená, rodina se rozhádá…

Může se svatba uskutečnit i tak? No jistě, že může, ale člověka to mrzí, místo radosti je naštvaný a říká si: Tak tohle má být jeden z největších dnů mého života? A svatebčané se místo veselí na sebe mračí a místo rozhovoru se rozhostí trapné ticho.

Takhle nějak to vypadalo kdysi v Káni, v malé vesnici v Galileji. Došlo víno. Může se i pak svatba konat? Platí to i potom? No jistě, ale… Hosté tam jen tak sedí, rozpačitě koukají a místo přípitku žmoulají prázdné sklenice. Musí být nutně na svatbě víno – no nemusí, ale je to trapas. Je to takové nedopečené a nedovařené. Něco tomu chybí.

Naštěstí se tam zrovna nachází Ježíš a také Marie, která si hned ví rady a Ježíše prosí. Vlastně ho ani neprosí. Jenom tak oznámí: „Už nemají víno.“ Spolu s takovým tím mateřským upřeným mateřským pohledem, který nepřipouští žádné pochybnosti. Je to sice věta oznamovací, ale takovým tím tónem, nad nímž každý muž zpozorní. Asi nějak takhle: Už nemají víííno… A v tom hlasu je už obsažená taková výzva, že je prostě jasno – tohle není oznámení, ale žádost. Možná i proto Ježíš zareaguje tak podrážděně jako muži v podobné situaci: „Co to ode mne žádáš? Co zase chceš? Co mi nedáš pokoj?

Ženy podobným způsobem umí „inspirovat“ naše jednání a Marie si je svou věcí tak jistá, že už rovnou svolá služebníky a řekne jim: „Udělejte, co vám nařídí.“ Služebníci poslechnou – i když si patrně myslí své. Proč by měli zrovna uprostřed svatby lít vodu do rituální lázně.

Ale když pak nesou ochutnat správci hostiny a najednou je vína dost. Svatba je zachráněná, radost pokračuje a nemusí hned tak skončit.

Je to znamení. Čteme totiž: Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. Je to znamení toho, jak je to s Ježíšem, s námi a s našimi životy.

—

Ovšem… Jistě si dovedeme představit honosnější vstup do mesiášského poslání než dodávka vína pro žíznivé svatebčany. Leckterý zbožný člověk by se i mohl pohoršit nad tím, že se tu rozmnožuje zrovna alkohol. A vůbec. Lepší by bylo na začátku nějaké uzdravení, zdraví je přece důležitější. Nebo jásající davy lidí, kteří před Ježíše budou klást palmové ratolesti i vlastní šaty, jako později při vjezdu do Jeruzaléma. Jásající davy jsou vůbec vhodná kulisa pro jakoukoliv větší příležitost. Jenže Jan líčí, jak se Ježíš rozhodl navštívit docela obyčejnou svatbu a řešit nedostatek docela obyčejného vína.

A tak první věc, kterou se Ježíšovo působení bude vyznačovat je právě tato OBYČEJNOST či SKRYTOST v běžných dějích lidského života. Zázraky, které provází Ježíšovo působení není žádná show pro davy. Jen někteří jsou schopni rozpoznat Boží působení. I nadále se bude Ježíš bránit a vyhýbat tomu, aby ho lidé považovali za kouzelníka, který mávnutím proutku zázračně vylepší jejich život. Svou vlastní matku odbude slovy: „Co to ode mě žádáš?“ zní doslova v řečtině doslova Co mě a tobě ženo! A dnes bychom to klidně mohlo znít: Ty’s asi upadla. Nebo: Starej se o sebe. Dej mi pokoj. Ještě nepřišla má hodina.

Tento výrok se v evangeliích objeví ještě jednou. Teprve těsně před Velikonocemi řekne Ježíš naopak – přišla má hodina. Boha nenajde, kdo by chtěl obejít složitost světa a kdo by chtěl ve víře hledat nějakou zkratku. Najde ho v té nejnepravděpodobnější chvíli – přibitého na kříž.  A taky při díle v těch docela obyčejných trapnostech a trápeních života.

Přesto Ježíš nakonec svatbu zachrání před trapností. Promění vodu ve víno. A tak bychom mohli říct, že druhou součástí Ježíšova působení v našem životě je ZMĚNA KVALITY. Jinými slovy – že bez Ježíše je náš život na vodě. Naše skutečnost je taková mdlá, nevýrazná – vodová.

