Ž 111,10

Introit: Iz 41,10–14
Čtení: 2Pa 1,7
Text: Ž 111,10
Vážení přátelé, sestry a bratři,

když otevřeme knihu Přísloví, čteme tam ve 3. kapitole od verše 13 tato slova: „Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti. Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato. Je drahocennější než perly, nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty. V její pravici je dlouhověkost, v její levici bohatství a čest. Její cesty vedou k blaženosti, všechny její stezky ku pokoji. Stromem života je těm, kdo se jí chopí, blaze těm, kdo sejí drží.“

Čteme-li, že moudrost je cennější nežli stříbro a zlato, ba i nad drahé kameny, potom se právem ptáme: oč jde? co se jí rozumí? a kde to hledat? Odvažme se a vydejme se na cestu hledání moudrosti:

Na počátku si položme tři otázky pro kapitána zámořské lodi: Co musí znát kapitán zámořského parníku, aby ho mohl dobře řídit? Musí vědět:

jak se ten parník řídí
Jak jednat s lidmi – posádkou i cestujícími
Musí vědět to nejdůležitější: kam má s tím parníkem dojet – musí znát cíl cesty, aby jeho cesta byla úspěšná. Kdyby to nevěděl, mohl by do nekonečna bloudit sem a tam širým oceánem.
Co tedy potřebuje takovýto kapitán? Jedním slovem: potřebuje moudrost.

Kde ji hledat?

V bibli se o moudrosti mluví dosti často. Slova moudrost a moudrý najdeme v bibli 378krát. Nejen to Ve Starém zákoně existuje dokonce několik knih, které byly věnovány specielně otázkám moudrosti. Pro osvěžení: Je to Kniha Jobova, Kniha žalmů (viz zvl. žalm č. 1,37,49,73,111), kniha Přísloví, kniha Kazatel, kniha Růt, Píseň Šalamounova a Pláč Jeremiášův. Z biblických knih tzv. apokryfů sem patří kniha Sirachova – tzv. Jesus Sirach (Ecclesiasticus) a kniha Moudrosti – tzv. Moudrost Šalamounova.

Termín „moudrost“ má v bibli domovské právo. Čteme tam, že moudrost je jednou z charakteristik Stvořitele – Hospodina. Dokonce se v bibli dočteme, že Bůh – Stvořitel a Moudrost (někdy dokonce personifikovaná jako osoba) jsou totožné (Př. 1,20, L. 11,49).

O moudrosti se v bibli hovoří nejen v souvislosti se Stvořitelem, ale i tam, kde je řeč o lidech. Rozlišuje se však mezi dvěma druhy moudrosti – moudrostí, která je z Boha, a moudrostí, která je „světská“ (bez Boha). Tou první se rozumí „postihování Božích záměrů“. To nevychází z poznávacích schopností lidí, ale je chápáno jako dar od Boha. Druhou – světskou – moudrostí se rozumí „moudrost lidí, kteří sami sebe považují za chytré a tím i jako rádoby moudré“. Chlubí se jí. Často se pak – díky této představě o to, že „všecku moudrost světa mají v malíčku“ – povyšují nad druhými lidmi. Příkladem prvého druhu moudrosti může být král Šalamoun, ale nejen on. Obdobným příkladem může být i král David, Josef syn Jákobův, apoštol Pavel, učedník Štěpán atp. O Ježíši Kristu se v bibli říká, že „v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti.“

K čemu je první druh moudrosti – té, která pochází z Boha? Tam, ke se hovoří o králích –jak tomu je např. u Šalamouna a Davida – tam je moudrosti třeba k moudrému rozhodování ve věcech správy státu, ve věcech společenských. Tam – jak se dočteme – král chápe problémy na základě poznání Božích cest a uplatňuje moudrost v praxi. Jak se to projeví? V prvé řadě spravedlností jeho rozhodnutí a jednání.

