Požehnání školákům + Bůh vás slyší

Introit: Ž 116,1–2
Čtení: L 18,9-14
Text: 1S 3,1-11,21–22
Poslání: Ko 3,16–17
Písně: 116, Svítá 316, 680, 673, Svítá 21, 384
Kázání ve zvukové podobě bohužel není k dispozici.

Požehnání školákům

Saša Flek ve své Parabibli toto podobenství použil jako příběh o faráři a tuneláři, já vzhledem k dnešnímu dni nabídnu jednu tak říkajíc „školní úpravu“.

O těch, kteří si o sobě hodně mysleli a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství:

Dva žáci přišli do třídy, aby zahájili školní rok. Jeden byl ze sociálně podnětného prostředí, od přírody chytrý, učit se nemusel, stačilo mu, když poslouchal, co paní učitelka říká a pamatoval si to. A tomu se tak táhl hlavou: To je skvělé, že jsem tak chytrý a schopný. Na co sáhnu, to se mi daří. Tenhle školní rok opět zvládnu levou zadní. Ještě, že nejsem jako ten trouba v poslední lavici, co má pořád ještě problémy s počítáním do stovky.

Vzadu opravdu seděl velmi slabý žák. Seděl v té lavici už druhým rokem. A ten tak nad sebou přemýšlel: Když se budu snažit, ve škole budu dávat pozor, budu poctivě dělat domácí úkoly a tak, nikdy nebudu mít samé jedničky, protože mi to do hlavy prostě neleze. Ale něco tam zůstane a já bud na konci roku vědět víc, než vím teď.

V poslední lavici seděl pan inspektor, který měl dar číst myšlenky a ten šel, poplácal toho hloupého žáka po zádech a řekl mu: Jsi skvělej. Vydrž. Dál se nesrovnávej s druhými a bojuj vždycky jen sám se sebou. Máš dobrého učitele, ten to pozná a ocení.

To podobenství nám chce říct ještě o něco víc, než jen to, že pýcha a nafoukanost se Pánu Bohu nelíbí. To by nás asi samotné napadlo také. Chce nám říct i to, že stojí zato přemýšlet nad tím, co se nám nedaří a zkoušet s tím něco dělat. Nesrovnávat se s druhými, protože do těch jejich zápasů nevidíme. Nevíme, čím vším si prošli a kolik námahy je stálo, aby byli, jací jsou.

Tak tu máme dva postřehy, které platí nejen pro děti ve škole, ale platí pro každého z nás. Pýcha, nafoukanost, povyšování se nad druhé – to je vždycky blbě. A když chceme růst – a stojí zato růst – tak se srovnávejme jen sami se sebou a zkusme být dneska lepší, než jsme byli včera a zítra lepší, než jsme dnes. A ona nám třeba i ta škola k tomu může nějak dopomoci.

Pane Ježíši Kriste,

prosíme Tě za všechny žáky, studenty i jejich učitele. Prosíme Tě za studenty pedagogických fakult. Prosíme Tě za všechny vychovatele, asistenty a další pedagogické pracovníky. Prosíme Tě za vedení škol i za všechny kuchařky, uklízečky, školníky, za pana ministra Plagu i za úředníky na ministerstvu školství i na všech dalších úřednických místech, prostě za všechny kteří mohou nějak ovlivnit, jak to vypadá ve školách. Dávej jim pokoj a posiluj je v jejich snaze o zlepšení našeho školství.

Nám všem pak dávej pokoru, ve které poznáme, co se dá v našem životě zlepšovat a sílu to doopravdy zlepšit

Požehnej vám všem všemohoucí Bůh Otec i Syn i Duch svatý.

Amen.

