Žd 6,14–16

Písně: 167, 442, 255, 379, 192
Introit: Ž 34,19–20
Čtení: Est 4,1–17 a 5,1–2
Text: Žd 6,14–16
Epištola Židům se stále znovu zmiňuje o bohoslužbě, která se konala v jeruzalémském chrámu. Slyšíme tu o oltáři, obětech a kněžích, kteří je přinášeli. A najednou je připomenut i velekněz, který jednou za rok obětoval před schránou úmluvy oběť za hřích celého Izraele.

Čtenáři tohoto apoštolského listu tomu dobře rozuměli, protože pocházeli z židovství. A právě na tomto pozadí jim měla zazářit sláva toho, jemuž uvěřili stejně, jako jsme uvěřili my. Ten velekněz, který vstoupil před Boží tvář, aby přinesl oběť smíření za hříchy ne jednoho národa, ale celého lidstva, je ten Ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Pán. Je jiný než byl Aron, bratr Mojžíšův, který byl první velekněz Izraele: v Písmu o něm čteme, že na poušti na naléhání nevěrného lidu modloslužebníkům odlil zlaté tele (Ex 32,4). A prorok Jeremiáš si stýská: „Od nejmenšího až po největšího všichni propadli chamtivosti, od proroka až po kněze všichni klamou“ (6,13). Ten nejvyšší velekněz, který vstoupil před Boží tvář kvůli nám, zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. A přitom má soucit s našimi slabostmi. Nedistancuje se od nás, ale je na naší straně, na straně těch slabých, klesajících a malátných křesťanů.

Chrámový kult skončil dobytím Jeruzaléma v roce 70 a čtenáři této epištoly už na to mohli jen vzpomínat. Ale ten nejvyšší velekněz je ve funkci, ten zůstává, a proto povzbuzuje pisatel dopisu i nás: „držme se toho, co vyznáváme.“ On stále koná službu v náš prospěch a my vyznáváme, že skrze něho je pro nás Bůh milostivým Otcem.

V židovské tradici se uchovala představa, že Bůh sedí na trůnu své spravedlnosti, z něhož vynáší své soudy. Když jeho lid při novoročním svátku pokání troubí před nám na posvátný roh šófar, usedne na trůn milosrdenství, aby mu byl milostiv. Pro pisatele naší epištoly a pro všechny, kdo žijí z víry v Krista Ježíše, má Bůh jen jeden trůn, trůn milosti. Zatímco Ester přistupovala k trůnu krále s úzkostí, že ji možná čeká smrt, my smíme přistupovat směle, bez postranních myšlenek, že přijdeme nevhod. Smíme přicházet před Boží tvář s důvěrou, že nám dá svou pomoc v pravý čas, ve chvíli, kdy ji potřebujeme, ne dřív, ale také nepozději. Když máme tak mocného velekněze, svého Pána a Spasitele Ježíše Krista, nemůžeme odejít s prázdnou: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“

Amen.