Sd 3,12–15

Písně: 158, 627, 202, 672, 486

Introit: Ž 86,8–10
Čtení: Mt 19,16–22
Text: Sd 3,12–15
Poslání: 2K 6,14–18

Při čtení SZ často narazíme na situaci, kdy má Boží lid co do činění s modlami. Už praotec Abram/ham vychází z Mezopotámie, která je plná pohanských božstev. A při odchodu z Egypta, opouštějí Izraelci zemi, kde se to modlami jen hemží. Když Izraelci putují pouští, Hospodin vyjadřuje svoji jedinečnou pozici a vztah s vyvoleným lidem darem Desatera, kde na prvním místě stojí: Nebudeš mít jiného boha mimo mne. O Hospodinu se z bible dozvídáme, že je Bohem žárlivě milujícím – tzn. nesnese konkurenci, nemá rád polovičatost. S modlami a modláři se v bibli nakládá drsně a nekompromisně, zvlášť když jde o Boží lid (o tom vypráví příběh o zlatém teleti). Izraelci se do pokušení zdrhnout k jiným bohům dostávali často. V zaslíbené zemi se Izraelci museli vyrovnávat s Kenaanci a s jejich náboženstvím, které souviselo se zemědělským způsobem života. Izraelcům se mohla kenaánská božstva zdát nábožensky jistější a výhodnější, než „putující“ a nezobrazitelný Hospodin, a proto se jako zemědělci začali přizpůsobovat svému prostředí. Přijímali náboženství, zvyky a mravy i dalších okolních pronárodů.

Na člověka má prostředí, ve kterém žije a pracuje, lidé, kteří ho obklopují, veliký vliv. Co z toho nevadí a z čeho se naopak může časem stát modla? Modlou se člověku může stát ledacos. Je to všechno, co člověk staví na první místo ve svém životě, pro co tady vlastně žije. A může to být rodina, práce, peníze a majetek, sláva a obdiv, moc, kariéra, mládí, zdraví. Modlou nemusí být jenom to, co vnímáme negativně, ale i přehnaný důraz pouze na jednu stránku života. Vznikají pak různé kulty – jako např. kult dítěte, kult zdraví.

A i dnešní člověk musí modle sloužit, podřizovat se jí, někdy až otročit. Člověk se pak dostává do závislosti, je ve vleku své modly, ztrácí svobodu a tím se narušuje vztah s Bohem. Taková závislost může vést např. k tomu, že člověk, který se dřív k Pánu Bohu vztahoval, najednou Boha nepotřebuje, nebo nestíhá, nebo nemá důvod chodit v neděli na bohoslužby.

Izraelci, usazení v zaslíbené zemi, měli často narušen vztah k Hospodinu, protože se dopouštěli nejrůznějšího modlářství. Jako refrén se v knize Soudců opakuje: Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Hospodin proto způsobil, aby vyvolený lid otročil cizím králům, a tím vyhlásil rozsudek za propadnutí modlám. Teprve pak si Izraelci vzpomněli na Hospodina a prosili o pomoc. A Hospodin poslal vysvoboditele. V knize Soudců se tak setkáváme s 12 soudci- vysvoboditeli a s jednou ženou, prorokyní Deborou. Do této vysvoboditelské funkce byli uváděni samotným Hospodinem.

Dnešní příběh popisuje, jak byli Izraelci za své modlářství potrestáni tím, že se dostali pod nadvládu moábského krále Eglóna. Moábci byli národem, který byl při příchodu Izraelců do zaslíbené země poražen, jejich božstvo se ukázalo jako nesrovnatelné s Hospodinem. Když však Izraelci odpadli od Hospodina, moabský národ napadl Izrael, obsadil Jericho a důležité brody přes Jordán. Izraelci osmnáct let otročili Moábu. A jistě to nebyl žádný med. Až v bídě si vzpomněli na Hospodina a úpěli k němu a prosili ho o pomoc. A Hospodin svůj lid po osmnácti letech pokání vyslyšel a poslal muže, který je vysvobodil z otroctví.