J. F. Pechar

Pravidelné kázání

Milé děti, milí přátelé,
slyšíte dobře? Já to vyzkouším. Děcka. Děcka. Děcka. No, ještě bude třeba na tom slyšení zapracovat. Řeknu vám, co se mi stalo jednou, když jsem byl tak starý asi jako vy. Nějak špatně jsem slyšel. Rodiče na mě mluvili a nic. Mámě už to bylo divné, tak mě vzala k doktorovi. Ten mě zkoušel. Mluvil na mě přes celou místnost. Nahlas. Dobrý. Potichu. Nic. Nakonec si nasadil lupu a kouknul mi do ucha. Zašklebil se. Kouknul na mě. A říká: „Dyť máš úplně špinavý uši. Vyčistit! A uslyšíš. Ať už tě tu nevidim!“ A slyšel jsem.

Dneska vám povím příběh o tom, jak je důležité mít čisté a nastražené uši. Jak je důležité je slyšet. Těm, kdo s námi byli na táboře v Pecce, možná bude ten příběh povědomý. O kom jsme se povídali na Pecce? O Samuelovi. Přečtu, jak je ten příběh v Bibli. Tak tady je povídání o Samuelovi z První knihy Samuelovy z 3. kapitoly. (1. Samuelova 3,1–11,21–22)

To byl jeden z prvních příběhů o Samuelovi. Kdo to vlastně byl Samuel? Soudce. Prorok. Kněz. A vzpomenete si, jak se narodil?… Jeho máma Chana pořád nemohla mít dítě. Tak se hodně modlila k pánu Bohu, že by si dítě přála. Slíbila mu, že když se jí dítě narodí, dá ho pánu Bohu do služby. Že ho dá do takové speciální, dalo by se říct, školy. (To vám něco připomíná, ne?). Akorát, že ta škola bude v chrámu, to je zas takový hustější kostel. V té škole se bude Samuel učit na kněze, takového jako hustějšího faráře. No, tak se ta Chana modlila k Pánu Bohu. Doufala, že ji slyší. A Pán Bůh ji opravdu slyšel a vyslyšel. Chaně se narodil syn a dala mu jméno Samuel. To znamená. Bůh slyší. Co znamená Samuel? Bůh slyší.

Samuel vyrostl. Je z něj kluk. A už se učí na kněze v tom chrámu. Má učitele, který se jmenuje Élí. Élí je taky kněz. Samuel v Chrámu i spí. Představte si, že byste spali v chrámě. Někdo to zažil? Tak si představte, že by to bylo každý den, a že by to nebyl kostel „táborového typu“ jako ten tady. Žádné vyhřívané dlaždice jako v apsidě, ani smrková (?) podlaha jako v Evenu. Byl to celkem velký a kamenný chrám a v něm Samuel bydlel a učil se být knězem.

Samuel v chrámu vlastně chodil do školy. Byl to žák Élího. Ten Samuele učil být knězem, to znamená sloužit Pánu Bohu a lidem. Až bude Samuel velký, má jako kněz pomáhat lidem komunikovat (mluvit) s pánem Bohem. Vyřizovat Pánu Bohu, za co ho lidé prosí a za co mu děkují. Lidem bude vyřizovat, co jim Pán Bůh chce říct. K tomu ale musí Samuel pána Boha slyšet. Musí mít nastražený uši. Co že znamená Samuel? Slyší Bůh. Samuel se v našem příběhu ale ještě učí stražit uši. Ještě není kněz, na to je ještě čas.

Jednoho dne se Élí i Samuel uložili v chrámu ke spánku. Je tma, svítí jen svíce, která ukazuje, že je v tom Chrámu i pán Bůh. Samuel sice znamená… Slyší Bůh. Je ale ještě mladý a pána Boha ještě neslyšel. Teď usíná… Usíná i jeho učitel Élí. Je tma. Jen svíčka se mihotá. A najednou Samuel slyší hlas. Samueli. Co to bylo? Zvláštní hlas. Kdo to byl? Samuel si říká, to mě asi volá Élí. Půjdu za Élím. Élí, tys mě volal? Ne, jdi spát. Samuel si jde lehnout a za chvíli zase. Samueli. Samuel zase za Élím. „Teď jsi mě ale volal.“ Ne, jdi spát. Samuel lehá a potřetí. „Samueli.“ Samuel zase běží za Élím. „Teď už jsi mě ale vážně volal.“ „Ahá. To tě volá Hospodin. Jdi si lehnout. Až zavolá zase, řekni: ‚Mluv, Hospodine, tvůj služebník tě slyší.“