Obdobně je tomu tak tam, kde se hovoří v bibli o moudrosti mořeplavců a o lidech na cestách. I tam jde o moudrou volbu cíle a moudré vedení lodi, koně či vozu k vytčenému cíli. Na tuto praktickou stránku moudrosti, tj. moudře žíti každodenní život, jev bibli kladen velký důraz. Moudrostí se proto v bibli někdy rozumělo umění správně zvolit cíl cesty, vypracovat správný plán aktivit potřebných k tomu, aby cesta k cíli byla úspěšná a vše potom dovést cíli.

V bibli je jednoznačné ujasnění zdroje, pramene a samého centra moudrosti. Tím je pro Izraelce – stejně jako pro křesťany – nejvyšší existence (Pán Bůh) Ten jediný má plnost a celistvost moudrosti.
Moudrost nemá Bůh v biblickém pojetí jen symbolicky – jako má král korunu – ale v samé podstatě. Má ji k tomu, aby rozlišoval dobro od zla. Aby ji tvořivě využíval – jak to udělal např. při stvoření světa. Je to právě existence tohoto světa (v celé kosmické šíři tohoto pojetí) a existence člověka pak zvláště, co je možno považovat za „produkt“ Boží moudrosti.
Boží moudrost se zjevila nejen při stvoření tohoto světa. Projevuje se neustále v Božím jednání (např. v dějinách i v životě lidí).
Význačnou charakteristikou moudrosti je to, že stojí kolikrát tváří v tvář tajemství, které je skryté. Tak je možno rozumět i Jobovú výroku o tom, že jen Bůh, který je v skrytu, zná plnost tajemství, což člověku dáno není. Proto člověku přísluší pokora a naslouchání Hospodinu.
Svou moudrost si Bůh podle biblického pojetí nenechává jen sám pro sebe, ale dává ji též jako dar lidem. I u nich se má projevit v prvé řadě v moudrém a dobrém rozhodování a jednání.
Na rozdíl od současnosti, kde jsme zvyklí spojovat myšlení a rozumnost s činností hlavy (mozku), se hovoří v bibli kolikrát o tom, že pravá moudrost je v srdci.
Být moudrým a moudře jednat znamená podle bible respektovat (ctít) a činit (realizovat) Boží ustanovení. Příkladem pro starozákonního hebrejce může být dodržování Desatera Božích přikázání, pro křesťana řídit se přikázáním lásky (k Bohu a bližnímu).
V bibli se setkáváme s velice úzkým spojením teorie a praxe – poznávání a činnosti (aktivity). Kladen je, často až mimořádně výrazně, důraz na aktivitu člověka (lidí). Být moudrý neznamená v bibli ani tak moc znát poslední tajemství existence, jako spíše správně, dobře, moudře a spravedlivě si vést v životě.
Bible nezná jen moudrost. Zná i její opak – nemoudrost. Nazývá ji „bláznovstvím“ Nemá při tom však na mysli soudobý význam blázna jako pacienta psychiatrické kliniky, ale člověka, který není s to pochopit pravou podstatu věcí v jejich vztahu k Bohu a nepočítá s Bohem. Podle biblického pojetí byl blázen člověk, který byl zachycen protibožskými silami a žije v jejich zajetí (viz obdobu v situaci opilce – alkoholika, toxikomana, ale i člověka očarovaného penězi, prestiží, mocí, konzumem, „pařením“ atp.).
I když moudrost byla chápána velice prakticky, přece jen v jejím centru byla vždy morální stránka jednání lidí s lidmi. Není tedy divu, že se v bibli dočteme, že tato moudrost prostupuje všechny oblasti života, pomáhá lidem rozlišovat a volit mezi dobrem a zlem. Takovouto moudrost potřebují všichni lidé bez rozdílu – a všem může být dána. V biblické terminologii se o tom hovoří jako o „žití podle Boží vůle“. Tím se zároveň vyjadřuje i to, co se rozumí výrazem žít dobrým životem.