O soudci Ehúdovi se dozvídáme, že byl synem Benjamínce Gery. Jméno Ehúd znamená Je vznešený. Ehúdovo jméno však dost dobře nejde dohromady s jeho tělesnou odlišností. Ehúd nevládl pravou rukou, což znamená, že byl levák – levoruký. Tento fakt Ehúda diskvalifikoval z role bojovníka. V jeho době totiž sloužila pravá ruka pro boj s mečem a levá ruka jen k ochraně štítem. Jeho vyvolení za vysvoboditele Izraele od Moábců je překvapením.

Jenomže Hospodin často jedná jinak, než by lidé čekali Vedle levorukého Ehúda později vyvolí malého Davida proti Goliášovi. A zachránce světa, král a Mesiáš Ježíš, se narodí v chudém chlívku a skončí na kříži. Co je z lidského pohledu nemožné, nebo neperspektivní, je z pohledu Pána Boha úplně jinak.

Tak tedy Ehúd, jako levák, nosil dýku, aby ji mohl v případě potřeby tasit, při pravém boku. Proto ušla dýka, kterou by královi strážci normálně hledali na boku levém, jejich pozornosti. Nikdo nepředpokládal, že by Ehúd mohl králi ublížit. A ten se najednou ocitl před králem ozbrojen.

Izraelci byli povinni odvádět obětní dar, který byl současně dokladem nejen jejich fyzické, ale i duchovní poroby. Moábský král tu vystupuje jako zástupce božstva. I jeho jméno Eglón – býček tomu nasvědčuje. Obětní dar se skládal z naturálních dávek, které muselo přinést mnoho nosičů. Po přinesení obětí Ehúd prohlásil: Mám pro tebe tajné sdělení, králi! Když to král uslyšel, poslal všechny ostatní z místnosti pryč a zůstal s Ehúdem úplně sám. Vyprávění umísťuje scénu audience do vrchního pokoje, přístavku na rovné střeše. S místností zřejmě souvisel záchod pro krále.

Autor knihy Sd následnou scénu popisuje do nejmenších detailů, podle kterých by se dala natočit scéna akčního filmu. Zatímco král Eglón čeká, že tajné sdělení bude důvěrná informace, která mu pomůže, místo toho jde o Hospodinův rozsudek nad ním. Ehúd tedy není práskač, ale vykonavatel Božího soudu. Mám pro tebe výrok Boží, řekne Ehúd a vrazí dýku králi do jeho tlustého břicha. V tu chvíli se z krále Eglóna, který čeká na obětinu, stává oběť – obětovaný býček. Zabití nesmírně tlustého tyrana je popsáno tak, aby vynikla jeho směšná ubohost. Kraličtí dokonce přeloží, že z krále Eglóna vyšlo lejno. Eglónovi služebníci se domnívali, že jejich pán je stále na záchodě. A Ehúd, tento z lidského pohledu nepravděpodobný hrdina ovšem vyvolený Hospodinem, mezitím bez problémů odchází. Míjí moábské modly a vyráží vyburcovat Efraim k rozhodující bitvě s Moábci.

Z příběhu o soudci Ehúdovi vyplývá, že moc, síla, bohatství, všechny lidské modly působí nakonec komicky proti Božím záměrům. Kdysi mocný král Eglón, zástupce modly, tu najednou leží mrtvý ve vlastní nečistotě.

Bohatství, jako častá modla nás lidí, je v bibli na několika místech ukázáno jako nedostačující a nejisté – např. v podobenství o boháči a stodolách. Pravé bohatství totiž není to, co ukrýváme v sýpkách, trezorech, na svých účtech, v našich marnivých představách, ale to, co opravdu zajišťuje naplněný život, a to je náš vztah k Hospodinu, jedinému Bohu.

Modlitba po kázání:
Pane Ježíši Kriste, prosíme, otevírej nám srdce, abychom poznávali, co je Boží vůle, abychom hromadili bohatství, které je Bohu milé a abychom uměli včas rozpoznat, kdy nás svádí nejrůznější modly, které ohrožují náš život, život našich blízkých.

Amen.