Malachiáš 3, 7: Kázání 16. 8. 2026

Introit: Kaz 3,11; Čtení: 1 Kor 13,1-13; Text kázání: Malachjáš 3,7
písě: 127, 641, 333, 723, 384

„On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.“

„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.“
„Vraťte se ke mě a vrátím se vám, řekl Hospodin zástupů.“
„On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.“ vyznává pisatel knihy Kazatel.
A člověk opravdu nemá žádnou šanci vystihnout ani začátek, a dokonce ani konec díla, jež Bůh pro lidi koná, pokud spolu s Pavlem neporozumí pravému významu skutečné výšky, hloubky, šířky a délky Boží lásky, která přesahuje každé lidské poznání.
Významu Výšky – z níž sám Bůh sestoupil ze svého nebeského království jenom proto, aby se pro nás v lidském těle Ježíše Krista stal člověkem.
Hloubky – do níž ukřižovaný Ježíš ve svém volání z kříže elí! elí! lama zabachtány! sestoupil.
Pokud spolu s Pavlem neporozumí pravému významu skutečné Šířky lásky našeho milujícího nebeského Otce, který stejně jako otec svého marnotratného syna čekal s široce roztaženou náruči, aby jej objal a uvítal jako toho, který byl mrtev a zase ožil.
A jistě v neposlední řadě, pokud spolu s Pavlem neporozumí pravému významu skutečné délky, v níž od počátku stvoření k nám lidem, a to bez výjimky, zaznívá Boží volání Miluji tě!
A to je, milí bratři, sestry a přátelé, to hlavní, co jsem dnes, a právě dnes na tomto místě chtěl říct. Co Hospodin zástupů prostřednictvím proroka Malchiáše vzkazuje svému lidu, ještě dříve, než jim začne lát. Napřed tedy slova lásky Miluji tě! a až pak je v důsledku těch dvou slov je velmi důrazně vyzve „Vraťte se ke mě a vrátím se vám“.
Možná, že opravdu nejsme svému Bohu-Hospodinu dlužni desátek ze svých rolí – tedy polí, jako tomu bylo v Malchiášově době, zato ale, co se projevů lásky týká, jsme svým bližním a tím i svému Bohu dlužni, kam se jen podíváme.
A proto, kdy jindy, než do této naší doby – do situací, ve kterých jsme nuceni žít i nám,
a právě k nám Bůh volá „Vraťte se ke mě a vrátím se vám“.
Ale pokud si dobře vzpomínám, tak Jozue, po úspěšném dobytí země Zaslíbené, pod Boží taktovkou, řekl lidu Izraele něco obdobného. „vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Amorijců, v jejichž zemi bydlíte.“, aby pak pokračoval „Sami jste viděli všechno, co učinil Hospodin, váš Bůh, všem těm pronárodům před vašima očima; neboť Hospodin, váš Bůh, bojoval za vás. “
A nejen starozákonní lid Izraele, ale i my jsme poznali, co všechno Bůh učinil v našich životech. Proto je dnes, a právě dnes jen na našem rozhodnutí, čemu a komu budeme sloužit. Zda se přikloníme ke všem těm žabomyším válkám o něco, co …, anebo se přikloníme pravdě, která říká, že všechno, co máme „vlastníme“, nám bylo od Boha svěřeno jen do správy.
A bylo-li nám to svěřeno do správy, pak je nasnadě o to velmi dobře pečovat! Úplně stejně, jako pečujeme o své kytičky na balkónech nebo o zahrádku. Jinak by se mohlo stát, že o to velmi snadno přijdeme. Kytičky uvadnou, stejně jako láska, která není opětována.
Proto tedy Bůh i na nás volá „Vraťte se ke mě a vrátím se vám“. Protože nás nechce nechat osiřelé – bez svého požehnání.
Chce a touží po tom, abychom spolu s jeho služebníkem Pavlem poznali to, co on. Že totiž i kdybychom mluvili jazyky lidskými i andělskými, ale lásku, kdybychom neměli, jsme jenom dunící kov a zvučící zvon. I kdybychom totiž měli dar proroctví, rozuměli všem tajemstvím a obsáhli všecko poznání, kdybychom měli dokonce tak velikou víru, že bychom hory přenášeli, ale lásku, kdybychom neměli, nic nejsme. A i kdybychom dokonce rozdali všecko, co máme, kdybychom vydali sama sebe k upálení, ale lásku bychom neměli, nic nám to neprospěje. Tak totiž Pavel při svém chození s Bohem dospěl. Když poznal, že láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Láska Boží totiž – ať se děje cokoliv vydrží, věří, má naději, vytrvá a nikdy nezanikne. Dospěl a opustil své dětinsko-farizejskésmýšlení o tom, jak se vlastním úsilím zalíbit Bohu.
A to také po nás Bůh chce. Abychom opustili své dětinské představy o soužití s ním a pečovali o jeho příkaz lásky „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe.“, protože a těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.
Abychom o tato slova pečovali se stejnou láskou, jako pečujeme o své kytičky na balkónech nebo o zahrádku. Jinak by se mohlo stát, že o to velmi snadno přijdeme. Kytičky uvadnou, stejně jako láska, která není opětována.
Jak ale o tato slova pečovat? Tím, že je budeme mít v srdci. Že je budeme vštěpovat svým dětem a budeme s nimi o nich rozmlouvat, když budeme sedět doma nebo půjdeme cestou. Když budeme uléhat nebo vstávat. Že si je uvážeme jako znamení na ruku a budeme je mít jako pásek na čele mezi očima.
A naplníme-li tento Boží – deuteronomistův příkaz, pak si můžeme být 100 % jisti, že Bůh a jeho požehnání se nám vrátí! Že se nám každé naše dílo, pokud ovšem bude shodné s Boží vůlí, zdaří.

A my ti Bože a Otče náš děkujeme za tu novou šanci, kterou jsme od tebe dostali. A prosíme tě, abychom jí svými špatnými rozhodnutími nepromarnili
amen.