V bibli se velice často hovoří o moudrosti básnickou formou příběhů. Je jich tam nesčíslné množství. Na nich se ukazuje, co je a co není moudré, co je hodno následování a co ne. Dalo by se říci, že uvádění těchto biblických příběhů bylo a je do určité míry výchovnou metodou na cestě vedení a usměrňování člověka k moudrému životu. Uvádění biblických příběhů bylo a je do určité míry výchovnou metodou na cestě vedení a usměrňování člověka k moudrému životu.

V některých částech bible nacházíme zhuštěné (kondensované) konkrétní směrnice moudrého a dobrého křesťanského života. Je tomu tak např. v knize nazvané Přísloví – viz např. „Nebuď sám ve svých očích moudrý, boj se Hospodina a odstup od zlého – to dá tvému tělu zdraví“ (Př. 3,7–8). Obdobně tomu je v Novém zákoně – např. v tzv. kázání na hoře (v evangeliu Matoušově kap. 5–7). Tam jsou výzvy k milování druhých lidí, milosrdné jednání s nimi, k prokazování dobrodiní druhým lidem a respektování spravedlnosti, k vytváření pokoje, nepovyšování se a k pokoře (jako protikladu pýchy) atp.

Vedle takovýchto výzev (do určité obdoby výzev ke zcela konkrétním ctnostem) se nachází v bibli velké množství velice konkrétních rad k tomu, aby život byl moudrý a dobrý – viz např. v Pavlově dopise do Efezu (5,1–10) – tzv. znaky nového života: „mluvit pravdu s druhými lidmi, nepřehánět hněv, rozdělovat se s nuznými lidmi, být k sobě navzájem laskaví, odpouštět si navzájem, žít v lásce, nezapomínat na vděčnost“ atp.

Bude-li se kdo řídit těmito příkazy a radami, jaký z toho bude užitek?

I tak je možno se ptát. V bibli nachází i odpověď na tuto otázku. Čteme tam (v dopise Pavla do Galacie,5,22) že ti, kteří se snaží takto žít (řídit se těmito příkazy a radami), budou prožívat lásku, radost, pokoj, budou trpěliví, laskaví, dobrotiví, věrní, tiší a budou se ovládat. Obecně by bylo možno říci: budou mít pro co hodnotného žít a svůj život nepromarní.

Jak se však člověk může stát moudrým podle tohoto pojetí?

Odpověď na tuto otázku nacházíme několikrát v bibli: „Počátek moudrosti jest bát se Hospodina.“ čteme v žalmu (č.111,10). Touto bázní se při tom rozumí „bát se zarmoutit Nejvyššího“, jednat dobře, tj. tak, jak by jednal On, tj. v poslušnosti jeho vedení. Příkladem může být jednat spravedlivě – a s láskou. Podle biblických výroků „bázeň“ znamená „odvrátit se od zlého“ a nebýt na sebe příliš namyšlený.

Jak jednat moudře a dobře? Když se v křesťanství hovoří o tom, jak má vypadat moudrý a dobrý život, hovoří se často o příkazech (viz Desatero Božích přikázání – Dvojpřikázání lásky.

V některých částech bible nacházíme zhuštěné (kondensované) konkrétní směrnice moudrého a dobrého křesťanského života. Je tomu tak např. v knize nazvané Přísloví – viz např. „Nebuď sám ve svých očích moudrý, boj se Hospodina a odstup od zlého – to dá tvému tělu zdraví“ (Př. 3,7–8). Obdobně tomu je v Novém zákoně – např. v tzv. kázání na hoře (v evangeliu Matoušově kap. 5–7). Tam jsou výzvy k milování druhých lidí, milosrdné jednání s nimi, k prokazování dobrodiní druhým lidem a respektování spravedlnosti, k vytváření pokoje, nepovyšování se a k pokoře (jako protikladu pýchy) atp.

Tak nás bible vede k tomu, jak moudře žít. Nad všemi těmito radami však stojí to základní: aby nám o to šlo. A zde platí totéž slovo, které platí o hledání Hospodina Jer 29,12:

„Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt a změním váš úděl – to je výrok Hospodinův.“

Amen.