Ž 34,4–11

Písně: 546, 549, 161, 198, 572, 408, 398, 510
Introit: Ř 8,35–39
Čtení: Mt 6,25–34
Text: Ž 34,4–11
Když v první den nového roku otevíráme knihu Žalmů, zaznívá k nám hlas dávných lidí, kteří se ve svých radostech i trápeních obraceli k živému Bohu. Jedním z nich je král David, skladatel tohoto žalmového zpěvu. Jeho životní příběh, který Bible pečlivě zaznamenala, je plný zvratů, ohrožení a nebezpečí. A přece David ve víře v Hospodina může vyznat: „Vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal.“ Za to Pána Boha chválí, děkuje mu a zve i nás, kteří jsme od něho vzdáleni tři tisíciletí, abychom se k jeho chvalozpěvu přidali: „Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno.“

David prožil opravdu mnoho zázraků Boží ochrany a péče. Ale byl to mimořádný člověk už tím, že si jej Hospodin vybral za krále svého lidu. My žádné takové zvláštní pověření nemáme, jsme docela obyčejní lidé a cítíme, že je tady rozdíl. Davidovi byl Pán Bůh zvlášť blízko už tím, že si ho vyvolil jako svého Pomazaného, jak to Bible často připomíná.

A přece právě on sám se obrací na nás: „Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý.“ Jakoby nám tím chtěl sdělit: všechny Boží ochrana a pomoc, kterou jsem prožil, je pro každého, kdo se k Bohu s důvěrou obrátí: „Blaze muži, který se utíká k němu.“ Proto vám zpívám své svědectví o Bohu, který mě vysvobodil od všeho čeho jsem se lekal, abyste to mohli prožít i vy. Že je Hospodin dobrý, to nemusíte jen recitovat na začátku bohoslužeb, to není zbožná fráze, ale je to vyzkoušená jistota. Můžete to okusit sami, přesvědčit se o tom ve svém životě, spolehnout se na to, že Pán Bůh vás nenechá nikdy na holičkách. „Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý.“

Když to člověk ve víře učiní, pak ví, že na všechny úzkosti života není sám. Může si připadat mnohdy zcela bezmocný proti nejrůznějšímu ohrožení, ale přitom se drží jistoty, o níž zpívá tento žalm: „Anděl Hospodinův se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha a bude je bránit.“ Pán Bůh má dost andělů, aby nás chránili před tím, co nám nahání doslova husí kůži a na co sami nestačíme. A ve své laskavosti nám chce dát všechno, co je nám třeba k životu. David to vyjadřuje přirovnáním: zatímco mladí lvi, navzdory své síle mohou mít někdy nedostatek potravy, věrný Bůh pečuje o ty své. „Lvíčata strádají a hladovějí, ale nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina.“ Však tuto jistotu Davidovy vděčné písně Pán Ježíš plně potvrdil svým ujištěním, že máme nebeského Otce, který ví, co potřebujeme. Od jeho lásky tak jsme to slyšeli na začátku nás nedokáže nikdo a nic odloučit.

Proto nám do nového roku zní: „Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý.“

Amen.