Matouš 6,25-34

písně: 146, 38, 252, 620, 296, 717
introit: Ž 23
1. čtení: Neh 9,5–15 + 19–21
kázání: Mt 6,25–34
poslání: 1Pt 2,3–9

Milí bratři a sestry,

v současné době ve společnosti rezonuje téma budoucího zajištění s velkou naléhavostí. Bude co jíst? Co pít? U blízkých sousedů je válka, která zcela jistě způsobí v některých zemích potravinovou krizi, sucho sužuje celou Evropu, bude to mít vliv na úrodu, na ceny potravin… Bude vůbec dostatek vody pro zemědělství? Dále, energie? Zatopíme si na podzim? Budeme mít vůbec čím topit? A zaplatíme to?

Stupňující úzkost provází celou společnost i vzhledem k narůstajícímu napětí doprovázenému někde i zastrašujícími vojenskými akcemi. Slova humanitární krize, válka, inflace, recese, nedostatek potravin, sucho, migrace, dnes a denně můžeme slyšet vyjadřování nejistoty a obav z budoucnosti.

A do této situace nám mohou zaznívat Ježíšova potěšující slova. Ježíš řekl: Nemějte starost o svůj život. My tu starost máme. Ptáme se, jestli to zvládneme a jak. A co říká Ježíš? Váš Otec přece ví, že to potřebujete. Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno.

Hledejte jeho království. Vy však hledejte jeho království. Hledejte především jeho království. To ostatní vám bude přidáno.

Ježíš poukazuje na to, co je důležitější. Co má větší hodnotu, to, co dává životu smysl.

V Ježíšových slovech zaznívá, že Boží království je něco, co se hledá, co vyžaduje naši aktivitu, naši soustředěnost, naši pozornost.

Starosti jsou také elementem vyžadujícím naši soustředěnost, naši pozornost. Ne vždy jsou však elementem tvůrčím. Dokáží nás pěkně zatížit.

Ano, pokud musíme něco vyřešit, udělat, musíme o tom přemýšlet, dát tomu čas, je to naše starost. Ježíš zde nenabádá k lehkomyslnosti, neříká, že se můžeme na všechno vykašlat.

Nicméně jsou starosti, které stimulují k řešení a k vyřešení problému a následně je po starostech.

Pak jsou ovšem starosti, které nás tíží a se kterými nemáme tu společenskou či politickou moc cokoliv udělat. Takový balvan, se kterým nepohneme.

Tyto starosti však spočívají v otázkách, na které nejsme schopni odpovědět.

Biblický překlad Slovo na cestu přímo říká: Netrapte se otázkami, co budeme jíst? Pít? Co si vezmeme na sebe.

Připomeňme si též slova z prvního čtení: „Neodnímal jsi jim od úst svou manu a dával jsi jim vodu, když žíznili.“ „Po čtyřicet let ses o ně na poušti staral, nic jim nescházelo, pláště jim nezvetšely a nohy jim neotekly.“

Bůh se o svůj lid staral, Izraelci od něj každý den dostávali manu. Co to bylo? Zajímavé je, že samo to slovo vyjadřuje otázku. Co je toto? A v příbuzné arabštině mann znamená dar. Co to bylo, nevíme. Padala z nebe jako déšť či rosa a měla medovou chuť a podobu koliandrového semene. Před sobotou padala mana z nebe v dvojnásobném množství a také vydržela dva dny. Mohlo jít o výpotek nějakého keře, ale to není důležité tak, jako to, že Bůh má cestu, jak se o svůj lid postarat.

Bůh se také staral o oblečení a zdraví svého lidu, za 40 let putování pouští jim pláště nezvetšely a nohy neotekly. Také to stojí za zamyšlení, pokud jste někdy putovali, třeba po horách, tak víte, že mít z cesty a z únavy k večeru nateklé nohy není nic tak neobvyklého. Zde však Písmo svědčí o zvláštní Boží péči, která Izraelce po celou dobu jejich putování potěšovala a opatrovala.

A můžeme i připomenout, kam to Izraelce vedlo, když si dělali starosti a hledali odpovědi na otázky, které byly nad jejich chápání a možnosti. K reptání a ke zlatému teleti, tedy k modloslužbě.

Trápení a starosti nás mohou vést někam, kam bychom vlastně vůbec nechtěli jít a do situace, ve které bychom se vlastně vůbec nechtěli ocitnout. Mohou nás i něco stát, a to i mnohem více, než bychom za ně vůbec byli ochotni zaplatit.

