Malý tábor 2025 – Co si s sebou přibalit na cestu?

Biblické příběhy a postavy, se kterými se děti seznámili na táboře.

Byli jste na výletě? Na co člověk nesmí zapomenout? Co by měl mít s sebou? Proč?

No a pak jste na tom výletě. Někdy to je pohodička, člověk šlape, v lese to voní, člověk si povídá s kamarády. Ale někdy to může být náročné.

Co se může stát na výletě nepříjemného? Bolí nohy, člověk se ztratí, máme hlad, zranění

Nebo člověk může narazit na překážky. Jaké? Potok, plot, tma, zvíře – no a co potom? Jak to udělat, aby ta cesta mohla pokračovat?

Ale teď přijde zapeklitá otázka: Může být člověk na cestě, i když zrovna nejde na výlet, nejede na prázdniny, neletí na dovolenou? Jasně že jo, jinak bych se takhle neptal. Ale co se tím může myslet? My jdeme po cestě životem. Spoustu toho poznáváme, jako na nějaké dobrodružné výpravě. A stejně jako na výletě hledáme cestu. Tam stojíme na rozcestí a v životě máme různé možnosti, jak se rozhodnout, co udělat, nebo naopak co neudělat, co říct…

Vy jste letos na táboře poznali nebo si připomněli spoustu lidí z Bible, kteří si volili svojí cestu. Někdy to bylo dost těžké. Třeba pro Davida, postavit se Goliášovi. O některých jsme četli i dneska v kostele. A tak se jich zkusíme společně zeptat, co si s sebou vzali na cestu, nebo jaké překážky potkali a jak to vyřešili.

Noe

Jako první přichází pan Noe.

V: Pane Noe, co by si podle vás měl člověk přibalit na svojí cestu.

Noe: No, já jsem si přibalil spravedlnost.

V: Ale vy jste žil ve strašně nespravedlivém světě. Nebyla pro pro vás spíš nevýhoda? Zátěž a překážka?

Noe: Nerozumím.

V: No přece když všichni kolem vás podvádí a lžou a vy to neděláte, tak nad vámi mají navrch. Třeba – kdybyste běžel závod a jiní to vzali zkratkou, tak vy prohrajete.

Noe: A těšilo by vás takové vítězství? Víte, já chodím s Bohem. A ten je spravedlivý. A já věřím, že s tím člověk dojde nejdál. Nakonec koukněte na můj příběh. Kdo na tom nakonec byl lépe? Kdo se zachránil?

V: No, to stojí za zamyšlení. Tak vám děkuju.

Píseň: Já mám kocábku

Jákob a Ezau:

V: Dobrý den, pane Jákobe, dovolte mi otázku: Když čtu váš příběh, mám pocit, že největší překážkou na vaší cestě byl váš bratr. Starší, silnější. Tatínek ho měl raději. Je to tak?

Jákob: No, já si to taky myslel. Že mi překáží. Že je to můj nepřítel. Můj konkurent. Proto jsem ho taky podvedl. Abych získal to, co mi patří. Abych si zajistil hladkou cestu.

V: A už si to snad nemyslíte?

Jákob: Ne.

V: Jak to?

Jákob: Zápasil se mnou Bůh.

V: Cože?

Jákob: No, těžko se to vysvětluje. Ale možná to znáte, když vás v noci tíží svědomí, pořád máte pocit, že něco není v pořádku. Pořád vám to nedá spát. A tak jsem se s ním hádal, křičel jsem na něj, ať mi dá pokoj. Ale on ne. A tak jsme spolu zápasili. Až jsem na to přišel.

V: Na co?

Jákob: No, že tou největší překážkou na mé cestě není můj bratr. Ani ostatní lidé. Ale já sám. Moje chamtivost, můj strach, že budu mít málo. Můj pocit, že se můžu mít dobře jenom na úkor druhých.

V: Proto jste dnes tady a čekáte na bratra, abyste se smířili? Nemáte z toho strach?

Jákob: Mám, ale věřím, že smířit se s bratrem je ta jediná cesta. A že, ať už to dopadne jakkoliv, Bůh bude stát při nás obou. Tak se za nás prosím modlete.

V: Určitě. A na shledanou.

Píseň: Odpusť

Průchod Rákosovým mořem

Kdo to byl Nachšon? Znáte ho z Bible? Co byl zač? Ví to aspoň někdo z vedoucích?

Tak já vás už nebudu napínat. V Bibli ho nenajdete. Je to starý židovský příběh.

Izraelci vyšli z Egypta. Ale dostali se do pasti. Před nimi je moře. Za nimi Egyptská armáda. Šílená situace. Mojžíš se snaží lidi uklidnit – říká: Bůh bude za vás bojovat. Ale Bůh místo toho řekl: Vezměte svých pět švestek a běžte skrz vodu.