Élí, byl přeci jen kněz. Došlo mu konečně, že k Samuelovi mluví Hospodin, Pán Bůh. A Samuel – Co že to jméno znamená? Bůh slyší. – Samuel Boha slyšel. Dobře se učil, měl vyčištěný a nastražený uši a slyšel pána Boha. Upřímně řečeno, Samuel by pána Boha slyšel i se špinavýma ušima, protože, když pán Bůh chce, aby ho někde slyšel, mluví tak, aby ho slyšel. Jenže některým lidem to ale může být i tak jedno. Říkají si: „Slyším, ale nedbám.“ Slyší, ale neposlouchají. Samuelovi to jedno nebylo. Samuel slyšel a poslouchal! Poslouchal, co mu Pán Bůh řekl.

(Samuel ale nejen poslouchal, ale i mluvil. Vyřizoval lidem vzkazy od Pána Boha. Občas byly nepříjemné, ale vždycky byly pravda. Právě Élímu musel vyřídit hodně nepříjemnou, ale důležitou věc. Byl malý kluk a musel říct něco nepříjemného svému starému učiteli. Co musel mít, aby to dokázal? Odvahu! Říkat někdy pravdu je těžké. Člověk na to musí mít velkou odvahu. Stalo se vám někdy, že jste měli strach říct pravdu? A našli jste k tomu odvahu? Samuel slyšel a poslouchal.)

Samuel slyšel hlas pána Boha. To se každému nepoštěstí. A taky to není vůbec snadné poznat. Člověk v životě slyší různé hlasy. Těžké poznat, které říkají pravdu, natožpak, které jsou od pána Boha. Některé hlasy jsou chytré a dobré. Ty je dobré poslouchat. Co je dobré poslouchat? Třeba: „Umyj si ruce před jídlem.“ „Uč se.“ Nebo. „Zastaň se kluka, na kterého jsou ostatní zlý.“ Pak jsou hlasy, které jsou příjemné a je dobré je poslouchat občas. Co třeba? Třeba: „Dej si zmrzlinu.“ „Zahraj si na počítači.“ A pak jsou hlasy a ty občas bývají dost neodbytné, které je důležité neposlouchat, třeba: Jaké třeba? „Nemusíš se učit.“ Nebo: „Co kdybys někoho pořádně nakopl do zadku!“

Někdy je ale těžké rozeznat, které hlasy je dobré poslouchat, a které ne. Pro to, které hlasy poslouchat a které ne neexistuje jedno jednoduché pravidlo. Je těžké poznat, které mluví pravdu. Jedna věc je ale důležitá. Důležitý je mít vyčištěný a řádně nastražený uši. To totiž pomáhá. Je to důležitý pro ty, kdo jdou zítra prvně do školy, kdo už tam chodí dlouho, ale i pro ty, kteří už mají školu dlouho za sebou.

Tak bych vám do té školy a do života přál tři věci: Abyste dobře slyšeli! Abyste uměli poslouchat to, co je dobré a pravdivé. A za třetí, abyste i vy někdy sebrali odvahu a dokázali říci něco, co je pravda. To není snadné. Když to bude těžké vzpomeňte si na Samuele. Samuel byl sice malý, ale slyšel, poslouchal a měl odvahu říkat pravdu, i když to bylo nepříjemné!

Ještě jednou. Co že znamená Samuel? Bůh slyší. Bůh slyší vás, a když budete dobře poslouchat, snad uslyšíte i vy jeho.

Amen.

Michael Pfann