Nebývá lehké přijmout, že okolnosti a dění kolem sebe nemáme ve své moci. A že, když se strachujeme, nezískáváme moc, společenskou, politickou ani jinou moc cokoliv si pro sebe zajistit.

Takový balvan nás však nemá tížit.

V modlitbě jej však můžeme s důvěrou odevzdat a prosit Pána, aby nás z úzkostí pramenících z náročné a nepřehledné situace vysvobodil.

Jedna taková trochu zjednodušující a schématická poučka týkající se starostí o zítřek a trápení se budoucností zní: Boží vůlí je, aby každý den měl svá trápení; Boží vůlí však není, abyste se tím trápili vy.

Parafráze Slovo na cestu nám tento verš předkládá ve znění: „Nezatěžujte se zítřejšími starostmi. Ty patří zítřku. Každý den má dost svých problémů…“

Ano, zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. Ale máme se tím trápit my? Vždyť Písmo říká: „ Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží. (1. Pt 5,7)

Připomeňme si Ježíšova slova „Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?“ Ježíš se nás přímo ptá, proč si děláme starosti. Říká nám, že k tomu není důvod. Máme se rozhlédnout kolem sebe a když se dobře díváme, vidíme Boží péči o jeho stvoření.

Boží království také (podobně jako starosti a trápení se) vyžaduje naši aktivitu, naši soustředěnost, naši pozornost. Jinými slovy i naši bdělost. Vyžaduje naši zakotvenost ve víře a nutnost aktivně se ve víře vzepřít tomu všemu zlému, co na nás přichází a nutnost vynaložit sílu na to, abychom se tím nenechali pohltit. Vyžaduje naši víru, naši naději, naše odhodlání dobře se dívat.

Boží království je Božím dílem, je zde mezi námi, musíme jej umět přijmout. Spravedlnost Božího království nezajistíme ani tím nejlepším lidským uspořádáním, jeho spravedlnost nevynutíme, nedokážeme si ji vybudovat sami. Boží království je pro člověka připraveno, je mu dáno a je na člověku, aby jej hledal.

A Bůh nám dává docela náročnou výzvu, ale zároveň i zaslíbení: Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

Hledejte Boží spravedlnost. Co to vlastně znamená? Boží spravedlnost? Co ta výzva chce říct a co přináší? Překlad či lépe řečeno Parafráze Slovo na cestu nám tento verš předkládá ve znění: Dejte jeho na první místo a žijte tak, jak on si přeje, a on se o vás postará.

Bůh nám tak vlastně radí: Dívejte se jinak na tento svět. Nepřestávejte pro něj mít naději. Dejte mu naději. I pro ty, kteří mu ubližují, i pro ty, kteří jenom hrabou pod sebe a nemají nikdy dost, i pro ty, kteří vás pronásledují a nikomu nic dobrého nepřejí…

Mějte naději i pro lidi kolem sebe.

Tam, kde rozpoznáváme milost a vzájemnou ochotu k pomoci, připravenost pomáhat a sloužit si vzájemně, tam se může rozmáhat a růst i Boží království.

A zde rozpoznáváme i to zaslíbení, i to, co nám bude přidáno. Bůh se postará i o naše hmotné zabezpečení. Bůh totiž dokáže použít velmi málo a rozmnožit to tak, že naše potřeby budou naplněny.

A v tomto společném ubezpečení a upokojení se v důvěře v Boží zaslíbení, v tom nacházíme Boží království. Boží království znamená jít za Ježíšem, následovat ho v důvěře, být jeho učedníkem a přijímat v pokoře to, co nám Bůh momentálně dává.

Žádá se tedy po nás víra, aktivní hledání dnes přítomného Božího království, radosti ze stálého Božího působení a věrnosti, skrze niž může Boží království dále růst v lidských srdcích.

Tato víra, která se vydává na cestu s Kristem a za Kristem, miluje a má naději pro ostatní. Má naději, že je i s celým světem v Božích rukou. A nic nás nemůže z těchto rukou vyrvat, oddělit, odloučit nás od lásky Kristovy.

Tato víra na Krista spoléhá i ve víru a těžkostech doby, dovede rozlišovat, co je potřebné a co je jen přítěží, drží se Krista a proto má i naději do budoucnosti.

Amen.