Jak to ale bylo dál? Jak přesně se to stalo? Vstoupili lidi do vody a ta se rozestoupila? Nebo naopak?

Židovští rabíni vypráví midraš – příběh o Nachšonovi. Nachšon, vidí lidi, jak si zoufají. Vidí Mojžíše, jak se dohaduje s Bohem. Co teď?

Nachšon prostě vyrazil na cestu. Jde. Přímo do vody. A voda mu sahá po kolena, pak do pasu, pak po ramena, pak je jí po krk. Izraelci přestali naříkat. Mojžíš přestal diskutovat s Bohem. Všichni koukají na Nachšonův odvážný pochod do vln.

A v tu chvíli Mojžíš zvedl svou hůl.

Nachšon už nemůže dýchat, protože má ústa i nos pod vodou. A pak teprve – jak praví legenda – se moře rozdělilo na dvě části. Izraelci se vydali za odvážným Nachšonem do rozděleného moře a dostali se na druhou stranu a byli zachráněni.

Někdy se nám zdá, že cesta nikam nevede. Čekáme, že to někdo vyřeší za nás. Nebo na zázrak. Ale někdy je prostě být ten první, kdo se zvedne a jde.

Píseň: Řek Mojžíš jednou lidu svému

Rút

V: Milá paní Rút. Vy jste si na cestu přibalila svou tchyni Noemi. Proč?

Rút: Ne, to bylo naopak. Já jsem se naopak přibalila k ní. Mohla jsem zůstat doma, ale já jsem se rozhodla Noemi neopustit.

V: Dobrá. Ale proč jste se vůbec vydala na takovou cestu? Do ciziny, do neznáma.

Rút: No prostě proto, že jsem měla Noemi ráda.

V: Ale to přece muselo být hrozně těžké – žít v cizí zemi, učit se cizí jazyk. A hlavně Izraelci věří v Hospodina, jiného, cizího boha než Moábci.

Rút: Ale on pro mě není tak úplně cizí bůh.

V: Jak to?

Rút: Protože on je jiný než ostatní bohové. Umí odpouštět a milovat. A tak když mám ráda Noemi, tak ho vlastně znám. A možná ho zná každý, kdo umí milovat druhé lidi. A já věřím, že to je cesta, která má budoucnost.

Píseň: Kdo mě z pout mých

David a Goliáš

Víte co, zkusíme rovnou zazpívat další písničku. V ní je totiž skrytá hádanka:

Píseň: Goliáš stojí v plné polní zbroji

Takže – malinký David proti obrovskému Goliášovi. Je to tak? Nebo to v té písničce bylo nějak jinak?

Zeptám se takhle: Šel David do boje sám?

Na začátku jsem se ptal, jaké překážky mohou přijít po cestě a jak je překonávat. No, a překážky se nejlíp překonávají, když na ně člověk není sám. Když si umíme navzájem pomoct.Nejsme sami, když je s námi Bůh. Goliáš byl chlap jako hora. Žádný z velkých silných bojovníků proti němu neměl šanci. A dobře to věděli. A už vůbec neměl šanci malý David. Ale on nešel do boje sám, ale ve jménu Hospodina zástupů.

A to je dobré připomenout si, když se nám překážky v životě zdají velké jako hora.

Jonáš

No a posledního poutníka tady máme? Toho s velrybou…Jonáš. Jonáš zabloudil. Měl jít do Ninive, aby je zachránil. Ale on místo toho odjel na druhou stranu světa.

Do čeho se vám nechce? A proč? A co člověk dělá, když se mu do něčeho nechce? Koukne ještě na jeden díl seriálu. Kouká do mobilu. Jde dělat něco, co ho baví…

Průšvih byl, že na Jonáše v Ninive čekali. Oni to teda ještě nevěděli, ale Bůh nad Ninive vyhlásil soud. Protože se chovali fakt hrozně. Ubližovali si navzájem i jiným. A Jonáš jim to měl vyřídit. Že to tak nejde dál. A jestli s tím nic neudělají, tak to špatně dopadne. Jenže se mu nechtělo. Nejspíš se toho úkolu bál.

Víte ale, co je horší, než když je někdo zlý? Když k tomu ostatní mlčí. Nic neřeknou. Utečou. A to přesně Jonáš udělal. Utekl. A na tom útěku zažil hrozné věci. Málem umřel v bouři. Málem se utopil. Málem ho sežrala mořská obluda. A tehdy to Jonášovi došlo. Pán Bůh mi dal šanci. Pán Bůh nám dává vždycky novou šanci. A tak musí i on dát šanci Ninivským.

A víte, jak to dopadlo, že jo. Ti lidi v Ninive vzali Jonáše vážně a změnili se. A díky tomu jejich cesta mohla pokračovat.

Píseň: Jen ty Pane můj, jen tys můj štít