Kázání 2. 3. 2025

Rodinné bohoslužby 2. 3. 2025 − Verze kázání pro dospělé

Introit: Ž 8, 1 – 6
1.čtení: 1. Pe 3, 8 – 12
2. čtení: Mk 10, 13 – 16
Poslání: Mt 18, 10

Bratří a sestry, několik poznámek ke známému vyprávění o Pánu Ježíši a dětech.

1) Děti, o nichž je řeč, jsou k Pánu Ježíši neseny. To znamená, že jsou hodně malé (cca 0 – 4 roky).
Takové děti rozhodně nemohou rozumět ani tomu, kdo Ježíš je, ani tomu, co učí. Přesto je rodiče k
němu nesou a přáním, aby se jich dotknul. Dotyk osoby, která je blízko Hospodinu, osoby plné
Ducha Svatého, byl považován za něco velmi prospěšného pro dítě – byla za tím víra, že Duch
Svatý skrze ten dotyk s dítětem něco dobrého udělá – jako by se zaselo semínko požehnání, které
bude dítě provázet a ovlivní pozitivně jeho život. Mezi dnešními evropskými křesťany se takovým
věcem už tolik nevěří, ale přesto – který katolická maminka by nejásala, když papež vezme do
náruče její miminko? I v našem rodinném albu je fotografie, kde jsem jako roční dítě v náruči svého
prastrýce, synodního seniora. A myslím, že tenkrát šlo také o víc než prosté pochování dítěte jedním
z příbuzných. Každopádně je z příběhu zřejmé, že Pán Ježíš rozhodně věřil, že jeho dotek je pro ty
děti blahodárný – jinak by se tolik nezlobil na učedníky, kteří se snažili pro ně nepohodlné matky
(možná i pár otců) zahnat od Něho pryč.

2) Učedníkům se zdá, že rodiče, toužící, aby se Mistr dotýkal jejich malých dětí, zdržují Ježíše od
důležitých věcí. Ježíš je přece Boží Pomazaný! Přišel, aby hlásal Boží království. Přišel, aby
vyučoval každého, kdo to může pochopit, zásady Božího království. Co má člověk dělat, aby do něj
mohl vejít. Samé důležité věci, vlastně otázky života a smrti. Ježíš také přišel kazit skutky ďáblovy.
Uzdravovat, vyhánět démony. Veliké věci. A co tady nějaké ženské s dětmi, které vypadají zdravě,
dožadující se, aby se Ježíš těch dětí dotýkal! Taková ztráta času! Vždyť ty děti vůbec netuší, kdo je
Ježíš a jaké je jeho učení…prostě to nemohou tušit, jsou malé, ještě nemají rozum, tak co tady
dělají? Nastává typický konflikt: Na jedné straně dospěláci (učedníci) věřící tomu, že člověk musí
mít především rozum, aby mohl Ježíše pochopit, a pak teprve od Něho může něco přijmout. Na
druhé straně maminky, věřící tomu, že Ježíše může s užitkem zakusit a přijmout od něj něco
dobrého i ten, kdo rozum (zatím) postrádá (například dvouleté dítě, ale na jeho místě bychom si
mohli představit třeba i silně retardovaného dospělého). Kdyby se do sporu nevložil Ježíš, nejspíš
by zastánci rozumu jako podmínky setkání s Ježíšem zvítězili, protože podle všeho měli v zástupu
většinu.