Je to charakteristika, znamení života, který chce budovat jen z vlastních zdrojů. Víno nakonec dojde. Jediné, čím ženich mohl posloužit je voda.

Kolik skvělých plánů a myšlenek zkrachuje na nedostatku našich vlastních sil. Opadne prvotní nadšení. Kolik našich podniků, které jsme začínali v tom nejlepším úmyslu, skončilo. Kolik nadějí, kolik vztahů. Došla jim ta správná šťáva.

Svatba mohla skončit ostudou a fiaskem. Ovšem, ve chvíli, kdy sami můžeme nabídnout už jen obyčejnou vodu, kdy dojdou naše síly a naše řešení – v té chvíli můžeme dát ve svém životě prostor Bohu, můžeme se spolehnout na Ježíše, pozvat ho. Když už selžou všechny naše prostředky nebo dokonce když selžou všechny lidské, myslitelné prostředky, přesto tady ještě zůstává možnost, prostor pro boží řešení. Můžeme prosit, aby to, co by jinak skončilo na úbytku našich vlastních sil, najednou získalo novou kvalitu. Můžeme pustit Boha k dílu, namísto sebe. Otázka je, jestli to umíme, jestli to dokážeme. Jestli až do poslední chvíle nebudeme trvat na tom, že to nějak zvládneme nejraději sami. Jestli nebudeme tvrdit, že v tom by nám Bůh stejně nepomohl.

Ano jde o změnu vody ve víno – už to samo o sobě zní dobře. Ale navíc to není víno ledajaké. Nejde jenom to, že můžeme čekat nečekané. Že v našem životě máme jiný zdroj než vlastní síly. Můžeme čekat dokonce lepší než to, co bychom mohli sami vytvořit. Než to, v co bychom mohli sami doufat. To je moudrost, kterou vyjadřuje i ten správce hostiny.

Jak potvrzuje správce, bylo obvyklé, aby hosté napřed dostali lepší víno a pak samozřejmě horší, když už všichni mají špičku a je jim jedno, co pijou. Tahleta „moudrost úpadku“, moudrost naší zkušenosti, toho, že na začátku jsou věci skvělé a později se kazí, slábnou, řídnou je častá. Věk zlatý stříbrný a hliněný. Jó, to za našeho mládí… Anebo ve vztazích – když už jsme uprostřed svatby – kolik lidí si myslí, že na začátku, tam je láska, ale pak přijde to manželství a zvyk a stereotyp a vůbec úpadek.

Tahleta moudrost s Ježíšem neplatí. Ježíš jde navzdory, napříč, naproti této moudrosti a zkušenosti. To, co se stalo v Káni je znamením, že život s Bohem je život k radosti. Už teď a tady náš život s Bohem dostává novou šťávu, nový rozměr. Už teď a tady máme zdroje a možnosti k překonání toho, co nás tíží, starostí a bolestí. Už teď a tady je nám nabízená obnova radosti, naděje, že budoucnost bude lepší než minulost, protože spočívá v Božích rukou. Navzdory naší zkušenosti, že každý z nás ve svém životě dosáhne nějakého vrcholu, pak ubývají a dochází síly. Navzdory slovům jednoho filosofa, že život je pouze bytí ke smrti – náš život jde k lepšímu. Žijeme nadějí, že ten další den bude lepší než ten předchozí. Tato naděje nás provází a drží, tato naděje nám byla zvěstována znamením vína, které je lepší na konci než na začátku.

Mluvili jsme tedy o znamení SKRYTOSTI o znamení KVALITY a poslední je znamení MNOŽSTVÍ. Vína bylo opravdu hodně. Odhady se různí, ale je to něco mezi 500 až 700 litry. To je hodně i na židovskou svatbu, která probíhá několik dní.

Je to dobrá zpráva. To víno už rozhodně nedojde. Zní to nadějně, zvlášť když to srovnáme s naším životem, kde nám pořád něco chybí, pořád o něco usilujeme, pořád nejsme s něčím spokojeni. U Boha je dostatek všeho, co nám opravdu chybí. Dostáváme dokonce víc, než dokážeme sami využít. To proto, abychom se mohli rozdělit i s ostatními, kteří také zažívají nedostatky a deficity ve svém životě. Nedostatek lásky, pomoci, soucitu, nedostatek blízkosti a odpuštění. Nedostatek radosti.

Spolehněme se tedy na Boha a prosme ho, aby proměnil naší skutečnost z vody ve víno ve víno výborné, lepší než v jaké jsme kdy směli doufat.

amen.