Trubka Jeremjáška (křest) + o Božích trestech

písně: 214, 585, Laudato si, 619, 682, 241, 330, 167
introit: Jl 3,1-2
1. čtení: Jer 1,1–10
kázání: Jer 6,19
poslání: Jk 1,14–16

Milá Anno,
z toho příběhu o povolání Jeremjáše vypíchnu tu část o věku. Jeremjášovi se nechce jen tak kývnout na Boží povolání, protože se necítí na to dost zralý. Těžko soudit, kolik mu je v tu chvíli vlastně let. Ale ono je to asi jedno, protože Mojžíšovi bylo 60 a s Pánem Bohem u hořícího keře smlouval úplně stejně: „Já to nedokážu, já na to nemám, najdi si někoho jiného…!“ Boží odpověď není ujišťování, že na to Jeremjáš má, že je na to starý dost. Na to, abychom zvládli dokonale plnit Boží vůli, nebude totiž dost zralý nikdy a nikdo. To až jednou budeme v Božím království, tak jo. Ale tady na zemi ani náhodou. Bůh Jeremjášovi řekne: „Prostě mě poslouchej! Ty nemáš dělat něco ze sebe. Jeremjáši, nejde o to, jak jsi chytrý, schopný, vzdělaný, výřečný… Já potřebuju, abys byl trubka!“

A Jeremjáš se stal Boží trubkou. Když Pán Bůh něco chtěl lidem říct, tak to poslal na svět skrze Jeremjáše jako trubkou. Ani to není vůbec nic jednoduchého, protože lidi Jeremjáše nebudou poslouchat. I když bude vyřizovat Boží slovo úplně správně, tak hříšným lidem kolem Jeremjáše to nebude příjemné a budou mu za to nadávat a budou ho mořit. Nebude se jim líbit to jeho rozvracení a podvracení, ničení a boření – a tak se mnozí z nich nedočkají ani toho stavění a sázení. Jeremjáš vydrží. Zůstane Boží trubka, dobrá Boží trubka, ba skvělá Boží trubka. Jeho současníci to nepoberou, ale na to, co říkal a dělal Jeremjáš, budou lidé vzpomínat ještě po generace a budou si říkat, jak to bylo dobré a jací byli ti okolo Jeremjáše troubové, když ho neposlouchali.  Ono to totiž holt někdy stavění a sázení bez toho rozvracení a podvracení, ničení a boření nejde. Teprve když se odstraní to špatné, tak se dá začít s dobrým. Ještě se k tomu dostaneme za chvilku v kázání, ale pro tebe teď mám výzvu, abys byla trubka jako Jeremjáš. Trubka Jeremjáška. Vůbec není otázka, kolik je Ti let a jaké máš zkušenosti. To podstatné je mít ráda Pána Boha, hledat jeho vůli a pak podle ní co možná nejlépe žít. Tohle může zvládnout každý, kdo už začal rozum brát a Ty už jsi ho nabrala až kam. Na tohle jsi stará a rozumná dost.

Křest je na takovýto život ten nejlepší možný start. Křtem se přihlašuješ k Pánu Bohu. Přijímáš to dobré, co on udělal pro Tebe a rozhoduješ se podle toho žít. V tom všem chceme být s Tebou – pomáhat Ti a od Tebe přijímat pomoc všude tam, kde budeš lepší Boží trubka než my. Jsme rádi, že Tě tu máme a věříme, že na prvním místě Pája a v další řadě i my ostatní Ti budeme ku pomoci, kdykoliv to budeš potřebovat. V hledání Boží vůle i v čemkoliv dalším.

Amen.

Milé děti,

prorok Jeremjáš oznamuje příchod zlých věcí. Dlouho ohlašované Boží tresty teď už docela určitě přijdou – no a my budeme přemýšlet, co k těm trestům vedlo. V čem byla chyba? Slyšeli jsme to! Nevěnovali pozornost mým slovům a můj zákon si zprotivili. Odmítali jak Boží slova řečená skrze proroky, tak i dávno platné Boží zákony, jak je měli zapsané v Bibli. Tohle slyšeli Izraelci už několik stovek let. Ty ohlašované tresty Pán Bůh 3x odložil, protože se objevil nějaký král, který se to snažil napravit.

Tak dal Pán Bůh lidem šanci, aby toho krále poslouchali. Ty tři jste postupně probírali v nedělkách, takže jsem zvědav, jestli si na některého z nich vzpomenete: Jóaš, Chizkijáš, Jóšijáš. Jóaš: vychován v Chrámu spoléhá na kněze Jójadu, opravuje Chrám, odstraňuje modly, ale samotnému mu to moc nevydrží (zvelkopanští, za kritiku nechá ukamenovat Jójadova syna a jeho pak po prohrané válce s Aramejci zabijí Jójadovci) Chizkijáš: Nejen opraví Chrám a odstraňuje modly, ale snaží se i odstranit to, co bylo špatně (posvátná návrší, Nechuštán), prožije Boží pomoc ve válce (mor v nepřátelském táboře obléhatelů) i v osobním životě (uzdravení + stín), ale přes své sliby nesvědčí o Bohu; Jóšijáš: Nejen opravuje Chrám a nejen odstraňuje špatné, ale i protože našel Bibli, tak podle ní zavádí dobré (slavení hodu Beránka); lidé ho poslouchají a myslí si, že teď už je splněno všechno, když nemají modly, mají chrám a dělají v něm správně bohoslužby.

Jeremjáš sleduje Jóšijášovu náboženskou reformu a vidí, jak to je všechno jen tak vnějšně – ale lidé se nezměnili. Chodí do kostela, vykřikují, jak je Hospodin skvělý, že je vysvobozuje od nepřátel – a pak vyjdou ven a kradou, vraždí, cizoloží, křivě přísahají, modlaří… (Jr 7,9). Ale připadá jim, že to je všechno v pořádku, vždyť přece mají Chrám a v něm ty správné bohoslužby. Jsou jako houf kdákajících slepic, když vykřikují (Jr 7,4): „Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův!“ Jako „ná – putaputa, ná – putaputa, ná – putaputa!“ – Jeremjáš jim říká, že jen obelhávají sami sebe, když spoléhají na bohoslužby v kostele, ale v jejich životech se nezměnilo nic. Proto jim oznamuje, že teď už trest přijde a je potřeba ho přijmout. První, co vidíme – všechny ty pokusy napravit lid hromadně selhaly. Žádnému králi se to nepovedlo, žádné zákony to nevyřešily, žádná sebelépe promyšlená nařízení Jóaše, Chizkijáše ani Jóšijáše nezměnily srdce lidí. Proto přichází trest. Jaký je smysl trestu? K čemu takový trest vlastně je? 1. náprava (výchova), 2. odstrašení (prevence), 3. ochrana společnosti (vězení) a 4 obnovení narušeného řádu (nějaká újma pro provinilce).

Pán Bůh trestá jako rodič – má rodič radost z toho, že trestá? Bůh ne. Jeremjáš vysvětluje, že Pán Bůh u toho trestání sám brečí. Je mu to líto, že se lidé nedokázali napravit bez trestání. Má ale zvláštní způsob, jak trestat. Jak lze trestat? Jak trestají rodiče děti? Jak to udělá Bůh, to řekl Jeremjáš: Hle, já uvedu na tento lid zlé věci, ovoce jejich úmyslů. Pán Bůh nebude nic nového vymýšlet. Prostě jen nechá věcem volný průběh. Nechá, ať si Izraelci sami vyjedí, co si navařili. Uvidí, kam vede život, když Pána Boha neposlouchají. Za pár let jim do země vlítnou Babylóňané. Ukradnou, co půjde. Chrám vypálí, obyvatelstvo odvlečou do Babylónie.

A pořád nezapomeňme co Jeremijáš lidem říká: je to ovoce vašich úmyslů! Takhle to dopadlo, když jste se rozhodli žít bez Boha. Hříchy, které jste páchali, ale nikdy nevyznali jako hřích, to vás teď dohání. Vaše hříchy nesou špatné ovoce. To je úplně moderní pedagogická poučka! Jeremjáš nemluví o trestu, ale o důsledcích. S tím pak radí: přijměte ty důsledky, poučte se z nich, příště jednejte jinak. Jóaš prosazoval svůj postoj násilím – a násilí přijde na jeho zem. Chizkijáš se vytahoval, kolik nashromáždil majetku – tak jiný hamoun mu ho sebere. Lid se nepřidal k Jóašijášovu opravdovému pokání a dál uctíval modly – tak přijdou modláři a budou jim vládnout. S čím kdo zachází, s tím také schází. Babylónský vpád a 70 let zajetí bude jen logický a přirozený důsledek cesty, po které se vydali. Můžeme si to představit jako situaci, kdy rodič dítě varuje, varuje, varuje – no a nakonec dětem dopřejeme, aby splácaly zmrzlinu, kyselé okurky, opečeného buřta, hranolky a rakvičku se šlehačkou. Jasně – zkusili jim to několikrát vysvětlit, jak moc je to špatný nápad. Vysvětlovali to zleva, zprava, shora, zdola… Nedaly si říct a přihodily ještě pytlík chipsů. Nemusíme jim za trest strkat prst do krku – prostě jen necháme věcem volný průběh. Pán Bůh nechá věcem volný průběh a na lid dopadnou důsledky jejich činů. Babylónské zajetí.

V babylónském zajetí Božímu lidu dojde, že ty hrozné věci, které na ně dolehly, jsou právě taková sklizeň toho, co si sami zasadili. Není to tedy osudová katastrofa, ale Boží výchova. Přijmou ji a v mnohém se hodně polepší. Především pochopí, že Pán Bůh hledí na srdce každého jednotlivce. Zajímá ho každý z nás. Tohle si tedy dnes od Jeremjáše zapamatujme. Dvě věci: Pán Bůh se zajímá o srdce každého z nás, chce nám dát poznat svoji vůli a čeká, že podle ní budeme jeden každý žít. Když se my nebudeme zajímat o Pána Boha, doženou nás důsledky našich vlastních hříchů a pěkné to nebude.

Amen.