3) Naštěstí si Ježíš počínání svých učedníků všiml a je jasné, že ho to dost naštvalo. (v originále je
použito stejné slovo, kterým je vyjádřena reakce učedníků na čin ženy, která vylila Ježíšovi na
hlavu ten neuvěřitelně drahý nard. To „plýtvání“ je rozčililo. Pána Ježíše rozčilila úplně stejně snaha
učedníků zbavit ho zbytečných otravů a zachovat mu prostor a čas pro „důležité věci“.) Najednou se
ukazuje, že Ježíš má úplně jinou představu o důležitosti věcí než běžný rozumářský dospělý. Ty děti
i jejich rodiče jsou pro Něj v tu chvíli důležitější než celý zástup dychtivý poslouchat jeho učení. A
co víc – dává ty děti, jejichž myšlení je zatím v zárodku a které nejspíš vůbec netuší, o co jde, za
vzor těm okolo stojícím dospělým, kteří dělají vše možné, aby vstřebali co nejvíce z Jeho učení a
aby mu porozuměli! A ještě dodá, že když někdo nepřijme Boží království jako dítě, tak do něj
určitě nevejde. Muselo to pro učedníky být něco jako studená sprcha nebo nečekaná facka. Dodnes
dospělí přemýšlejí, v čem by si měli vzít z malých dětí příklad, aby mohli do Božího království
vejít. Co dělá z malých dětí tak žhavé adepty na vstup do Božího království?
Jak to, že právě jim Boží království patří?
Je to tím že zatím nemají schopnost kritického myšlení? Nebo tím, že se neumějí přetvařovat? Nebo
to souvisí s tím, že jsou totálně závislé na svých rodičích a bezvýhradně jim věří? Nebo je to tím, že
mají přirozenou schopnosti napodobovat své rodiče a dospělé vůbec? Nebo něco jiného? Nebo
všechno dohromady?

Jisté je, že malé děti jsou v Božích očích nesmírně vzácné. A jakékoliv pohrdání dětmi ve smyslu,
že duchovní věci pro ně nejsou a budou pro ně teprve tehdy, až se jejich rozum náležitě rozvine, je
z hlediska Pána Ježíše úplně vedle.

4) Nakonec se Pán Ježíš nejen těch dětí letmo dotýká (což bylo původní přání rodičů), ale dělá
daleko víc: bere je do náruče, objímá je, žehná jim. To je taková Boží tendence dávat člověku víc,
než oč žádá. Žehnání je v Novém zákoně vyjádřeno slovem, které vlastně znamená dobrořečit,
nebo-li vyslovovat nad člověkem nějaké dobré přání. Žehnání je docela velké téma ve Starém i
Novém zákoně. Otcové žehnali dětem, proroci a později rabíni žehnali svým žákům, Melchisedech
Abrahamovi, Hospodinův anděl Jákobovi atd.

Ze všech biblických příběhů, kde se o žehnání mluví, je jasné že:
A) Normálně žehná ten, kdo stojí v duchovní autoritě, tomu, kdo je pod jeho duchovní autoritou
(rodiče dětem, mistři učedníkům, andělé lidem, Pán Ježíš komukoliv, protože je Boží Syn)
B) Když někdo tímto způsobem žehná, není to jen povídání, které se žehnanému příjemně
poslouchá, nýbrž je to Slovo, které má moc s ním něco dobrého udělat, zasáhnout pozitivně do jeho
života, nenavrátit se prázdné.

Do života dětí z našeho příběhu přineslo žehnání Pána Ježíše něco dobrého, co by tam jinak nebylo.
A když požehnal Hospodinův anděl Jákobovi, tak se v Jákobově životě něco proměnilo. Alžbětino
požehnání způsobilo, že z Marie vytryskl jásavý chvalozpěv Magnificat.
Pokud bibličtí svědkové věřili v moc požehnání, nemáme žádný důvod ji popírat. A jsme zváni k
tomu, abychom následovali Pána Ježíše i v této věci. Můžeme žehnat těm, kdo jsou pod naší
duchovní autoritou ve víře, že se Pán k našemu žehnání přizná. A text z 1. Petrovy jde ještě dál –
vlastně říká, že ve společenství následovníků Pána Ježíše není až tak důležité, aby žehnal ten
postavený v duchovní autoritě tomu, kdo je mu podřízen, ale že si prostě máme žehnat navzájem.
Žehnání je mocnou zbraní našeho duchovního boje. A kolem nás je spousta těch, kteří na naše
žehnání čekají.
Amen.

Video z rodinných bohoslužeb s kázáním ve verzi pro děti: