L 12,13–31

Introit: Ž 147,7–11
Čtení: Iz 58,5–11
Text: L 12,13–31
Když Ježíš mluví k zástupům, je to obvykle trochu jiné, než když mluví se svými učedníky; některé skutečnosti Božího království totiž mohou pochopit jen ti, kteří jsou s ním a v jeho blízkosti. Tak to je i v dnešním oddíle z Lukášova evangelia. V podobenství o bohatém muži, který se chtěl do budoucna zajistit svými zásobami, vysvětluje Ježíš zástupům, že to nejde. Vlastně neříká nic, co bychom nevěděli; jen se snažíme na to nemyslet. Víme od nejútlejšího věku o skutečnosti smrti, ale nebereme to vážně. A celé to Ježíšovo podobenství pro zástupy je realistickým připomenutím, že právě proto „i když má člověk nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“

Je jistě užitečné, když ten člověk, který tak usiluje o dědictví, že do svého případu chce Ježíše zatáhnout, slyší spolu s ostatními toto varování. Když si uvědomí, že ani ten majetek, po němž tak dychtí, nebude mít navždy a že před chamtivostí je třeba se mít na pozoru. To je ovšem moudrost, kterou nám nepřináší jen evangelium; tu znali nejrůznější ušlechtilí myslitelé i před Ježíšem. Ale zástupy ji potřebují slyšet tehdy i dnes, kdy lidská chamtivost ohrožuje celou planetu. Nejsme zajištěni, spíše ohroženi. Neumíme být vděčni, když se nám na polích hojně urodilo, jako tomu boháči. Je to pro nás běžné, že se máme dobře a chceme se mít stále lépe, myslíme jen na sebe se stejným sobectvím jako ten boháč: „klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.“ Proto je třeba varování, které zaznívá v Ježíšově podobenství. Pyšná samomluva člověka, který se opájí svými možnostmi, plány a vizemi krásné budoucnosti, je přerušena drsným hlasem: „Blázne!“

Ježíš mluví k zástupům; je to varování a velmi názorné. Může je přijmout a uznat jako pravdivé každý rozumný člověk, i když nemá k Ježíši osobní vztah. Ale ti, kteří jej vyznávají jako svého Pána, mohou slyšet mnohem radostnější slova. Matouš je zařadil do Ježíšova kázání na Hoře, ale u Lukáše jsou spojena právě s naším podobenstvím. Ale jsou to slova jen pro učedníky. Jen oni mohou přijmout to, co by bylo zástupům k smíchu: „Nemějte starost o život, co budete jíst ani o tělo, co budete mít na sebe.“ Žalm 147. vybízí k chvále toho, který zvířatům potravu dává i krkavčím (havraním) mláďatům, když křičí. A Ježíš svým učedníkům tyto ptáky, které židovství pokládalo za nečisté tvory, připomíná: Bůh je živí. „Oč větší cenu máte vy než ptáci!“

Rozdíl mezi bohatým člověkem z podobenství a učedníkem Ježíšovým je – kromě jiného – také v tom, že jeden naprosto spoléhá na sebe a druhý jen nedokonale spoléhá na nebeského Otce. Víra v sebe a ve vlastní síly je nám vlastní či dá se vypěstovat, ale víra v Boha, který nikdy neopustí a nenechá na holičkách, takže se nemusíme trápit a soužit starostmi, taková veliká víra nám schází. Proto Pán Ježíš učedníkům říká „malověrní.“ A přece i této malé víře on přibližuje jistotu Boží péče, která se týká právě toho, oč se tak staráme: „Váš Otec přece ví, že to potřebujete.“ Bůh, který stvořil vesmír ví o všech potřebách Ježíšových učedníků – a nic na tom nemění ani ta jejich malá víra. Jen jednu starost jim jejich Pán ponechává, když všechny ostatní jim odnímá: „Vy však hledejte jeho království a ostatní vám bude přidáno.“ Snad bychom to mohli vidět jako dar, o němž ujišťuje Izaiáš: „Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých a sílu dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.“ (Iz 58,11)

Církevní otec Chrysostomos pověděl, že Bůh nás nestvořil proto, abychom jedli, pili a oblékali se, ale proto, abychom se mu líbili. To znamená mít jiný cíl, než měl bohatý stavitel stodol. „Království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého“ – tak tuto Boží skutečnost, jež se obtížně definuje, vyjádřil apoštol Pavel (Ř 14,7). Nemusíme se starat o to, oč se postará nebeský Otec, ale má nám jít o to, aby se uskutečňovalo to, oč prosíme v modlitbě Páně: aby Boží jméno bylo svaté všem, aby Bůh vládl v každém lidském srdci a pyšná lidská vůle se podřídila vůli Boží.

Vlastně jen o to jde, to by nás mělo trvale zaměstnávat, protože to je to nejdůležitější. Zatímco bláznovi, který se chce zajistit, je všechno vzato, hledači Božího království je všechno přidáno.

Amen.