L 16,1–9

Introit: Ef 5,8–10.15–17
Čtení: 1Tm 6,6–19
Text: L 16,1–9
Pravdy Božího království Pán Ježíš vyjadřoval ve svých podobenstvích, prostých příbězích z běžného života. Tato jeho vyprávění však nejsou vždycky jednoduchá ale vyžadují často nemálo úsilí, abychom pochopili jejich skutečný smysl a záměr. Některá z nich, například podobenství o marnotratném synu, který se vrací ke svému otci či podobenství o pastýři, hledajícím ztracenou ovci, přímo vyzařují lásku, kterou má Bůh k člověku a dojímají i ty, kteří nevěří. Ale podobenství Páně o nepoctivém správci, které slyšíme z Lukášova evangelia, budí přinejmenším rozpaky. Už dávní kritici křesťanství – např. římský císař Julian Apostata– tady viděli cosi jednoznačně nemorálního: účel, který světí prostředky, byť byly nepoctivé. Vždyť je tu pochválen člověk, který měl být spíše odsouzen pro podvod. A my všichni, kteří se trápíme nad stavem společnosti, kde se dělají podobné finanční úniky a kde škrtem pera se ztrácejí milióny, také nad tímto podobenstvím nechápavě kroutíme hlavou. Cožpak Ježíš může něco takového, co odsuzují slušní lidé jako podvod a zlodějnu, schvalovat?

A tady hned je třeba povědět, že to jen prozrazuje naše nepochopení tohoto podobenství. Celé vyprávění míří jen k jedné základní skutečnosti: že totiž lidé světa, kde to chodí tak, jak to chodí, dovedou udělat všechno, aby se zachránili, protože myslí na budoucnost, zatímco synům světla – a tak nazývá i apoštol Pavel křesťany v listu do Efezu – právě v té duchovní rovině tato prozíravost může scházet. Ježíš sám nehodnotí mravní jednání synů světa, k nimž patří i tento nepoctivý správce, (v řeckém textu je slovo ekonomos, ekonom). Jeho chvála, která dráždí všechny poctivce, také není z úst Ježíšových, ale vyslovuje ji jen člověk, správcův zaměstnavatel.

Kupodivu mu nevyčítá, že jej okradl, ale schválí mu jeho jednání; zřejmě mu jeho inteligence, schopnost rychlého jednání nějak zaimponovala. Někteří vykladači, kteří se nad tímto nesnadným podobenstvím zamýšlejí dlouhá staletí z toho vysuzují, že ty opravené cifry na smluvním úpisu teď konečně představují to, co se obvykle vybíralo. Pak ta nepoctivost správce by ovšem byla už staršího data: protože měl možnost ve smlouvě stanovit pachtýřům dlužné povinnosti, dal si tam svévolně určitou přirážku, kterou pak strčil do vlastní kapsy. Teď to tedy rychle uvedl na správnou míru, tak jak to mělo být. V každém případě mizerný charakter, prospěchář, který využívá svého postavení, ale ta chvála se vztahuje k tomu, že nebral situaci na lehkou váhu, jednal rychle, protože věděl, že má už jen málo času. Nespoléhal na to, že to nějak dopadne, že mu všechno nějak projde. Nežil lehkomyslně okamžiku, ale myslel na svou budoucnost. Na to, aby si zavázal ty, kteří mu jednou mohou být užiteční. „Pán pochválil toho služebníka, že jednal prozíravě.“

Ježíš nám toto podobenství vypráví asi i proto, abychom právě jako děti světla měli ten správný pohled do budoucnosti, abychom byli prozíraví, tedy moudří. I my jednou budeme muset skládat účty před Bohem a není rozumné na to nemyslet a nic nedělat pro budoucnost. Jistě si nemůžeme svými skutky koupit vstupenku do Božího království – tu dostáváme vírou v Pána Ježíše Krista zdarma Boží milostí. A přece ani to neznamená, že už je vyhráno a že tu vstupenku nemůžeme ve své lhostejnosti někam založit či ztratit: proto apoštol i náš vybízí:“ Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří.“ K té moudrosti a prozíravosti patří žít v závislosti na štědrém Bohu, nikoliv na nejistém bohatství, jak jsme o tom slyšeli z Listu Timoteovi. Pán Ježíš dokonce mluví o nespravedlivém mamonu: však kolik bolesti, nespravedlnosti a zla lpí snad na všech penězích, které nám projdou rukama! Ale mohou sloužit dobru, mohou tišit lidskou nouzi; tím mamon (původní význam je „to, nač se spoléhá“) ztrácí nad člověkem svou moc, když na něj nespoléhá Však je jen do času, ale to, co nám Bůh chce dát, je trvalé a věčné.

Ten podvodný ekonom v podobenství věděl, že má málo času a musí ho využít ke své záchraně. Prozíravost, která dětem světla někdy schází, znamená počítat s tím, že Pán je už blízko a to málo času nesmíme promarnit, je to čas darovaný k lásce, která dovede dávat a pomáhat všem. Že to je těžké, ne-li nemožné? „Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.“

Amen.